Soukám se do sklepa pro staré brambory, abych je obral od klíčků a hle - v rohu sklepa košík s třešněmi. Zapomenutý z června. Takže takto vypadají třešně po 3 měsících ve sklepě. Byly to tehdy opravdu lahodné a vybraně kousky, protože jich bylo tento rok málo... Ale co mne fascinovalo a dalo do jisté míry i odpověď na jednu otázku. Ano, je to ta jediná uchovaná třešeň, která si naprosto nepochopitelně uchovala zdravou barvu a odolala všem pokusům o hnilobu. Dává mi to odpověď na nálezy těl, která nezetlela a nebo částečně odolala tlení a která se vyskytují v historii nejen Církve. V historii se obvykle těly neznámých nikdo nezabýval, ale těla světců byla více exponována. A některá těla se tak uchovala jako tato třešinka uprostřed vší hniloby.

A snad aspoň jedno mentorské postrčení. Týká se listu Římanům 12.kapitola, která je fenomenální a obsahuje důležitá sdělení, prostě perly... Občas jsou křesťané uprostřed světa právě jako ta třešinka v košíku....

Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

2A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

3Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh.

4Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol,

5tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.

6Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou.

7Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí.

8Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.

9Láska nechť je bez přetvářky. Ošklivte si zlo, lněte k dobrému.

10Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.

11V horlivosti neochabujte, buďte vroucího ducha, služte Pánu.

12Z naděje se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbách vytrvalí.

13Sdílejte se s bratřími v jejich nouzi, ochotně poskytujte pohostinství.

14Svolávejte dobro na ty, kteří vás pronásledují, dobro, a ne zlo.

15Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.

16Mějte porozumění jeden pro druhého. Nesmýšlejte vysoko, ale věnujte se všedním službám. Nespoléhejte na svou vlastní chytrost.

17Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Vůči všem mějte na mysli jen dobré.

18Je-li možno, pokud to záleží na vás, žijte se všemi v pokoji.

19Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘

20Ale také: ‚Jestliže má tvůj nepřítel hlad, nasyť ho, a má-li žízeň, dej mu pít; tím ho zahanbíš a přivedeš k lítosti. ‘

21Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.