Boží slovo na den 12.1. A.D. 2024
Mk 2,1-12
Mk 2,1-12
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
Z pojednání „Proti pohanům“ od svatého Atanáše, biskupa
(Nn. 42-43: PG 25,83-87)
Skrze Slovo vytváří všechno opravdovou harmonii
Z věcí, které už jsou nebo které vznikají, není nic, co by nevzniklo ve Slově a skrze Slovo a co by v něm a skrze ně své bytí neudržovalo, jak říká Teolog: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Všechno povstalo skrze ně a bez něho …Více
Z pojednání „Proti pohanům“ od svatého Atanáše, biskupa
(Nn. 42-43: PG 25,83-87)
Skrze Slovo vytváří všechno opravdovou harmonii
Z věcí, které už jsou nebo které vznikají, není nic, co by nevzniklo ve Slově a skrze Slovo a co by v něm a skrze ně své bytí neudržovalo, jak říká Teolog: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic.1
Je to, jako když hudebník naladí lyru a umně spojuje hluboké tóny s vysokými a ty, co jsou uprostřed, ještě s dalšími, a vytváří tak jedinou harmonii. Podobně drží Boží moudrost celý svět jako lyru a spojuje to, co je ve vzduchu, s tím, co je na zemi, a to, co je na nebi, s tím, co je ve vzduchu, a dává částem navazovat na celky a všechno provádí svým pokynem a svou vůlí tak, že vytváří jeden svět a jeden světový řád plný krásy a harmonie. Samo Boží Slovo přitom bez pohnutí zůstává u Otce, samou podstatou své přirozenosti však uvádí všechno do pohybu podle toho, jak se zalíbí Otci. Takže všechno dostává od něho život a existenci podle vlastní přirozenosti a skrze ně vzniká podivuhodná a vpravdě božská harmonie.
Abychom se tak nesmírnou věc pokusili nahlédnout pomocí příkladu, představme si nějaký veliký sbor. Sestává z rozličných lidí, z dětí, žen, starců i lidí mladých, a řídí jej jediný sbormistr; každý zpívá podle své přirozenosti a podle svých schopností: muž zpívá jako muž, dítě jako dítě, stařec jako stařec, mladík jako mladík. A přece vytvářejí všichni dohromady jediný souzvuk. Anebo si představme, jak naše duše v tomtéž okamžiku uvádí v činnost různé naše smysly, každý podle jeho funkce, takže se obracejí k nějaké přítomné věci všechny zároveň: oko se dívá, ucho naslouchá, ruka se dotýká, čich cítí vůni a chuť ochutnává; a často se zapojují i ostatní části těla, například nohy chodí. A právě tak je tomu i s celým stvořením. A třebaže tento příklad jistě pokulhává, měl by nám pomoci k hlubšímu pochopení věci.
Vskutku, všechno se udržuje pohromadě jediným mocným vzmachem Božího Slova, takže každá jednotlivost se děje podle toho, co je jí vlastní, a zároveň vzniká ze všech věcí jediný řád.
1 Jan 1,1.3.
zdroj: Denní modlitba církve
(Nn. 42-43: PG 25,83-87)
Skrze Slovo vytváří všechno opravdovou harmonii
Z věcí, které už jsou nebo které vznikají, není nic, co by nevzniklo ve Slově a skrze Slovo a co by v něm a skrze ně své bytí neudržovalo, jak říká Teolog: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic.1
Je to, jako když hudebník naladí lyru a umně spojuje hluboké tóny s vysokými a ty, co jsou uprostřed, ještě s dalšími, a vytváří tak jedinou harmonii. Podobně drží Boží moudrost celý svět jako lyru a spojuje to, co je ve vzduchu, s tím, co je na zemi, a to, co je na nebi, s tím, co je ve vzduchu, a dává částem navazovat na celky a všechno provádí svým pokynem a svou vůlí tak, že vytváří jeden svět a jeden světový řád plný krásy a harmonie. Samo Boží Slovo přitom bez pohnutí zůstává u Otce, samou podstatou své přirozenosti však uvádí všechno do pohybu podle toho, jak se zalíbí Otci. Takže všechno dostává od něho život a existenci podle vlastní přirozenosti a skrze ně vzniká podivuhodná a vpravdě božská harmonie.
Abychom se tak nesmírnou věc pokusili nahlédnout pomocí příkladu, představme si nějaký veliký sbor. Sestává z rozličných lidí, z dětí, žen, starců i lidí mladých, a řídí jej jediný sbormistr; každý zpívá podle své přirozenosti a podle svých schopností: muž zpívá jako muž, dítě jako dítě, stařec jako stařec, mladík jako mladík. A přece vytvářejí všichni dohromady jediný souzvuk. Anebo si představme, jak naše duše v tomtéž okamžiku uvádí v činnost různé naše smysly, každý podle jeho funkce, takže se obracejí k nějaké přítomné věci všechny zároveň: oko se dívá, ucho naslouchá, ruka se dotýká, čich cítí vůni a chuť ochutnává; a často se zapojují i ostatní části těla, například nohy chodí. A právě tak je tomu i s celým stvořením. A třebaže tento příklad jistě pokulhává, měl by nám pomoci k hlubšímu pochopení věci.
Vskutku, všechno se udržuje pohromadě jediným mocným vzmachem Božího Slova, takže každá jednotlivost se děje podle toho, co je jí vlastní, a zároveň vzniká ze všech věcí jediný řád.
1 Jan 1,1.3.
zdroj: Denní modlitba církve