Nejneuvěřitelnější na legendě o nočním výstupu Mohameda do nebe z (prý) jeruzalemské mešity je fakt, že v té době žádná jeruzalemská mešita neexistovala.

Jméno Mešita al-Aksá se překládá jako „nejvzdálenější mešita“ (podle některých překladů také jako „Vzdálená mešita“ např. podle Muhammada Asada), nebo také jako „Konec“ a je spojován s Isrá a Mi'rádž, cestou, v níž muslimové věří, že ji vykonal prorok Mohamed kolem roku 621 (konkrétně 570-632) na okřídleném oři Buráqovi, kterého mu přinesl archanděl Gabriel. O této cestě vypráví súra z Koránu, nazvaná „Noční cesta“. Podle veršů z Koránu podnikl Mohamed cestu během jediné noci a to z „Posvátné mešity“ (kterou Sunna a pozdější vykladači identifikovali jako mešitu v Mekce) do „nejvzdálenější mešity“ (al-Masdžid al-Aqsa) (která byla později ztotožněna s Jeruzalémem). Ze skály vystoupal Mohamed do nebe doprovázený Gabrielem, kde před návratem na zem přijal přikázání včetně pěti denních modliteb. Pak se vrátil zpět do Mekky, kde kázal věřícímu lidu.
Jeruzalém (nebo al-Quds) není ani jednou zmíněn v Koránu, veškeré zmínky o Jeruzalémě a jeho ztotožnění s Masdžid al-Aksá pocházejí z pozdější tradice.
zdroj: Mešita al-Aksá – Wikipedie