"TÉMA TÝDNE, 3.část, pokračování z: Pro Ježíšovo bolestné utrpení, Otče, buď milosrdný…KDO JE ŠELMA A NEVĚSTKA Z KNIHY ZJEVENÍ? Co napovídají popisky; pozn. pod čarou katolického překladu?: (kurzívem mé poznámky)
Zj 13,V. 16-17 Boží vyvolení dostali svoje rozlišovací znamení. Satan se opičí po Bohu, proto i on chce mít své věrné poznamenané. V duchovním smyslu je vším tím ("nikdo nemůže kupovat...") znázorňováno úplné zotročení lidí bezbožnou státní mocí a vylučování všech jinak smýšlejících z občanského života. - "Které (v součtu) dává její jméno":
V. 18 "Je to číslo...": v řečtině (a stejně tak i v latině a hebrejštině) se jako číslovek úžívalo jednotlivých písmen abecedy. Proto také každé napsané slovo dávalo vlastně nějaké číslo. Jmen, která v součtu písmen (číslic) dávají dohromady 666, je tedy velmi mnoho. Které z nich měl na mysli apoštol, je těžko říci. Sv.Irenej (+kolem roku 202), se kloní k názoru, že to může být výraz: Lateinos (tj. "latinský" čili římský císař jako typický představitel bezbožné světské moci, která pronásledovala křesťany). Číslo 6 je nedokonalé, protože vzniká zmenšením sedmičky, čísla posvátného. Proto 666 představuje ďábelského člověka, který nezákoně uchvacuje práva patřící jen Bohu.
14, 1-5 Beránek se svými vyvolenými
V. 1nn. Proti přívrženců šelmy, označeným jejím číslem, staví Jan věrné Beránkovy, označené jeho jménem, jménem Otcovým. To je ten "malý zbytek" nového Izraele, který přetrval pronásledování a zůstal věrný Kristu. Od tohoto místa se začíná uskutečňovat obnovení Božího království po zničení protivníků.
V. 4 Jiní badatelé překládají: "Kdo se neposkvrnili nevěrností a zůstali neporušeni". Podle toho apoštol tu nemyslí jen na pohlavní čistotu těchto Božích vyvolených, ale zdůrazňuje jejich naprostou věrnost Kristu (srv. 2 Kor 11,2; Ef 5,27), stejně jako slovo "smilstvo" znamená v mluvě Písma často nevěrnost nebeskému ženichovi naší duše, bezbožnost (srv. pozn. k Žid 12,16). - "Následují Beránka": jako šli Izraelité za Jahvem v době svého východu z Egypta, tak nový vyvolený lid je veden Beránkem na poušť (Jer 2,2-3), kde budou uzavřeny nové zásnuby s Bohem (Oz 2,16-26). - "Byli vykoupeni jako prvotiny", první sklizeň: srv. v pozn. k Jak 1,18.
V. 5 "Nevyšla lež": že by vzývali falešné bohy, šelmu.
6-20 Vidění, která připravují na soud a rozhodný boj.
V.8 "Byblón" jako symbol bezbožnosti, hlavně pohanského Říma (srv. pozn. k 1 Petr 5,13). - Anděl oznamuje pád Babylóna minulým časem, ačkoli se to teprve uskuteční v budoucnosti. Je to tzv. prorocký minulý čas: prorok se dívá na budoucí událost, jako již na uskutečněnou. (Tak oznámil pád Babylóna už Iz 21,9; Jer 51,8) -"Vášnivým vínem svého smilstva": smilstvo je tady položeno jako protiklad k "panictví", věrnost Božích vyvolených (viz pozn. k 4). Bůh toto duchovní opilství dopouští jako trest na náboženskou zvrácenost. (srv. Řím 1,18nn.).
5 -
16,21 Sedm misek
V. 5nn. Před konečným pádem Babylóna-Říma (16,18-19) Bůh pošle na nevěřící řadu pohrom připomínající rány egyptské (Ex 7-8), aby se obrátili. Ale oni se zatvrdí jako kdysi faraón.
V. 10 Šelma, pohanský Řím, představitel světské moci, Bohu a církvi nepřátelké.
V. 19 Viz 14,8-10. Toto velké město je Řím-Babylón, představitel světské moci Bohu a církvi nepřátelské. Svůj Babylón má každá doba v dějinách.
17,1-
19,10 Záhuba nevěstky
V. 1nn. Ve dvojím obrazu ličí Jan pohanskou protikřesťanskou moc; město a nevěstka. Je to prvotina k svatému městu Siónu a čisté nevěstě Beránkově. - Nevěstka zde tedy znamená pohanství, jehož středikem byl císařský Řím, místo všech možných falešných náboženství a s tím spojené nemravnosti. -"Která trůní na mnoha vodách": tento obraz je vysvětlen ve v. 15.
V. 2 Země, jimž pohanský Řím vládl, přijímaly jeho modloslužbu a nemravnost. - "Ohavnost země": srv. v pozn. k 3,10.
V.3 "Na poušť": jako místo nečistých zvířat (srv. Lv 16, 8nn.; 17,7). -"Plné rouhavých jmen": viz v pozn. k 13,1. - "O sedmi hlavách a deseti rozích": sedm hlav představuje sedm římských pahorků (v9.), deset rohů, jsou vazalští králové Říma (v:16). Šelma (v. 8) je Nero: zemřel, ale znovu se objeví v čele vazalských národů, aby se pomstil Římu (vv. 16-17). Je to ohlas lidových zkazek, že Nero znovu přijde v čele Parthů. Snad těmi řečmi parodovali pohané Kristovo zmrtvýchvstání; i rčení užívané o šelmě: "byla, není a zase se objeví" (v.8) napodobuje jméno Boží: "který byl je a přijde" (1,8)."
