Hereze v “Misericordiae Vultus” (11-18)
«V milosrdenství máme důkaz toho, jak miluje Bůh. Dává se cele, navždy, nezištně, a aniž by něco žádal výměnou» (14).
Velký omyl, Bůh od nás vyžaduje všechno, celé naše bytí, jenom pro něho.
«On nás přichází vyprostit ze slabosti, v níž žijeme. A Jeho pomoc spočívá v tom, že nám umožní vnímat Jeho přítomnost a Jeho blízkost» (14).
Narušenou přirozenost obchází Falešný prorok různými náhražkami. Boží pomoc spočívá v tom, že v jeho světle poznáme svou hříšnost obecně a konkrétně.
«V tomto Jubileu bude církev ještě více volána hojit tato zranění, poskytovat úlevu olejem útěchy, obvazovat milosrdenstvím a léčit nezbytnou solidaritou a pozorností. [...] Otevřme své oči a pohleďme na bídu světa, na rány tolika bratří a sester zbavených důstojnosti a nechme se vyprovokovat jejich voláním o pomoc. Přitáhněme je k sobě, aby pocítili vroucnost naší přítomnosti, našeho přátelství a bratrství» (15).
Takto se vyjadřuje k lidem v «beznadějných existenciálních periferiích», aby nikdo nepřinášel věčný život lidem žijícím bez Boha a bez křtu v propasti smrti. Jedná se o ateistickou teologii osvobození.
«To bude způsob, jak probouzet naše svědomí často ukolébané pohledem na dramata chudoby a jak hlouběji pronikat k jádru evangelia, ve kterém jsou chudí božským milosrdenstvím upřednostňováni» (15).
Lež. Opakuje ji stále. Ježíš vyhledává v prvé řadě chudé na duchu, ty, kteří jej ještě nevlastní, ty, kteří Boží milosrdenství pro své hříchy nejvíce potřebují.
Bergoglio pokračuje ohranou písničkou: «Nemůžeme utéci před Pánovými slovy, podle nichž budeme souzeni: zda dáme najíst hladovému a napít žíznivému; přijmeme cizince a oblečeme toho, kdo nemá, co na sebe; zda budeme mít čas být s tím, kdo je nemocný a ve vězení (srov. Mt 25,31-45)» (15).
Prefekt Ratzinger varoval před teologií osvobození v rozhovoru (1984), který vyšel knižně jako Rapporto sulla fede: «Láska spočívá v “upřednostňování chudých”, tedy je totožná s podporou třídního boje. [...] Míním, že lze zde rozpoznávat velmi jasně směs základní pravdy křesťanství se základním postojem nekřesťanským, který způsobuje, že celek se jeví svůdně: horské kázání by bylo upřednostňováním chudých, které činí Bůh».
«Stejně tak budeme tázáni, [...] zda jsme uměli přemáhat neznalost, v níž žijí miliony lidí, zejména děti, kterým se nedostává pomoci, aby mohly vyváznout z chudoby» (15).
Názorná ukázka, jak FP jednoduše i ze skutku duchovního milosrdenství (neznalé vyučovat ve víře) udělá skutek tělesný, pozemský (umožnit chudým dětem vzdělání, aby se mohli uplatnit na trhu práce).
«V každém z těchto “nejmenších” je přítomen sám Kristus. Jeho tělo se stává znovu viditelným jako tělo, které je zmučené, bolavé, bité, podvyživené a na útěku… abychom jej rozpoznali, dotýkali se jej a poskytovali mu péči» (15).
Zapření existence Kristova duchovního, mystického těla, Církve a eucharistie, srov. SNA, str. 66. Joseph Ratzinger tamtéž: «[V teologii osvobození] se víra nahrazuje především ”věrností dějinám”. Vzniká tady ona fúze mezi Bohem a dějinami, která umožňuje uchovat pro Ježíše formuli z Chalcedonu, ale s úplně jiným významem. A v tom máme příklad, jak klasická kritéria ortodoxie nejsou v analýze této teologie použitelná. Tvrdí se, že “Ježíš je Bůh”, ale ihned se dodává, že “pravý Bůh je jenom Ten, kdo se zjevuje dějinným a skandálním způsobem v Ježíši a v chudých, kteří uchovávají jeho přítomnost».
«Tento Svatý rok s sebou přináší bohatství Ježíšova poslání, které zní v prorokových slovech: nést slovo a gesto útěchy chudým, oznamovat osvobození těm, kdo jsou uvězněni v nových formách nevolnictví moderní společnosti…» (16).
Takto vykládá Uzurpátor slova proroka Izaiáše, která Ježíš ohlašuje v evangeliu. Jenom člověk postižen demencí by mohl věřit, že Ježíš mluví o vysvobození nemajetných ze záporných čísel a vězněných z vězení (chudákům, kteří strádají za mřížemi jistě pro nic za nic), místo vysvobození z otroctví hříchu, které se týká všech lidí. (FP cituje Lukáše 4,18-19, ale odkaz dal špatně na Izaiáše, proto M. Glaser v bodu 16 cituje Izaiáše.) Všichni, kteří Uzurpátora Petrova stolce v tomto podporují, to dělají naprosto vědomě.
Kněží při svátosti smíření: «Ať nekladou impertinentní otázky, ale jako otec z onoho podobenství přerušují připravenou promluvu ztraceného syna, a umějí v srdci každého penitenta zachytit prosbu o pomoc a odpuštění» (17). [V originále je budoucí čas, ne rozkazovací. Tedy jeho zpovědníci v tomto církevním roku nebudou klást..., ale budou přerušovat...]
K tomuto dva otazníky: ??
«Budou misionáři milosrdenství z toho důvodu, že u všech lidí podnítí osvobozující setkání proniknuté lidskostí, které bude zdrojem osvobození, z něhož vyplyne zodpovědnost k překonávání překážek a k návratu k novému životu danému křtem» (18).
Tedy zpověď je záležitost hluboce lidská, ne nadpřirozená. Je třeba se osvobodit a překonat překážky, které dosud Církev kladla pro přístup ke svatému přijímání; zrušit pojem smrtelného hříchu.
from → šelma ze země, Svatý otec (Benedikt XVI.)
2016 FEBRUARY 29
Posted by Gloria Olivae
Velký omyl, Bůh od nás vyžaduje všechno, celé naše bytí, jenom pro něho.
«On nás přichází vyprostit ze slabosti, v níž žijeme. A Jeho pomoc spočívá v tom, že nám umožní vnímat Jeho přítomnost a Jeho blízkost» (14).
Narušenou přirozenost obchází Falešný prorok různými náhražkami. Boží pomoc spočívá v tom, že v jeho světle poznáme svou hříšnost obecně a konkrétně.
«V tomto Jubileu bude církev ještě více volána hojit tato zranění, poskytovat úlevu olejem útěchy, obvazovat milosrdenstvím a léčit nezbytnou solidaritou a pozorností. [...] Otevřme své oči a pohleďme na bídu světa, na rány tolika bratří a sester zbavených důstojnosti a nechme se vyprovokovat jejich voláním o pomoc. Přitáhněme je k sobě, aby pocítili vroucnost naší přítomnosti, našeho přátelství a bratrství» (15).
Takto se vyjadřuje k lidem v «beznadějných existenciálních periferiích», aby nikdo nepřinášel věčný život lidem žijícím bez Boha a bez křtu v propasti smrti. Jedná se o ateistickou teologii osvobození.
«To bude způsob, jak probouzet naše svědomí často ukolébané pohledem na dramata chudoby a jak hlouběji pronikat k jádru evangelia, ve kterém jsou chudí božským milosrdenstvím upřednostňováni» (15).
Lež. Opakuje ji stále. Ježíš vyhledává v prvé řadě chudé na duchu, ty, kteří jej ještě nevlastní, ty, kteří Boží milosrdenství pro své hříchy nejvíce potřebují.
Bergoglio pokračuje ohranou písničkou: «Nemůžeme utéci před Pánovými slovy, podle nichž budeme souzeni: zda dáme najíst hladovému a napít žíznivému; přijmeme cizince a oblečeme toho, kdo nemá, co na sebe; zda budeme mít čas být s tím, kdo je nemocný a ve vězení (srov. Mt 25,31-45)» (15).
Prefekt Ratzinger varoval před teologií osvobození v rozhovoru (1984), který vyšel knižně jako Rapporto sulla fede: «Láska spočívá v “upřednostňování chudých”, tedy je totožná s podporou třídního boje. [...] Míním, že lze zde rozpoznávat velmi jasně směs základní pravdy křesťanství se základním postojem nekřesťanským, který způsobuje, že celek se jeví svůdně: horské kázání by bylo upřednostňováním chudých, které činí Bůh».
«Stejně tak budeme tázáni, [...] zda jsme uměli přemáhat neznalost, v níž žijí miliony lidí, zejména děti, kterým se nedostává pomoci, aby mohly vyváznout z chudoby» (15).
Názorná ukázka, jak FP jednoduše i ze skutku duchovního milosrdenství (neznalé vyučovat ve víře) udělá skutek tělesný, pozemský (umožnit chudým dětem vzdělání, aby se mohli uplatnit na trhu práce).
«V každém z těchto “nejmenších” je přítomen sám Kristus. Jeho tělo se stává znovu viditelným jako tělo, které je zmučené, bolavé, bité, podvyživené a na útěku… abychom jej rozpoznali, dotýkali se jej a poskytovali mu péči» (15).
Zapření existence Kristova duchovního, mystického těla, Církve a eucharistie, srov. SNA, str. 66. Joseph Ratzinger tamtéž: «[V teologii osvobození] se víra nahrazuje především ”věrností dějinám”. Vzniká tady ona fúze mezi Bohem a dějinami, která umožňuje uchovat pro Ježíše formuli z Chalcedonu, ale s úplně jiným významem. A v tom máme příklad, jak klasická kritéria ortodoxie nejsou v analýze této teologie použitelná. Tvrdí se, že “Ježíš je Bůh”, ale ihned se dodává, že “pravý Bůh je jenom Ten, kdo se zjevuje dějinným a skandálním způsobem v Ježíši a v chudých, kteří uchovávají jeho přítomnost».
«Tento Svatý rok s sebou přináší bohatství Ježíšova poslání, které zní v prorokových slovech: nést slovo a gesto útěchy chudým, oznamovat osvobození těm, kdo jsou uvězněni v nových formách nevolnictví moderní společnosti…» (16).
Takto vykládá Uzurpátor slova proroka Izaiáše, která Ježíš ohlašuje v evangeliu. Jenom člověk postižen demencí by mohl věřit, že Ježíš mluví o vysvobození nemajetných ze záporných čísel a vězněných z vězení (chudákům, kteří strádají za mřížemi jistě pro nic za nic), místo vysvobození z otroctví hříchu, které se týká všech lidí. (FP cituje Lukáše 4,18-19, ale odkaz dal špatně na Izaiáše, proto M. Glaser v bodu 16 cituje Izaiáše.) Všichni, kteří Uzurpátora Petrova stolce v tomto podporují, to dělají naprosto vědomě.
Kněží při svátosti smíření: «Ať nekladou impertinentní otázky, ale jako otec z onoho podobenství přerušují připravenou promluvu ztraceného syna, a umějí v srdci každého penitenta zachytit prosbu o pomoc a odpuštění» (17). [V originále je budoucí čas, ne rozkazovací. Tedy jeho zpovědníci v tomto církevním roku nebudou klást..., ale budou přerušovat...]
K tomuto dva otazníky: ??
«Budou misionáři milosrdenství z toho důvodu, že u všech lidí podnítí osvobozující setkání proniknuté lidskostí, které bude zdrojem osvobození, z něhož vyplyne zodpovědnost k překonávání překážek a k návratu k novému životu danému křtem» (18).
Tedy zpověď je záležitost hluboce lidská, ne nadpřirozená. Je třeba se osvobodit a překonat překážky, které dosud Církev kladla pro přístup ke svatému přijímání; zrušit pojem smrtelného hříchu.
from → šelma ze země, Svatý otec (Benedikt XVI.)
2016 FEBRUARY 29
Posted by Gloria Olivae