Kateřina Sienská.
Líbil se mi text na facebooku tak ho zdílím na Glorii.
Slová, ktorá napísala veľká svätica – sv. Katarína Sienska. A ja nepochybujem, že dnes by ich napísala nanovo a ešte výraznejšie. Tieto boli sv. Otcovi Gregorovi IX.
„Ó, sladké a pravdivé poznání, jež s sebou nosíš nůž nenávisti a s touto nenávisti vztahuješ ruku svaté touhy, aby vytrhla a zabila červa vlastní sebelásky, která jest červem, jenž kazí a hlodá kořen stromu našeho tak a takovým způsobem, že nemůže vydati žádného ovoce života, nýbrž usychá a zelenost jeho netrvá, protože kdo miluje sebe, v tom jest živa zvrácená pýcha, (která jest pramenem a počátkem všeho zlého), buď si v jakémkoli postavení, ať prelát, ať poddaný. Neb je-li on pouze milovníkem sebe samého, to jest, miluje-li sebe pro sebe, a ne pro Boha, nemůže činiti jiného než zlé, a každá cnost jest v něm mrtvá. Takový činí jako žena, která rodí děti mrtvé. A tak jest opravdu: protože neměl v sobě života lásky a hleděl pouze ke chvále a slávě vlastní, a nikoli ke slávě jména Božího. Pravím tedy: Je-li prelátem, činí špatně, protože skrze vlastní sebelásku (totiž aby se neznelíbil tvorům), kterou jest spoután, líbě se sobě a miluje sobě, zmírá v něm svatá spravedlnost. Protože vidí, že poddaní jeho se dopouštějí chyb a hříchu, a zdá se, že dělá, jako by neviděl, a nekárá jich, a kárá-li přece, kárá je s takovou chladností a vlažností srdce, že tím ničeho nepořídí, nýbrž jest to zalepovaní nepravosti (náplastí) a vždycky se bojí, aby se neznelíbil a nedostal se do mrzutostí. Toto všecko je proto, že miluje sebe. A někdy se stává, že takoví by chtěli činili všecko jen s pokojem: pravím Vám, toto je nejhorší ukrutnost, s jakou si možno počínat. Jestliže rána, když jest třeba, se nevypálí ohněm a nevyřízne železem, nýbrž jen se na ní dá mast, nejen že se člověk neuzdraví, nýbrž všecek rozhnisá a často má z toho smrt.
Ach, běda, přesladký Tatíčku můj! To jest ta příčina, proč jsou poddaní všichni zkaženi nečistotou a nepravostí. Ach, s pláčem to pravím: jak velice nebezpečný jest červ ten řečený! Nejen pastýři způsobuje smrt, nýbrž všichni ostatní od něho churaví a umírají. Proč užívá pastýř tolik masti? Protože nemá pro to nepříjemností. Neboť když mažou nemocné mastí, nemá z toho nevůle ani žádné zlosti, protože neučinil proti jeho vůli, neboť on chtěl mast, a mast mu dal. Ó té bídy lidské! Slepý jest ten nemocný, jenž nepoznává své potřeby, a slepý jest pastýř, jenž jest lékařem, jenž nevidí aniž dbá, než aby se líbil a svého vlastního prospěchu, protože aby ho neztratil, neužívá nože spravedlnosti, ani ohně horoucí lásky. Ale takoví činí, jako dí Kristus: Povede-li slepý slepého, oba upadnou do jámy. A nemocný i lékař padají do pekla. Takový jest pravý pastýř námezdný, protože nejen že nevytrhuje ovci svých z rukou vlka, nýbrž on sám ovce požírá. A pročež nenásleduje sladkého Ježíše, pastýře pravého, jenž dal život za ovce své. Velmi jest tedy nebezpečná jemu i jiným taková láska."
Slová, ktorá napísala veľká svätica – sv. Katarína Sienska. A ja nepochybujem, že dnes by ich napísala nanovo a ešte výraznejšie. Tieto boli sv. Otcovi Gregorovi IX.
„Ó, sladké a pravdivé poznání, jež s sebou nosíš nůž nenávisti a s touto nenávisti vztahuješ ruku svaté touhy, aby vytrhla a zabila červa vlastní sebelásky, která jest červem, jenž kazí a hlodá kořen stromu našeho tak a takovým způsobem, že nemůže vydati žádného ovoce života, nýbrž usychá a zelenost jeho netrvá, protože kdo miluje sebe, v tom jest živa zvrácená pýcha, (která jest pramenem a počátkem všeho zlého), buď si v jakémkoli postavení, ať prelát, ať poddaný. Neb je-li on pouze milovníkem sebe samého, to jest, miluje-li sebe pro sebe, a ne pro Boha, nemůže činiti jiného než zlé, a každá cnost jest v něm mrtvá. Takový činí jako žena, která rodí děti mrtvé. A tak jest opravdu: protože neměl v sobě života lásky a hleděl pouze ke chvále a slávě vlastní, a nikoli ke slávě jména Božího. Pravím tedy: Je-li prelátem, činí špatně, protože skrze vlastní sebelásku (totiž aby se neznelíbil tvorům), kterou jest spoután, líbě se sobě a miluje sobě, zmírá v něm svatá spravedlnost. Protože vidí, že poddaní jeho se dopouštějí chyb a hříchu, a zdá se, že dělá, jako by neviděl, a nekárá jich, a kárá-li přece, kárá je s takovou chladností a vlažností srdce, že tím ničeho nepořídí, nýbrž jest to zalepovaní nepravosti (náplastí) a vždycky se bojí, aby se neznelíbil a nedostal se do mrzutostí. Toto všecko je proto, že miluje sebe. A někdy se stává, že takoví by chtěli činili všecko jen s pokojem: pravím Vám, toto je nejhorší ukrutnost, s jakou si možno počínat. Jestliže rána, když jest třeba, se nevypálí ohněm a nevyřízne železem, nýbrž jen se na ní dá mast, nejen že se člověk neuzdraví, nýbrž všecek rozhnisá a často má z toho smrt.
Ach, běda, přesladký Tatíčku můj! To jest ta příčina, proč jsou poddaní všichni zkaženi nečistotou a nepravostí. Ach, s pláčem to pravím: jak velice nebezpečný jest červ ten řečený! Nejen pastýři způsobuje smrt, nýbrž všichni ostatní od něho churaví a umírají. Proč užívá pastýř tolik masti? Protože nemá pro to nepříjemností. Neboť když mažou nemocné mastí, nemá z toho nevůle ani žádné zlosti, protože neučinil proti jeho vůli, neboť on chtěl mast, a mast mu dal. Ó té bídy lidské! Slepý jest ten nemocný, jenž nepoznává své potřeby, a slepý jest pastýř, jenž jest lékařem, jenž nevidí aniž dbá, než aby se líbil a svého vlastního prospěchu, protože aby ho neztratil, neužívá nože spravedlnosti, ani ohně horoucí lásky. Ale takoví činí, jako dí Kristus: Povede-li slepý slepého, oba upadnou do jámy. A nemocný i lékař padají do pekla. Takový jest pravý pastýř námezdný, protože nejen že nevytrhuje ovci svých z rukou vlka, nýbrž on sám ovce požírá. A pročež nenásleduje sladkého Ježíše, pastýře pravého, jenž dal život za ovce své. Velmi jest tedy nebezpečná jemu i jiným taková láska."
