1. čtení - Kaz 1,2; 2,21-23 Marnost nad marnost – praví Kazatel – marnost nad marnost, všechno je marnost. Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.
Mezizpěv – Žl 90,3-4.5-6.12-13.14.17 Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení. Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach a pravíš: „Vraťte se smrtelníci!“ Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul, a jako noční hlídka. Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, podobají se pučící trávě: Zrána kvete a bují, večer je skosena a vadne. Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se nad svými služebníky. Nasyť nás brzy svou slitovností, ať jásáme a radujeme se po celý život! Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, dej zdar práci našich rukou, dej zdar práci našich rukou.
2. čtení – Kol 3,1-5.9-11
Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co (pochází) shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co (pochází) shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě. Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou. Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte (člověka) nového, který se obnovuje k (správnému) poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus.
Zpěv před evangeliem – Mt 5,3 Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.
Evangelium – Lk 12,13-21 Někdo ze zástupu požádal Ježíše: „Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!“ Odpověděl mu: „Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“ Potom jim řekl: „Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má.“ Pověděl jim toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: `Co udělám? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si, `strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!' Bůh mu však řekl: `Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši; a čí bude to, co jsi nashromáždil?' Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem.“
Poselství Panny Marie ve světě 1 h - DOSTAŇTE NÁS ODSUD ZJEVENÍ O OČISTCI Z ÚST OČIŠŤUJÍCÍCH SE DUŠÍ MYSTIČCE MARII SIMMĚ (Rozhovor s Nicholasem Eltzem) 19- LIMBO Jaký je osud mrtvě narozených nebo potracených dětí? Kam jdou? Svaté duše mi říkají, že nejdou do nebe a že nejdou ani do očistce, protože jsou nevinné. Dostanou se na místo mezi nimi. Můžete mu říkat Limbo nebo také "Dětský ráj"…Více
Poselství Panny Marie ve světě 1 h - DOSTAŇTE NÁS ODSUD ZJEVENÍ O OČISTCI Z ÚST OČIŠŤUJÍCÍCH SE DUŠÍ MYSTIČCE MARII SIMMĚ (Rozhovor s Nicholasem Eltzem) 19- LIMBO Jaký je osud mrtvě narozených nebo potracených dětí? Kam jdou? Svaté duše mi říkají, že nejdou do nebe a že nejdou ani do očistce, protože jsou nevinné. Dostanou se na místo mezi nimi. Můžete mu říkat Limbo nebo také "Dětský ráj". Slovo limbus pochází ze slova "limbus", což znamená prostor mezi textem a okrajem papíru, tedy okraj. Duše maličkých nevědí, že existuje něco lepšího, nevědí, že nejsou v ráji. Odpovědnost za jejich přivedení do ráje leží na nás; není to těžký úkol, protože nikdy neměli příležitost zhřešit. Můžeme to udělat tak, že pokřtíme nenarozené děti nebo je necháme sloužit zádušní mši. Musíme jim dát jméno a přijmout je do své rodiny. Tímto způsobem se stanou součástí Knihy života. Znal jsem zdravotní sestru, která pracovala v jedné vídeňské nemocnici a nikdy nezapomněla pokřtít mrtvě narozené nebo potracené děti na svém oddělení. Dělala to dvakrát denně, ráno za ty, kteří zemřeli v noci, a večer za ty, kteří zemřeli ve dne. Když měla sama zemřít, zvolala: "Ach, tady jsou všechny mé děti, tolik dětí!". Kněz u jejího lůžka odpověděl: "Samozřejmě, pokřtila jich tolik a teď jí všichni přišli na pomoc." A tak ji tyto děti doprovázely při jejím odchodu. Zjevují se děti v Limbu také živým, nebo zůstávají velmi blízko svým žijícím příbuzným? Ano. Malí bratři cítí přítomnost dalšího dítěte ve své blízkosti, i když o tomto mrtvě narozeném nebo potraceném dítěti nic nevědí. Slyšel jsem, že některé velmi citlivé děti několikrát viděly své mrtvě narozené nebo potracené sourozence. Když je však vidí, vidí také, jak rostou a stárnou s postupem času a stejným tempem jako ti, kteří jsou naživu. Není to v rozporu s vaším tvrzením, že duše, když se objeví, vždy ukazují věk, kdy zemřely? Ne, nemyslím si, že je to v rozporu s mým tvrzením, protože Bůh nás zná lépe než kdokoli jiný a ukazuje nám věci způsobem, který je pro každého z nás nejsrozumitelnější. Když se tedy tyto děti projevují jako malí lidé, kteří vyrůstají, znamená to jen to, že Bůh chce, aby těmto velmi citlivým a milujícím dětem bylo co nejjasněji zřejmé, kdo přesně je navštěvuje. Děti se modlí mnohem snadněji a nenuceněji než dospělí a rodiče jim snáze uvěří než ostatním: tato zkušenost proto přinese okamžité výsledky, pokud osvícení rodiče zasáhnou a napraví věc správným způsobem a postarají se o všechny své děti. Ježíš sám řekl: "Nechte ty děti, nebraňte jim přijít ke mně." (27) A mezi tyto děti řadí i mrtvě narozené a potracené děti. Co si myslíte o potratech? Potrat je nejhorší válka a největší hrůza všech dob. Tato nemocná společnost dovolila satanovi zabíjet nevinné po milionech jako mouchy. Lidstvo bude muset za tyto zločiny zaplatit obrovské odškodné. Víc nechci říkat. Pokud žena přizná, že podstoupila potrat, a uzná ho za těžký hřích, co musí udělat, aby si byla jistá, že Ježíš vše smazal? Chceš mi odpovědět, nebo mám změnit téma? Ne, nedělejte si starosti. Žena musí tento hřích okamžitě vyznat knězi a upřímně požádat Ježíše o odpuštění. Pak musí podstoupit hluboké a upřímné pokání za tento hřích, aby skutečně našla vnitřní mír. Musí své dítě pojmenovat tak, aby se cítilo vítané a milované v rodině, do níž tak přesně patří, a aby mohlo být zapsáno do Knihy života. Musí požádat toho svého malého o odpuštění. A nakonec ho musí nechat pokřtít a sloužit mši svatou, jak jsem již řekl. Pokud to všechno dělá s pokorným a kajícím srdcem, pak to bude stačit k tomu, aby bylo vše vymazáno. Mohou po tom všem ještě zůstat nějaké následky tohoto gesta? Kromě toho, že matka na to nikdy nebude moci zapomenout, mi duše zjevily, že v ráji uvidí místo, které by měl její syn, kdyby žil život, který mu byl určen, ale toto místo bude prázdné. Jsou všechny potraty trestány stejně? Ne, protože velmi často jsou velmi mladé dívky k potratu donuceny svými rodiči nebo společností, a v takovém případě padá hlavní vina na dospělé, kteří je k tomuto kroku přiměli. Lékaři, kteří na tom vydělají a kteří lžou nebo mlčí o dobře známých negativních důsledcích, které matky postihnou, budou později přísně potrestáni. Farmaceutické a kosmetické společnosti, které používají vedlejší produkty početí pro své léky nebo kosmetické řady, si také uvědomí nesmírnost svého hříchu. Musíme se za ně hodně modlit. Mnoho žen ve Spojených státech a na Západě obecně tvrdí, že mohou se svým tělem a s tím, co v něm mají, nakládat, jak chtějí. Jak byste na ně odpověděli? Jak se opovažují udělat bezbranné bytosti něco, co by si nikdy nedovolili a před čím se jako dospělí mohou chránit! Jak běží k právníkovi, aby zažaloval souseda, protože mu na trávník spadla větev jeho rostliny, zatímco když jde o odnětí lidského života, je to jejich právo a nikdo ať se neodvažuje zasahovat do obrany tohoto života! Jsou to skutečně velmi chudí lidé, kteří naléhavě potřebují naše každodenní modlitby, aby byli osvobozeni od svého sobectví, arogance a zmatku.
