Papež navštíví Ur (2021)

Pohled z ptačí perspektivy

1. března 2021

Atila Sinke Guimarães

Papež František plánuje od 5. do 8. března návštěvu Iráku, což je cesta, která zahrnuje mezináboženské setkání na planině Ur, kde žil Abrahám. V Uru jej Bůh povolal, aby opustil Mezopotámii a odešel do Kanaánu. Od Abraháma pocházejí dvě plemena: děti Jákoba, kterého nazývali také Izrael, a děti Izmaela.

Nahoře zikkurat v Uru, chrám zasvěcený bohu Nannovi, kde František vykoná obřad; dole rekonstrukce Uru v době Abraháma

Židovské náboženství – judaismus – odmítlo a zavraždilo Našeho Pána Ježíše Krista, Mesiáše, a sešlo na scestí. Sv. Pavel učil, že příslib, jejž dal Bůh Abrahámovi, který reprezentoval povolání Synagogy ve Starém zákoně, bylo Židům odňato a dáno Nežidům, kteří vstoupili do katolické Církve. (srov. Řím. 9:8, 30–33; 10: 3–7, 20–21; 11:11–12, 25–28; Gal 3:8–15, 4:28–29; 5:1–6)

Stejnou nauku opakovalo katolické Magisterium zhruba dva tisíce let: Církev založená Naším Pánem obdržela příslib původně daný Židům. Nahradila Synagogu a v průběhu času tento příslib uskutečňuje. Hřích Židů však nesmazal jejich prvotní povolání, které se naplní, až se na konci času obrátí ke katolické Církvi. (srov. Řím 11:25–32)

Pokud jde o děti Izmaela, většina z nich se – po neklidné cestě ve Starém a Novém zákoně – stala od 7. století muslimy.

A tak byl Abrahám otcem tří nejvýznamnějších náboženství přítomných v naší době: katolicismu, islámu a judaismu. Není nutné zdůrazňovat, že tato náboženství mají velké naukové rozdíly, ačkoliv všechna tři vyznávají monoteismus.

Modernismus a progresivismus, kteří silně infiltrovali katolickou Církev, se pokusili tyto naukové rozdíly překonat tím, že na ně „zapomínají“ a vyzdvihují rozličné společenské zájmy, které tato náboženství sdílejí, jako například mír, sociální spravedlnost a ekologickou rovnováhu.

Tento podvod se příliš neliší od podvodu prostitutky, která se snaží svést muže pomocí svého šarmu a opít jej vínem, aby jej mohla zlákat ke své nestoudné činnosti. Sv. Jan v Apokalypse popisuje tuto taktiku jako taktiku veliké nevěstky, která přijde, aby sváděla všechny pozemské mocnosti (srov. Apok. 17:1–2)

Odpadlý Řím nabízí náboženskou toleranci všem. Je tímto myšleno víno veliké nevěstky?

Lze diskutovat o tom, zda je současný progresivistický Řím touto nevěstkou. Popřít se však nedá, že pokoncilní Vatikán udělal přesně toto: Pokusil se „zapomenout“ na závažné naukové rozdíly u ostatních náboženství, když hlásá vzájemnou toleranci, aby je svedl ke vstupu do všeobjímajícího náboženství, které požehná jedinému světovému řádu a bude mu pomáhat.

Protože progresivismus převzal takřka všechny pozice a úřady v Církvi, znamená to, že posledních 56 pokoncilních let se trvale razí tento směr. Tyto ekumenické manévry – se schizmatiky a protestanty – a program mezináboženského dialogu – se židy a muslimy – jsou redukovány v podstatě jen na neplodná setkání, kde se všichni navzájem políbí. Šest progresivistických papežů ve snaze pokusit se tyto plány posunout dopředu čas od času učinilo teatrální bombastická gesta. Například:

Pavel VI. dal v březnu 1966 smaragdový papežský prsten Ramseymu, hlavě anglikánské sekty, jako znamení „zasnoubení“ obou náboženství, která reprezentovali.

Pavel VI. v prosinci 1975 políbil nohy schizmatického metropolity Melitona z Chalkédónu.

Jan Pavel II. v dubnu 1986 navštívil synagogu v Římě.

Jan Pavel II. shromáždil všechna falešná náboženství v Assisi v říjnu 1986.

Při příležitosti konce milénia se papež Wojtyla pokusil realizovat dvě další spektakulární přelomové události, které se však [nakonec] nekonaly: společné martyrologium se schizmatiky a protestanty, a návštěvu Uru, kde by pronesl symbolické prohlášení o jednotě mezi katolíky, židy a muslimy. Tichá, ale ostrá reakce Římské kurie spolu s dalšími okolnostmi mu zabránily v dosažení těchto cílů.

František se nyní snaží naplnit stejný program.

Členové koptské monofyzitské sekty byli uneseni teroristy z ISIS a popraveni

V květnu 2017 a nyní v únoru 2021 pracoval na ideji, že 21 heretických koptských obětí ISIS, které byly zabity a jsou vidět na videu, které obletělo svět, jsou mučedníky monofyzitismu i katolicismu. Pomocí této emocionální žádosti se František pokouší znovu prosadit starý wojtylovský plán na společné martyrologium, který byl předtím vyhozen na smetiště.

Dále tvrdě pracuje i na dosažení druhého cíle progresivistického plánu, který polský papež nemohl naplnit – na mezináboženském setkání v Uru.

Bez ohledu na tzv. pandemii, o níž je tak vehementně přesvědčen, poletí do Iráku na několik setkání s autoritami. Přítomno bude asi jen několik lidí nebo žádní. František dokonce požádal „sužovaný“ lid, který by se údajně mohl ukázat, aby jej během jeho cesty nepřicházel pozdravit a přivítat. Časopis America jej cituje: „Nechci, aby mě když pojedu, přišlo pozdravit mnoho lidí a způsobilo to nákazu.“

Je-li tomu tak, proč cestuje?

V dlouhém rozhovoru pro tento časopis kardinál Leonardi Sandri, prefekt Kongregace pro východní církve, probírá Františkovy cíle pro tuto cestu a tvrdí, že „přinese prohlášení o míru a konkrétní harmonogram pro budoucnost ohledně mezináboženských vztahů a budoucnosti světa.“

Navštíví František Ur, jen aby zopakoval Abú Zabí?

Kardinál dále říká, že „návštěva papeže Františka má podstatný význam pro budoucí svět, je to projekt, poselství, jehož se člověk může chytit, aby mohl vyjít z opuštěnosti současného světa se všemi jeho nerovnostmi, nespravedlnostmi, chudobou, diskriminací atd. Je to harmonogram pro budoucnost lidstva.“

Protože papež František poslední dva roky ad nauseam opakuje tytéž věci každý den, nemyslím si, že by potřeboval cestovat do Uru, aby tam papouškoval stejný příběh, pokud neplánuje učinit další spektakulární gesto. Například symbolicky zopakovat Abrahámův odchod z Uru jako metaforu symbolické „Boží výzvy“ pro „nový postcovidový svět“, aby opustil kapitalismus a vstoupil do „zaslíbené země nového inkluzivního systému“ pod patronátem Čínské komunistické strany.

Co bude praktickým následkem, pokud toto představení skutečně nastane? Nemyslím, že to něco přidá k tomu, co již napsal v encyklice Fratelli Tutti (zde, zde, zde a zde) a v dokumentu z Abú Zabí.

V Božích očích to ale bude další velká urážka přidaná na seznam koncilních papežů. Výsměch autentické Boží výzvě Abrahámovi, která měla ve svém zárodku příchod Mesiáše a vykoupení lidstva.