Medžugorje, 25. ledna 2024 poselství předáno Mariji

Panna Maria ve zjevení Matce Marianě Tores od Ježíše v Quito v Ekvádoru v 16 stol. mluví o hluboké krizi světa a Církve.
že "v onom nešťastném čase propukne nezastavitelná záplava nečistoty, která vžene zbytek lidí do hříchu a následně stáhne nesčetné lehkomyslné duše do věčného zavržení. Nebude možno nalézt nevinnost u dětí, ostýchavost u dívek. V těchto chvílích největších potřeb Církve ti, kdož mají mluvit, budou mlčet."
K nejzávažnějšímu zjevení došlo zrána 2. února 1634. Matka Mariana dlela na modlitbách před svatostánkem a náhle zhaslo věčné světlo před oltářem. Když chtěla světlo opět zapálit, zjevila se Matka Boží a vyložila jí pět symbolických významů tohoto úkazu. Za prvé, vyjadřuje rozšíření herezí na konci devatenáctého a počátku dvacátého století, které způsobí, že v temnotě nemravnosti pohasne v duších cenné světlo víry. Za druhé, zhasnutí světla poukazuje na úpadek řeholních společenství, která budou v té době tonout ve zmatku. Mnoho povolání bude zmařeno špatnou formací. "Třetím důvodem, proč zhaslo světlo," říká Matka Boží, "je atmosféra těchto časů prosycená duchem nečistoty, která jak ohavná povodeň zaplaví všechna veřejná místa do té míry, že stěží bude ještě nalézt panenskou duši. Čtvrtou příčinou jsou zednářské sekty, které se infiltrují do všech společenských vrstev a s ďábelskou vychytralostí rozšíří své bludy v rodinách, aby zničily především morálku dětí. V těchto nešťastných časech zlo udeří nebývalou silou na dětskou nevinnost. Následkem toho budou nová kněžská povolání ztracena." A konečně pátým důvodem, proč zhasla lampa v klášteře, je lhostejnost vlivných osob Církve, které budou nečinně přihlížet jejímu rozkladu. "Nepoužijí ve shodě s Boží vůlí svou moc k válce se zlem či k obnově víry. A tak lidé postupně zlhostejní v prosbách k Bohu, přijmou ducha zla a poddají se dychtivě všem způsobům hříchu." To, že tento postoj církevní hierarchie bude zdrojem trestů, které sešle Boží spravedlnost, je obsahem pozdějšího zjevení Nejsvětějšího Srdce Ježíšova matce Marianě. Stalo se tak v jejich posledních letech života, kdy často trpěla nemocemi a všechno své utrpení obětovala za Církev, především Církev dvacátého století.
Jakkoli se tyto vize dnešních časů mohou jevit beznadějnými, není tomu tak. Matka Boží též předpověděla, že malý počet věřících uchová poklad víry a že jistá řeholní společenství podepřou Církev během této hluboké krize. Nebeský Otec pak sešle Církvi preláta, jenž obnoví kněžského ducha. Matka Boží dokonce otevřeně hovoří o svém vítězství nad satanem, jak jej Bůh od věčnosti ustanovil: "Svrhnu pyšného, prokletého satana, rozdrtím ho svýma nohama a vhodím do pekelné propasti. Následkem toho bude svatá Církev i země zbavena jeho ukrutné tyranie."
Vidíme, že Matka Boží vykresluje obraz současného světa i stav Církve. Sami jsme nyní svědky toho, jak se její proroctví naplnilo. Veškerá slova o tom, že lidstvo bylo vždy zkažené a že Církev je v krizi permanentně, dle mého názoru znevažují toto proroctví. Je třeba si uvědomit závažnost situace a už vůbec se nespokojit s pouhým přisvědčením, ano, vše se do posledního písmenka vyplnilo. Abychom však věděli, jak s tímto proroctvím prakticky naložit, musíme se znovu vrátit k některým jeho bodům.
Co vlastně Matka Boží zdůrazňuje? Ve své panenské čistotě varuje před mravním úpadkem, a jakožto matka má na zřeteli blaho svých dětí. Hovoří k nám jako ke svým dětem, ale současně hovoří o našich dětech. Není snad třeba líčit, jak je každodenní obyčejný život veden v neustálém střetu s nemorálností tohoto světa na všech úrovních. Nicméně tento stav bude nadále pokračovat, pokud se nepodaří před ní uchránit naše děti. To je velmi zodpovědná úloha katolických rodin, úloha rodičů, kteří se tak ocitají v první linií duchovní války, a to nejen za spásu svých dětí a blízkých, nýbrž i budoucích generací! Dnes zažíváme reálně a zcela konkrétně, jak sexualizovaná společnost útočí na nevinnost dětí, jelikož u dospělých osob ji lze už sotva nalézt. Nejspolehlivějším způsobem v tomto ohledu je plošné zavedení sexuální výchovy do škol. V této pasti uvíznou téměř všechny děti, neboť již několik století u nás platí povinná školní docházka. O tom, že tato sexuální výchova, tak jak je koncipována, pouze pošpiní nevinnost dětí už v útlém věku, není třeba diskutovat.
Důležité varování se týká lhostejnosti či otupělosti, s nimiž ruku v ruce kráčí vlažnost ve víře. Jistě je míněno obecně, přesto zůstaňme ještě u dětí. Děti, jak jsme viděli, jsou vtaženy do duchovní války. Avšak nejsou jen pouze pasivním terčem útoku, od jistého věku už mají povědomí o dobru a zlu i svobodnou vůli. Jednak je třeba je hájit a jednak rovněž duchovně formovat, neboť jsou též samy aktivními účastníky boje. Před nepřízněmi počasí nejlépe obstojí strom s hlubokými kořeny. Pokud katoličtí rodiče duchovně povedou své děti tak, že v nich vypěstují silného pravého katolického ducha, zmenšuje se pravděpodobnost, že je dnešní svět strhne s sebou do záhuby. Hovořím záměrně o křesťanském duchu, jelikož pouhé čtení katechismu nestačí. Děti asi nebudou tak často hájit články víry, jako spíš budou vystaveny nejrůznějším pokušením. Zde se není možné obejít bez cvičení v přiměřených sebezáporech v dovolených dobrech, a tím utužování ve ctnostech. Jakkoli však bude dítě odolávat tlaku ze strany spolužáků a kamarádů, pro něž bude při nejmenším podivínem, může podlehnout jinak. Mohou si k němu najít cestu lidé, kteří ve všech nekriticky spatřují bratry, nebo začne holdovat hrám na počítači, které mu poskytnou zdánlivě bezpečné útočiště. Je to však falešná útěcha či zábava, třebas mravně dovolená a nehříšná, neboť v posledku vede k otupělosti ducha. V takovém stavu se pak dítě snadno podřídí morálce světa.
Jistě každého po přečtení těchto řádků napadne, zda je to vše vůbec v omezených lidských silách rodičů. Ovšem že není. Bez Boží milosti nedokážeme nikdy nic. Kromě posilování ve svátostech nám však byla do rukou svěřena mocná zbraň pro tyto časy, a to přímo z rukou Matky Boží - svatý růženec. Matka Boží ve Fatimě nás na něj upomíná, a proto ji dennodenně v této modlitbě s důvěrou vzývejme o pomoc.