ct. Makarios Veliký.
O zdvořilosti (slušnosti) při setkání
Jedenkráte, když vycházel ctihodný Makárij na Nitrijskou horu spolu se svým učedníkem, uložil tomuto učedníku, aby jej trochu předešel. Mnich plníce jeho vůli, vyšel dopředu a přitom potkal pohanského kněze, ten vypadal velmi utrmácený a unavený. Mnich ze své přílišné horlivosti onomu pohanskému knězi řekl: «Kam jdeš, démone? ». Pohanský kněz se pro ta slova rozzlobil, a udeřil mnicha svým žezlem tak silně, že zůstal ležet polomrtvý na zemi, pohanský kněz sám pak šel dále. Za nějakou chvíli jej potkal i ctihodný Makárij a ten mu řekl: «Buď zdráv, milý dělniče, buď zdráv! ». Udiven pozdravením svatého, pohanský kněz se jej zeptal: «Pro jaký dobrý čin, mi přeješ zdraví? ». «Vidím, odpověděl mu na to Makárij, že jsi unaven». Na to řekl pohanský kněz: «Tvé pozdravení, mě překvapilo, poznal jsem v tobě člověka Božího, narozdíl od toho druhého zlomyslného mnicha, který když mne potkal, hrubě mne urazil, za což jsem ho udeřil skoro až k smrti». Ctihodný Makárij si domyslel, že mluví o jeho učedníku, na to se pohanský kněz sklonil a objal kolena starce, a řekl: «Nepustím tě, dokud ze mne neuděláš mnicha podobného tobě». Poté vyšli dál na horu a vzali polomrtvého učedníka, a odnesli jej do chrámu. Nitrijští starci, když spatřili spolu se ctihodným Makárijem i pohanského kněze, byli udiveni a překvapeni. Zanedlouho se služebník ďábla, stal služebníkem Ježíše, a mnoho pohanů, po jeho příkladu přijalo křesťanství. Po této události, ctihodný Makárij častokráte říkal bratřím, že zlé slovo, osočování a pomlouvání, někdy činí i dobré lidi zlými, a dobré slovo zlé dobrými.
Ze Života ctihodného Makárija Velikého
Z poučení svatých Otců
Příběh ze života svatého Makária Egyptského
Svatý poustevník a dvě ženy
Jednou ctihodný Makárij, když celým srdcem se zahloubal do modlitby, uslyšel nebeský hlas: „Makáriji! Za celou tu dobu se ještě nemůžeš vyrovnat dvěma ženám, které bydlí v nedalekém městě.“ Starec vzal hůl a odešel do toho města, aby vyhledal dům, o němž slyšel. Když zaklepal na dveře, vyšla mu otevřít jedna žena a s velkou radostí ho přijala a uvedla do světnice, kde ho uvítala druhá žena.
Svatý starec jim řekl: „Jenom kvůli vám jsem vážil tuto obtížnou cestu. Přišel jsem z pouště, abych poznal vaše skutky. Neskrývejte je, prozraďte mi, jak žijete.“ „Člověče Boží,“ odpověděly obě ženy, „co se chceš dovědět od žen, které nic užitečného neudělaly. Věnujeme se stále domácím pracem a plníme povinnosti manželské.“
Svatý Makárij však trval na tom, aby mu prozradily, jak žijí. Tehdy mu skromně řekly: „Jsme dvě snachy, manželky rodných bratrů. Patnáct let žijeme společně a za tu dobu jsme jedna od druhé neslyšely nepěkného slova. Děti nemáme, ale jestli nám je Pán Bůh dá, pak první naší starostí bude prosit Boha, aby nám pomohl děti vychovat ve víře a zbožnosti. Se služebníky zacházíme laskavě. Mnohokrát jsme se spolu radily, že bychom rády vstoupily do společenství svatých pannen, ale naši manželé nám to nechtějí dovolit. Cítíme jejich lásku k nám, a tak jsme se rozhodly zůstat s nimi a pomáhat jim, aby se z nás mohly radovat. Aby náš život alespoň trochu se podobal životu svatých poustevnic, daly jsme si v srdci slib, že se budeme varovat hlučných hovorů, budeme se častěji zdržovat doma a starat se o hospodářství.“
Když to Makárij vyslechl, řekl: „Vpravdě Bůh nehledí, jestli je někdo pannou nebo manželkou, je-li kdo mnichem nebo žije ve světě, ale žádá jen, aby srdce člověka bylo ochotné k dobrým skutkům. Má-li kdo dobrou vůli tak činit, Bůh jej přijímá a chce jen na to, aby každému udělil Svatého Ducha, který působí a řídí život člověka, jenž chce být spasen.“
zdroj: Sv. Makários a dvě ženy
2 dalších komentářů od Stylita
Hle, takový je rys křesťanství: kolik by ses byl napracoval, kolik bys jen učinil spravedlivých skutků, zůstávej v té myšlence, jakoby tebou nebylo učiněno nic.
Postíce se, říkej: já se nepostím, modlíce se: já se nemodlím, přebývaje na modlitbě: nebyl jsem na modlitbách, teprve jsem duchovní zápas i práci započal.
Třebaže bys byl i spravedlivým před Bohem, musíš říkat: nejsem spravedlivým, nepracuji a nečiním žádné skutky, každého dne jen znovu začínám.
Avšak přitom je křesťanovi třeba, aby každého dne doufal, choval naději a byl v radosti. Měl touhu po budoucím Království a osvobození a říkal si: jestliže nebudu osvobozen dnes, budu osvobozen nazítří ráno.
Ctihodný Makárij Veliký
sv. Makarius Veliký
Macarius Magnus
19. ledna, připomínka
Postavení:
poustevník
Úmrtí:
ca. 390
Atributy:
hrob, hůl, lvi, poustevník
ŽIVOTOPIS
Sv. Makarius Veliký bývá označován i jako Egyptský nebo Starší. Po vzoru Antonína Velikého žil velmi asketicky asi od 30 do 90 let v poušti Horního Egypta. Stal se opatem v Thebaidě. Velikým je nazýván pro svou svatost a moudrost.
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
DOBRÉ SLOVO I ZLÉ ČINÍ DOBRÝMI
Makarius prožil mládí jako pastevec. Později zatoužil žít jako poustevník a živil se pletením košů, za které mu jeho přítel přinášel chléb. Lidé si o něm vyprávěli a chodili jej mnohdy prosit o radu. Připomínal jim, aby pamatovali na všudypřítomnost Boží a to co konají, konali ke cti a chvále Boží.
Jednu ze zkoušek, kterými prošel, mu připravila těhotná dívka s chudým chlapcem, který ji navedl, aby početí svedla na Makaria.
Makarius byl pak jejími rodiči a za pomoci vesničanů vláčen přes ves a tupen, aniž se bránil. Také po něm požadovali příslib zajištění výživného. Předporodní bolesti však přiměly dívku, aby nařčení odvolala a přiznala pravdu. Nenávist vůči Makariovi se pak obrátila v uctivost. Ten ale odešel na Nitrijskou horu, kde prožil asi tři roky v jeskyni. Chudobu kladl u sebe na jedno z předních míst. Na dotaz spolubratra, zda své vzácné knihy, z nichž předčítá bratřím, si má ponechat či zpeněžit a obnos rozdat chudým, Makarius užitečnost pochválil, ale dodal že chudoba je nadevše. Stalo se později, že nachytal zloděje, nakládajícího jemu uloupený majetek. Nerozčílil se, ale pomohl mu s nakládáním. Nakonec prý připomenul: "Nic jsme si na svět nepřinesli a nic si z něj neodneseme."
Ve čtyřiceti letech byl vysvěcen na kněze a obdržel dar zázraků a proroctví. Byl zvolen představeným komunity v Thebaidě.
Jednou byl v modlitbě upozorněn na dokonalost dvou žen z blízkého města. Od nich vyslechl, že jsou manželky dvou bratrů, které chtěly opustit, aby v poušti sloužily Bohu. Od manželů souhlas nedostaly a proto slíbily Bohu, že do smrti nebudou mluvit o zbytečných světských věcech. Makarius jim odpověděl v tom smyslu, že Bůh nechce upřednostňovat ten či onen způsob života, ale přijímá svobodné rozhodnutí už jako uskutečnění.
Jindy šel Makarius se spolubratrem na Nitrijskou horu, ale jeho poslal napřed. Tento Makariův učedník se střetl s pohanským knězem, kterého urazil a dostal se s ním do konfliktu. Až k onomu pohanu došel Makarius, pozdravil a vlídně se s ním dal do řeči. Nakonec jím byl prošen, aby jej učinil křesťanem a mnichem. K údivu ostatních Makarius jen řekl: "Zlé slovo dělá i dobré zlými, ale dobré i zlé činí dobrými."
Snad z každé nahodilé příležitosti vyvodil poučení. Na dotaz jednoho mladíka, jak se stát dokonalým poustevníkem, odpověděl tak, že ho poslal dvakrát na hřbitov; jednou mrtvé hanit, podruhé chválit a v závěru poučení dodal: "Jdi a uč se od mrtvých pohrdat hanou i chválou."
Jedno ani druhé nemá narušit náš klid a rovnováhu. Má to význam pro náš žebříček hodnot, v němž první místo Božích věcí nemá být ničím zastíněno.
Za ariánského císaře Valensa byl Makarius poslán do vyhnanství na jeden egyptský ostrov, který obrátil na křesťanství. Pak se směl vrátit.
Po Makariu se zachovaly také jeho spisy, podávající návod k bohumilému životu.
Devět dní před smrtí prozradil datum svého úmrtí, které znal ze zjevení. Jeho ostatky se nacházejí v Amalfi v Itálii.
catholica.cz