Já jsem si z toho zapamatoval nějaké myšlenky. David říká, že Bůh nenechá šlapat jednak po svém Synovi ale též po Svém Jméně, které znesvěcujem hříchy. Jediné přání je, aby to bylo rychle. Že nějaký poslanec nebude šlapat po Božím zákoně, zneuctívat Slovo Boží. Církevníci nemohou jednat tak, jak by Bůh nad nimi nebyl, poslušnost je též né jen k hyearchii, ale ke Kristu, Duchu svatému a Božím ustanovením. Duch relativismu, modernismu, liberalismu nemůže mít v Církvi své místo, ale Duch svatý. Bůh není daleko, v Něm žijeme, dýcháme a jsme. Kristus sice vstoupil na nebe, ale neponechal Církev svévoli lidí, byť v hodnosti biskupů a kardinálů, Boží vůle se hledá. Je-li třeba vystoupit proti zákonům, které se schvalují, mlčení znamená hřích. Můžem naleznout lidské chyby jak na Davidovi i Eliášovi, ale né na tom, co říkají. Mnohé chce změnu myšlení a postojů. To je pravda.