Katolická církev v Spolkové republice Německo byla jednou z velkých opor a pomocí pro nás katolíky v bývalém Československu, ale také po pádu komunismu. Byly to výrazné postavy života katolické církve, jako i v článku zmiňovaný kardinál Julius Döpfner, kardinál Joachim Meisner či erfurtský biskup Hugo Aufderbeck a řada dalších. Byly to i politické osobnosti jako Dr. Kaufmann, vedoucí obchodní mise v Praze, pracovníci nadace Kirche in Not, později Renovabis, osobnosti z Konrad-Adenauer-Stiftung, Hanns-Seidel-Stiftung, Ackermann-Gemeinde ale i přímý zájem především kancléře Helmuta Kohla.
Události posledních dnů ve spojení s kardinálem Woelkim a nyní uveřejněném dobrozdání týkající se mnichovsko-freisinské arcidiecéze vyvolávají ve mně údiv a rozpaky. Zmíněný článek reaguje na obvinění papeže Benedikta XVI., resp. tehdejšího mnichovského arcibiskupa kardinála Josepha Ratzingera.
Zaráží mne, jak je možné, že výrazné osobnosti církevního života nepozvedly prst a neřekly: „Pozor, o čem to hovoříte?“ Zmíněná kauza kněze H. (1980) z essenské diecéze a citované zápisy mne vedou k jednomu tvrzení. A to, že tehdejší arcibiskup kardinál Ratzinger de facto podle tehdejšího i současného kanonického práva neměl žádné pravomoci nad zmíněný knězem jiné diecéze, jiné církevní provincie a na základě dobrozdání essenského biskupského úřadu neměl žádný důvod k jakékoliv reakci. Pokud by odmítl možnost léčení zmíněného kněze, pak by jeho postoj byl nehumánní a nekřesťanský. Víme, že celá problematika se vynořila až v době, kdy byl kardinál J. Ratzinger v Římě prefektem Kongregace pro nauku víry, která před tím tyto kauzy neřešila. Byl to on, který jako prefekt této kongregace reagoval na výzvu stařičkého velmi těžce nemocného Jana Pavla II. na základě jeho výroku: „jednou a dost“. Byl to také papež Benedikt XVI., který potvrdil směrnici České biskupské konference řešící problémy zneužívání nezletilých.
Je nutné si uvědomit, že nový zákon nepůsobí retroaktivně a pokud ano, pak k tomu musí být opravdové důvody. Přitom ovšem musí respektovat, jak říká papež František, „hermeneutiku doby“. Z ní musí vycházet výklad a následující postup. „Zneužívání před sedmdesáti nebo sto lety je brutalitou. Způsob, jakým žili, však není stejný jako dnes…“ Kladu si otázku, v čí prospěch bylo zpracováno dobrozdání advokátní kanceláře. Čísla za 75 či někdy za 100 let vytvářejí falešný obraz, pokud nemají potřebnou legendu a srovnání s čísly celé problematiky! Samotný dokument nezakládá podklady pro obviňování či soudy, neboť není, jak oznámil i Svatý stolec, dokumentem přinášející výsledky policejního vyšetřování či soudní výroky. Nepřísluší mi na základě nejenom nekompetentnosti ale i neznalosti zmíněného téměř dvoutisícistránkového materiálu dále rozebírat tento text, ale domnívám se, že nerespektujeme-li presumpci neviny obviněného a integritu oběti, pak se proviňujeme proti základnímu lidskému právu na spravedlnost. Jedině soudní výrok v řádném policejním vyšetřování může hovořit o viníkovi a oběti. Je třeba uvážit, jak je tomu v řadě dalších zákonů a soudních postupů tj. možnost vzájemného usmíření, odpuštění nebo i použití instrumentu milosti.
Papež František již v shora zmíněném rozhovoru s novináři ze dne 6. prosince 2021 při návratu z Řecka říká: „V případě zneužívání v církvi se postupovalo tak, že se to ututlalo. Tento přístup se bohužel uplatňuje i ve velkém počtu rodin v sousedství. Říkáme: Ne! Tohle zakrývání není správné. Musíme však vždy vykládat podle hermeneutiky doby, ne podle té naší (současné).“ Zmíněný článek vycházející z dokumentu dobrozdání však ukazuje, že ne vše bylo ututláno, ale že vedle potrestaných byli i neprokázaní viníci a někteří unikli spravedlivému trestu. Podle mého soudu k řešení nemělo dojít s pomocí advokátní kanceláře, ale skutečných odborníků z oborů kriminalistiky, justice, psychologie a dalších potřebných profesí vč. advokátů. Tímto způsobem byla nejenom poškozena pověst papeže Benedikta XVI., ale i místní církev mnichovské arcidiecéze, potažmo světová církev, neboť na základě takto provedené analýzy vznikla celosvětová mediální kampaň.
Dovolte, abych vyslovil také svůj názor, který se opírá o známý výrok velkého spisovatele, odvážného a statečného disidenta Alexandera Solženicyna: „Bez spravedlnosti není lásky.“ Obnova světa, a dodávám obnova církve v procesu synodality, nebude-li respektovat spravedlnost a základní lidská práva, je cestou do pekel. Volně cituji spolubratra arcibiskupa ze sousední rodné země papeže Wojtyły. A proto i když nemám žádné oprávnění, domnívám se, že předseda Německé biskupské konference žádající od papeže Benedikta XVI. omluvu by měl zvážit, zda jednal podle Desatera a v duchu spravedlnosti, křesťanské lásky a lidskosti!
Dominik kardinál Duka OP, arcibiskup metropolita pražský a primas český
Prohlášení kardinála Dominika Duky k obviněním Benedikta XVI.
08. 02. 2022
Kardinál Dominik Duka reaguje na nejnovější vývoj v případu obvinění emeritního papeže Benedikta XVI., jenž byl nařčen z toho, že v době, kdy zastával úřad mnichovského arcibiskupa, zanedbal vyšetřování čtyř případů sexuálního obtěžování nezletilých ze strany kléru. Benedikt XVI. zaslal v těchto dnech věřícím mnichovské arcidiecéze otevřený dopis, v němž vyjádřil lítost nad případy sexuálního zneužívání vizCírkev.cz | Zprávy (cirkev.cz)
Spolu s dopisem Benedikta XVI. byla zveřejněna také příloha, kterou napsali čtyři právníci zabývající se touto kauzou. Přečíst si ji můžetezde
Motto
Kardinál Beran: Arcibiskupe, nemlč.
Dominik kardinál Duka: Starý kardinále, nesmíš mlčet. Musíš křičet.
Mnichovská zrada podruhé
Uveřejnění papežova dopisu je skutečně pohledem do duše kněze, biskupa i papeže, který zpětně hodnotí svůj život, ale nemá už sílu vyjádřit se ke všem jeho konkrétnostem.
Následuje rozbor zmíněných odborníků, kteří nám ukazují řádku po řádce, jakým způsobem se v mnichovské arcidiecézi pracuje s tzv. dobrozdáním. Je to pro mě jedno z největších zklamání, které jsem v naší římskokatolické církvi zažil. Pošpinit člověka, nespravedlivě ho osočit a nedat ani možnost zhodnotit v jeho prospěch toto tzv. dobrozdání, které muselo stát statisíce eur, protože nedává možnost právního odkladu? Ptám se: co to je?
Ve svém článku, který vyjde v německém časopise Die Tagespost, poukazuji na následující skutečnost: že z celého zápisu musí každý kněz, který studoval církevní právo, ba i laik, který je absolventem teologické fakulty a navštěvoval kurz církevního práva, pochopit, že tehdejší arcibiskup mnichovský Joseph Ratzinger neměl žádnou jurisdikci a žádné možnosti tuto kauzu jakkoli řešit-uvedený kněz X. byl totiž knězem diecéze Essen.
A proto protestuji a opravdu si dovoluji mnichovského arcibiskupa, jeho kurii, ale i předsedu německé biskupské konference povolat k zodpovědnosti za očernění a pošpinění pověsti papeže Benedikta XVI.
Mnichovská zrada podruhé: Vše minulé musí být zdiskreditováno. Duka: Co to má vše znamenat? Němečtí biskupové pokračují v revoluci. Dukův příklad pro všechny ostatní. Václav Klaus: Děkuji vám, kardinále, nelze mlčet!
Włodzimierz Redzioch upozorňuje na snahu ještě více pošpinit papeže Benedikta XVI. opětovně napadeného německými progresivisty papeže Bergoglia a na jeho nebojácnou obranu ze strany Kardinála Duky
Od začátku hanebných a instrumentálních útoků proti Benediktu XVI. po zveřejnění zprávy o zneužívání dětí v mnichovské arcidiecézi se na obranu emeritního papeže ozvalo jen málo hlasů. Proto je třeba upozornit na rozhodný postoj pražského arcibiskupa a primase České republiky, dominikánského kardinála Dominika Duky.
Je to kardinál velkého formátu: Za komunismu byl pronásledován, odsouzen za svou pastorační činnost, ve vězení se spřátelil s budoucím prezidentem Václavem Havlem. 26. dubna bude arcibiskupovi 79 let, ale papež František s jeho odchodem do důchodu nespěchá, přestože rezignaci podal už téměř před čtyřmi lety.
Kardinál Duka se rozhodl protestovat proti zacházení s Benediktem XVI. v mnichovské arcidiecézi zveřejněním poznámky na internetových stránkách pražské arcidiecéze (Prohlášení kardinála Dominika Duky k obvinění Benedikta XVI.). Český primas veřejně obvinil mnichovského a freisingského arcibiskupa (Reinhard Marx), místní kurii a předsedu německého episkopátu (Georg Bätzing) z hanobení starého papeže a poškozování jeho pověsti.
Takto reagoval český primas na dopis Benedikta XVI. zveřejněný v úterý 8. února a na připojenou analýzu, v níž právníci a spolupracovníci emeritního papeže krok za krokem vyvracejí obvinění vznesená proti němu ve zprávě o zneužívání v mnichovské arcidiecézi.
Kardinál Duka si nebere servítky. Jeho protestní nóta proti útokům na Benedikta XVI. nese příznačný název "Mnichov podruhé zradil", čímž srovnává vše, co se dnes v Mnichově děje, se smutně proslulou konferencí, která se konala v Mnichově v roce 1938 a skončila dohodou, jež vedla k připojení rozsáhlých území Československa k nacistickému Německu: tehdy zemi zradily západní státy, Francie a Velká Británie.
Také český primas zvolil jako úvodní slova svého prohlášení slova svého hrdinného předchůdce kardinála Josefa Berana: "Nemlčte, arcibiskupe!". A současný český kardinál se parafrází těchto slov sám oslovil: "Starý kardinále, nemůžete mlčet, musíte křičet!".
A pražský arcibiskup vskutku křičí. S velkou lítostí přiznává, že způsob, jakým mnichovská arcidiecéze využila Zprávu, je pro něj jedním z největších zklamání, které v římskokatolické církvi zažil. Zdůrazňuje, že ve Zprávě, která pravděpodobně stála statisíce eur, byl Benedikt XVI. nespravedlivě pomluven a poškozen. Dopředu bylo zajištěno, aby tato zpráva nemohla být vykládána v Benediktův prospěch. "Co to má všechno znamenat?" ptá se kardinál Duka a oznámil, že celou záležitost podrobně rozebere v článku v německém časopise Die Tagespost - což se také vzápětí stalo.
Doufejme, že tento hořký výkřik rozhořčení nad perfidními a neoprávněnými útoky proti emeritnímu papeži, které bohužel organizuje především část biskupů z jeho vlasti a z jeho církve, bude příkladem pro ostatní biskupy světa.
Václav Klaus: Dopis Kardinálu Dukovi
Vážený pane kardinále,
již jsme se řadu týdnů neviděli, naposledy při Vaší velmi milé návštěvě našeho institutu v polovině prosince loňského roku, ale nyní cítím potřebu vyjádřit Vám svůj dík a ocenit Vaše mimořádně přesvědčivé vystoupení na obranu papeže Benedikta XVI., který je už po několikáté předmětem útoku progresivistických sil a seskupení.
Vaše včerejší rezolutní a jasné vystoupení v německém týdeníku Die Tagespost si zaslouží stejně nevyhýbavou pochvalu, a to nejen zevnitř katolické církve, ale i ode všech z nás, kterým jde o pravdu a její obhajobu.
Papeže Benedikta XVI. jsem si vždy nesmírně vážil a vážím dosud. Po nedávném neopodstatněném útoku progresivistů všeho druhu na australského kardinála Pella je útok na papeže Benedikta XVI. pokusem znevážit – pod záminkou boje proti selháním některých jedinců v katolické církvi – další významnou instituci světa, která soudobému vzepětí progresivismu dosud vzdoruje. Jsem přesvědčen, že nelze mlčet, neboť mlčení bylo už mnohokráte cestou k prosazení do té doby zdánlivě nemožného.
Vážený pane kardinále, ještě jednou Vám děkuji za Vaše vystoupení.
V nadväznosti na prezentáciu správy o zneužívaní v Mníchovskej a Freisingskej arcidiecéze 20. januára 2022 by som vám všetkým chcel adresovať osobné posolstvo. Hoci som mohol slúžiť ako arcibiskup Mníchova a Freisingu o niečo menej ako päť rokov, stále cítim hlbokú príslušnosť k Mníchovskej arcidiecéze ako k svojej domovine. V prvom rade by som chcel vyjadriť úprimné poďakovanie. V týchto dňoch spytovania svedomia a premýšľania som zažil toľko povzbudenia, toľko priateľstva a toľko prejavov dôvery, koľko by som si ani nevedel predstaviť. Osobitne by som chcel poďakovať malej skupine priateľov, ktorí nezištne vypracovali môj 82-stranový spis pre mníchovskú advokátsku kanceláriu, ktorý by som sám nedokázal napísať. Okrem odpovedí na otázky, ktoré mi položila právnická firma, prečítali a analyzovali takmer 8 000 strán dokumentov v digitálnom formáte. Títo spolupracovníci mi potom pomohli aj pri štúdiu a analýze znaleckého posudku, ktorý mal takmer 2 000 strán. Výsledok bude zverejnený po mojom liste. Pri nesmiernej úlohe týchto dní – príprave stanoviska – došlo k nedopatreniu, ktoré sa týkalo mojej účasti na zasadnutí ordinariátu 15. januára 1980. Táto chyba, ktorá sa bohužiaľ vyskytla, nebola úmyselná a dúfam, že je ospravedlniteľná. Preto som zariadil, aby to arcibiskup Gänswein oznámil vo svojom tlačovom vyhlásení z 24. januára 2022. V žiadnom prípade to neznižuje starostlivosť a obetavosť, ktoré boli a sú pre týchto priateľov samozrejmosťou. Bol som hlboko šokovaný, že sa toto nedopatrenie využilo na spochybnenie mojej pravdivosti, a dokonca na to, aby ma predstavili ako klamára. O to viac ma dojali mnohé prejavy dôvery, vrelé svedectvá a dojímavé listy povzbudenia, ktoré som dostal od mnohých ľudí. Som obzvlášť vďačný za dôveru, podporu a modlitby, ktoré mi osobne vyjadril pápež František. Nakoniec by som sa chcel poďakovať malej rodine v kláštore Mater Ecclesiae, ktorej spoločenstvo života v dobrých i ťažkých časoch mi dáva vnútornú pevnosť, ktorá ma udržiava. Po slovách vďaky musia teraz nasledovať aj slová vyznania. Čoraz silnejšie ma zaráža, že Cirkev deň čo deň kladie na začiatok slávenia svätej omše –, v ktorej nám Pán dáva svoje slovo a seba samého – vyznanie našich vín a prosbu o odpustenie. Modlíme sa verejne k živému Bohu, aby nám odpustil našu vinu, našu preveľkú vinu. Je jasné, že slovo „preveľký“ sa nevzťahuje na každý deň, na každý jeden deň. Ale každý deň sa ma pýta, či by som dnes nemal hovoriť aj o najväčšej vine. A útešným spôsobom mi hovorí, že bez ohľadu na to, aká veľká je dnes moja vina, Pán mi odpustí, ak sa úprimne nechám preskúmať Ním a som skutočne ochotný zmeniť sa. Pri všetkých mojich stretnutiach, najmä počas mnohých apoštolských ciest, s obeťami sexuálneho zneužívania kňazmi som sa pozeral do očí dôsledkom veľmi veľkej viny a naučil som sa chápať, že do tejto veľmi veľkej viny sme vtiahnutí aj my sami, keď ju zanedbávame alebo keď jej nečelíme s potrebným rozhodnutím a zodpovednosťou, čo sa príliš často stávalo a stáva. Tak ako na týchto stretnutiach, aj teraz môžem všetkým obetiam sexuálneho zneužívania vyjadriť len hlbokú hanbu, veľký zármutok a úprimnú prosbu o odpustenie. V katolíckej Cirkvi som mal veľkú zodpovednosť. O to väčší je môj zármutok nad zneužitím a chybami, ku ktorým došlo počas môjho mandátu na daných miestach. Každý jeden prípad sexuálneho zneužívania je hrozný a nenapraviteľný. S obeťami sexuálneho zneužívania hlboko súcitím a ľutujem každý jeden prípad. Čoraz viac chápem hrôzu a strach, ktoré Kristus prežíval na Olivovej hore, keď videl všetky tie hrozné veci, ktoré bude musieť vnútorne prekonať. To, že učeníci v tej chvíli spali, je, žiaľ, situácia, ktorá sa opakuje aj dnes a pre ktorú sa cítim byť tiež vyzvaný. A tak mi neostáva nič iné, len sa modliť k Pánovi a prosiť všetkých anjelov, svätých a vás, drahí bratia a sestry, aby ste sa za mňa modlili k Pánovi, nášmu Bohu. Čoskoro budem stáť pred najvyšším sudcom svojho života. Aj keď pri pohľade na svoj dlhý život môžem mať veľa dôvodov na strach a hrôzu, predsa som šťastný, pretože pevne verím, že Pán je nielen spravodlivý sudca, ale aj priateľ a brat, ktorý už sám trpel mojimi nedostatkami, a preto je ako sudca aj mojím obhajcom (Paraklétom). Vzhľadom na súdnu hodinu mi je jasné, aká milosť je byť kresťanom. Byť kresťanom mi dáva poznanie a ešte viac priateľstvo so sudcom môjho života a umožňuje mi s dôverou prejsť temnou bránou smrti. V tejto súvislosti si neustále pripomínam, čo hovorí Ján na začiatku Zjavenia: vidí Syna človeka v celej jeho veľkosti a padá mu k nohám ako mŕtvy. On však na neho položí svoju pravicu a povie: „Neboj sa! Som to ja…“ (porov. Zj 1,12–17). Drahí priatelia, s týmito pocitmi vám všetkým žehnám. Benedikt XVI. *** Uverejnený text v slovenskom jazyku vyšiel pôvodne na portáli otca Ľ. Urbančoka - List Benedikta XVI. na zverejnené obvinenia — Otec Ľubomír
