Sv. Nektarius Eginský.

Str. 48: "Ten, kdo touží po božských darech a osvícení, zatímco je ještě pohroužen ve vášních, se nachází v nerozumném a pyšném omylu. Nejprve je ze všeho nejvíce třeba pracovat nad vlastním očištěním. Blahodať je posílána jako dar těm, kdo se očistili od vášní. A tu pak získávají tito lidé s pokojem a v pravý čas, o němž neměli dříve vůbec ponětí." Str.46: "Člověk mající čisté srdce je považován za milované Boží dítě. Duch Božího Syna žije v jeho srdci, a on dostává vše, o co žádá, nachází vše, co hledá, a jsou mu otevírány dveře, když na ně zaklepe." Str.37: Kapitán si povšiml, jak mladý Anastásios (tj. budoucí Nekrarius) bere cosi do ruky a přichází k přídi lodi, natahuje se hluboko pod úroveň paluby a snaží se cosi ponořit do rozbouřených vln moře.
Pomyslel si, že to dítě musí každou chvíli upadnout do vln a utonout, a ze strachu se mu srdce až sevřelo. Rychle se proto vydal na příď, ale vlny jej několikrát smetly na palubu. Až napotřetí dokázal dojít až k Anastásiovi a zjevně vyčerpaný zvolal:
„Co tady děláš? Utopíš se ve vlnách!“
Anastásios se slzami v očích zakřičel:
„Můj kříž, můj kříž, ztratil jsem svůj kříž!“
Kapitán nemohl pochopit, co Anastásios říká, a proto se znovu zeptal, o co jde, jaký že kříž to vlastně ztratil.
„Můj kříž,“ zopakoval Anastásios, „můj kříž s částičkou ctihodného Kristova Kříže, který mi darovala moje babička. Když jsem pochopil, v jakém nebezpečí jsme se ocitli, přivázal jsem svůj kříž na pásek od kalhot a ponořil jej do mořských vln. Pak se ale kříž ztratil,“ pravil Anastásios s pláčem.
Když kapitán vyslechl dítě, začal postupně chápat zázrak, který se právě udál.
„Stal se zázrak,“ pomyslel si. Uvědomil si, že během té krátké doby, co přecházel z jedné strany lodě na druhou, se moře uklidnilo!