Pro ty, kteří toho moc nevědí o svaté Brigitě, uvádíme krátce:
B r i g i t a (nebo Brigida nebo Birgita) se narodila r. 1302 na otcovském statku Finstadu u města Upsaly. Matka zemřela brzo po porodu své dcery a otec odevzdal dítě na výchovu k tetě. Když jí bylo deset let, slyšela jednou Otce Izraele Erlandsone z řádu dominikánů kázat o umučení Páně a byla do hlubin duše dojata. V noci se jí pak zdálo, že na svou otázku: “Pane, kdo tě tak krutě zranil?" slyší odpověď Kristovu: “Všichni, kdo si neváží mé lásky k lidem."
V šestnácti letech se na přání svého otce provdala za knížete Ulfa Gudmarsona, norického místokrále. Žila s ním ve šťastném manželství. Na její domluvu se zřekl manžel karbanu i zbytečného přepychu a přijímal častěji svaté svátosti. Měli osm dětí. Brigita byla dobrá matka; vedla své děti k tomu, aby Boha nade všechno milovaly a zlé náruživosti přemáhaly. Byla to rozšafná žena; vzorně pečovala o svou rodinu, v tiché domácnosti nacházela své štěstí; nelibovala si v zábavách a radovánkách, ale těšila ji četba bible.
Nemile bylo přerušeno její rodinné štěstí, když ji král Magnus povolal na svůj dvůr do Stockholmu a učinil ji dvorní dámou své dcery, mladé královny. Ani v prostředí dvora Brigita nepřestala být horlivá ve vykonávání náboženských povinností; ale její horlivost se stala terčem posměchu. Proto se po několika letech, když princezna dospěla, s radostí vrátila zase do úzkého rodinného kruhu.
Když její manžel kolem r. 1344 zemřel, Brigita se oddala skutkům pobožnosti a kajícnosti ještě horlivěji nežli dosud. Kdykoliv promluvila lehkovážné slovo, činila pokání, brala si hořkou bylinu do úst, anebo žvýkala kus hořcového kořene.
R. 1346 putovala do Říma a vystavěla tam ústav pro švédské poutníky a žáky. Brigita, podobně jako sv. Kateřina Sienská, se neostýchala veřejně kárat zlořády, nešetřila ani vysoké hodnostáře. Když papež Urban V. chtěl opustit Řím a znovu se usadit v Avignonu, pohrozila mu Brigita prorockými slovy, že ho stihne smrt, jakmile opustí Řím. Výstraha vyzněla naprázdno. Urban V. přesto opustil Řím, ale téhož roku zemřel. Brigita se vydala, ačkoliv byla již v pokročilém věku, na cestu do Jeruzaléma. Odtud se nemocná vrátila do Itálie.
Byly Velikonoce, poslední Velikonoce, které prožila zde na zemi. I když byl den radostného vzkříšení, její duše byla smutná. Bylo jí, jako by se Bůh od ní vzdálil, necítila žádnou útěchu, žádnou milost. Cítila velikou vyprahlost. Nesmírně trpěla.
Tu se jí najednou zdálo, jako by se Matka Vzkříšeného naklonila k její zatemnělé duši a mluvila tiše a jemně: “Dnes mne můj Syn potěšil. Tak chci i já zmírnit tvá pokušení. Chci tě naučit, jak jim máš odpírat. Divíš se tomu, že teď ve stáří tě pronásledují pokušení, jaká jsi nezažila ani v mládí, ani v manželství ? Poslyš, to je proto, abys poznala, že bez mého syna nejsi nic a nic nemůžeš a že bys bez něho padla do každého možného hříchu.
Radím ti proto teď tři prostředky proti pokušením:
Dorážejí-li na tebe nečisté myšlenky, řekni: ,Ježíši, Synu Boží, jenž všecko můžeš, pomoz mi, abych neměla radost ze zlých myšlenek!'
Přijde-li na tebe pokušení k hříšným řečem, modli se: ,Ježíši, Synu Boží, jenž jsi mlčel před soudci, drž můj jazyk, až si rozvážím, jak a co mám mluvit!'
Přichází-li ti však pokušení něco zlého dělat, nebo odpočívat či jíst, mluv takto: ,Ježíši, Synu Boží, jenž jsi byl spoután, řiď mé ruce a mé údy, aby všechny mé skutky přišly k dobrému konci!"
Brigita bojovala a modlila se. Avšak brzy cítila pokušení i v modlitbě. I řekla jí bl. Panna: Ďábel je jako závistivý vyzvědač, který rád překáží zbožným, aby v modlitbách nebyli vyslyšeni od Boha. Modli se proto — ať jsi pokoušena jakkoliv — modli se klidně dál! Snaž se modlit, neboť snaha a touha platí za dílo dokonané. A když nemůžeš vyhnat ty nečisté představy, které ti přicházejí na mysl, dobrá vůle ti bude připočtena za korunu, jen když v pokušení mu nesvoluješ a když se ti protiví." Tak činila svatá Brigita, když se modlila k ranám Kristovým, a zakoušela vždy velkou úlevu.
24:58