Konstantinopolští patriarchové mnohem horší než papežové. "Patriarcha zlegalizoval nového císaře Jana I. Tzimiskese (vládl 969–976) odpuštěním mu veřejné vraždy předchozího byzantského císaře (…Více
Konstantinopolští patriarchové mnohem horší než papežové.
"Patriarcha zlegalizoval nového císaře Jana I. Tzimiskese (vládl 969–976) odpuštěním mu veřejné vraždy předchozího byzantského císaře (Nikefora II. Fokase, který vládl 963–969) v chrámě při vánoční bohoslužbě tím, že pomazal vraha, tj. nového císaře, olejem "prý" na odpuštění hříchů. Tak vznikla tradice pomazávání byzantských císařů patriarchou (biskupem) Konstantinopole." Řekl nejznámější ruský diakon, mluvčí zesnulého ruského patriarchy Alexeje II., 20.6.2016 do radia Svoboda www.youtube.com/watch Doplňuji: Cyrilometodějská slovanská liturgie, Bible a životopisy svatých (většinou velmi asketických mnichů a poustevníků) vnášely do Ruska svatost, konstantinopolští patriarchové přinášeli kompromisy s politickými krutovládci. Do r.1237 metropolity Kyjeva byli obvykle Řekové vybraní patriarchou Konstantinopole. Jen přes polovinu mezi biskupy kyjevské Rusi tvořili rodilí Rusové. Tak byla tvořena ruská pravoslavná křesťanská civilizace. Proto jejich přísloví: Dál od biskupa, blíže k Bohu, platí dodnes. Biskupové mají dar svěcení, asketičtí mniši svatost. Podobně je tomu v Řecku a ve všech pravoslavných krajinách. Proto taková úcta k mnišskému poloostrovu Sv. Hoře Athos. Křesťanská latinská katolická civilizace se lišila od pravoslavné nekompromisně křesťanským postojem papežů k mocným politikům až do 2. vatikánského koncilu v r.1965, kdy se papežové a s nimi ostatní katoličtí biskupové veřejným neodsouzením protikřesťanského komunismu začali podřizovat mocným tohoto světa. Plnilo se tím varovné proroctví sv. Nila ze 4. století, že od poloviny 20. století bude křesťanské duchovenstvo slepé; proroctví papeže Lva XIII., že sto let bude satanovi umožněno ničit Katolickou církev více než v minulosti (100 let pravděpodobně končí r.2017); proroctví z Fatimy, že po 2. světové válce se bludy z Ruska rozšíří do celého světa včetně římského Vatikánu. (Protestantskou křesťanskou civilizaci nyní neanalyzuji, liší se od katolické i pravoslavné.)
"Patriarcha zlegalizoval nového císaře Jana I. Tzimiskese (vládl 969–976) odpuštěním mu veřejné vraždy předchozího byzantského císaře (Nikefora II. Fokase, který vládl 963–969) v chrámě při vánoční bohoslužbě tím, že pomazal vraha, tj. nového císaře, olejem "prý" na odpuštění hříchů. Tak vznikla tradice pomazávání byzantských císařů patriarchou (biskupem) Konstantinopole." Řekl nejznámější ruský diakon, mluvčí zesnulého ruského patriarchy Alexeje II., 20.6.2016 do radia Svoboda www.youtube.com/watch Doplňuji: Cyrilometodějská slovanská liturgie, Bible a životopisy svatých (většinou velmi asketických mnichů a poustevníků) vnášely do Ruska svatost, konstantinopolští patriarchové přinášeli kompromisy s politickými krutovládci. Do r.1237 metropolity Kyjeva byli obvykle Řekové vybraní patriarchou Konstantinopole. Jen přes polovinu mezi biskupy kyjevské Rusi tvořili rodilí Rusové. Tak byla tvořena ruská pravoslavná křesťanská civilizace. Proto jejich přísloví: Dál od biskupa, blíže k Bohu, platí dodnes. Biskupové mají dar svěcení, asketičtí mniši svatost. Podobně je tomu v Řecku a ve všech pravoslavných krajinách. Proto taková úcta k mnišskému poloostrovu Sv. Hoře Athos. Křesťanská latinská katolická civilizace se lišila od pravoslavné nekompromisně křesťanským postojem papežů k mocným politikům až do 2. vatikánského koncilu v r.1965, kdy se papežové a s nimi ostatní katoličtí biskupové veřejným neodsouzením protikřesťanského komunismu začali podřizovat mocným tohoto světa. Plnilo se tím varovné proroctví sv. Nila ze 4. století, že od poloviny 20. století bude křesťanské duchovenstvo slepé; proroctví papeže Lva XIII., že sto let bude satanovi umožněno ničit Katolickou církev více než v minulosti (100 let pravděpodobně končí r.2017); proroctví z Fatimy, že po 2. světové válce se bludy z Ruska rozšíří do celého světa včetně římského Vatikánu. (Protestantskou křesťanskou civilizaci nyní neanalyzuji, liší se od katolické i pravoslavné.)