„Maria byla kovadlinou, na níž Duch svatý v plamenech lásky ukoval lidskou přirozenost, s níž měl být ztotožněn Kristus, Boží slovo.“
Nejsvětější Srdce dalo příklad dětem tím, že dovolilo, aby jeho Vtělený život byl formován Neposkvrněným Srdcem jeho Matky. Žádná jiná bytost na světě nepřispěla k lidské péči jejího Nejsvětějšího Srdce. Maria byla kovadlinou, na níž Duch svatý v plamenech lásky ukoval lidskou přirozenost, s níž měl být Kristus, Boží Slovo, ztotožněn. Byl živen jejím tělem a krví jako lidskou eucharistií pro život světa. Jaká vinice pro její víno, jaká pšenice pro její chléb! Neposkvrněná Marie Nazaretská byla Bohem vyvolena, aby poskytla materiál pro onu božskou Eucharistii, která, pokud se jí člověk živí, ho přivede k věčnému životu.
Když se příbuzní a přátelé shlukli kolem Mistra, aby hledali podoby, zjistili, že jsou dvojího druhu: On se podobal především svému nebeskému Otci, neboť byl skutečně „leskem jeho slávy a obrazem jeho podstaty“, ale podobal se také své Matce, protože obrácením řádu z Edenu je to nyní muž, kdo pochází ze ženy, a nikoli žena z muže.Skutečně Matka rozjímající o Dítěti v náručí mohla říci: „Tentokrát je tělem z mého těla a kostí z mých kostí.
Byl tak poddajný její péči, že dveře zabouchnuté před ní v Betlémě zabouchly i před ním. Jako pro ni nebylo místo v hostinci, nebylo místo ani pro Něj. Jako byla ona ciboriem před Jeho narozením, tak byla i její monstrancí po Betlémě.
Jí připadla milost vystavovat ve stájové kapli „Nejsvětější svátost“, tělo, krev a božství Ježíše Krista.
Umístila Ho na trůn v jeslích, aby Ho vystavila klanění mudrců a pastýřů, očím prostých i učených.
Z jejích rukou přijal své první dary, které si jako všechny matky schovával pro dobu, až „vyroste“. Nebyly to hračky, ale zlato, protože byl Králem, kadidlo, protože byl Mistrem, a do třetice hořká myrha na pohřeb, protože byl Knězem a Vykupitelem. Maria Neposkvrněná přijala dar myrhy, symbol smrti, protože věděla, že Ho bude muset od kolébky pomáhat formovat pro kříž a vykoupení: kvůli tomu přišel. (Fulton J. Sheen, z knihy „Tři do manželství“, edice Víra a kultura)
