Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal
1Pravím tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? Naprosto ne! Vždyť i já jsem Izraelec, potomek Abrahamův, z kmene Benjamínova.
2Bůh nezavrhl svůj lid, který předem poznal. Což nevíte, co praví Písmo o Eliášovi, když vypráví, jak si stěžuje Bohu na Izrael?
3‚Pane, tvé proroky zabili, tvé oltáře rozbořili; já jediný jsem zůstal, a i o mou duši usilují.‘
4Co mu však řekl božský výrok? ‚Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalem. ‘
5Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu podle vyvolení z milosti.
6Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí.
7Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení. Ostatní byli zatvrzeni,
8jak je napsáno: ‚ Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.‘
9A David praví: ‚Ať se jim jejich stůl stane léčkou a pastí, kamenem úrazu a odplatou.
10Ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda sehni navždy.‘
11Ptám se tedy …Více
Izajáš ve vidění říká:
Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře. Zarazím ho jako hřeb na spolehlivém místě a stane se stolcem slávy otcovského domu. Ale zavěsí se na něj všechna váha otcovského domu, výhonky a odnože, všechny malé nádoby, jak misky, tak i všechny džbány." "V onen den, je výrok Hospodina zástupů, povolí hřeb zaražený na spolehlivém místě, zlomí se, spadne a náklad, který je na něm, se zničí." Tak promluvil Hospodin.
---
kdo si je svou vírou příliš jistý, tak to zkuste přečíst