Nějak se nemůžu zbavit pokusu o šibeniční humor. Je to docela šílené.
Měl jsem sen jako Martin Babtista:
Dal jsem si 3 covid boostry a čekal, co to vyvede. A tu nastoj!! … z ucha mi vykouklo slepé střevo, na němž byl navlečen condom. Můj citoň se proměnil na Pinocciův nosál a zvuk kolem na ticho bublavé corony. Levé oko začalo mít noční vidění a pravá noha trnula, co se STANe, až mohutně kýchnu. I stalo se. Na Česko se snesl mohutný black KNOCK out.
Okamžitě jsem ztratil chuť … žít … o pšoukání nemluvě.
Na obzoru se objevil koncentrační protlak s nápisem – Kubek, Flígr a rohatý Franta tě osvobodí.
A jako kdysi za mlada na průmce jsem uviděl na zamračené obloze hořící kříže, které se nebezpečně blížily k centrální volské bulevně nulového švába.
I nastal čas mezi psem a vlkem.
Typický švejkovský humor.....
Dobrý, to mě fakt nenapadlo. Má to svojí genezi jinde, ale nechci tím obtěžovat. Jen krátce: Přečetl jsem si text jistého věřícího. Analytický. Byl skvělý. Co se dalo dodat? Tak mi mozek vyhodil Švejka.
Skladba je od Slávka Janouška, moravského folkaře. V pravidelných intervalech podle cyklických krizí materialistického systému se mi zjevuje znovu a znovu už asi 10 let. Ale mám v záloze i pozitivní věc od dalšího českého folkaře. To ovšem až příště.