Povolání DO POSLEDNÍ BITVY RICK JOYNER
Pýcha falešné pokory
Když to říkal, slyšel jsem v Jeho hlasu náznak hněvu. Cítil jsem, že se takovým způsobem hněval i na své první učedníky. Okamžitě jsem porozuměl, že tomu tak bylo ve chvíli, kdy se začali dívat na svou nedostatečnost a neúspěchy. „Pane, je mi to líto," prosil jsem, „ale Tvá přítomnost je tak přemáhající. Jak se nemám cítit malý, když jsem Ti tak blízko?" „Ty jsi malý, ale musíš se naučit zůstávat v mé přítomnosti, aniž by ses díval na sebe. Nebudeš schopen mě slyšet nebo být mými ústy, pokud se budeš dívat na sebe. Vždy budeš nedostatečný. Vždy budeš nehodný toho, do čeho tě povolávám, ale nikdy to nebude tvá nedostatečnost nebo způsobilost, kvůli které tě použiji. Musíš se přestat dívat na svou vlastní nehodnost a začít se dívat na moji spravedl-nost. Když těpoužiji, je to kvůli tomu, kdo jsem já a ne ty. Když ses začal dívat na sebe, pocítil jsi můj hněv. Stejný hněv jsem cítil k Mojžíši, když si začal stěžovat, jak je nedostatečný. Toto jen ukazuje, že se více díváš na sebe než na mě. Právě to je hlavní důvod, proč mohu použít tak málo lidí k tomu, co toužím dělat. Tato falešná pokora je vlastně forma pýchy, která způsobila pád člověka. Adam s Evou začali cítit, že jsou nedostateční a že by měli být něčím víc než jakými jsem je učinil. Usmysleli si, že se stanou takovými, jakými
SLÁVAPOVOLÁNÍby měli podle nich být. Nikdy ze sebe nemůžeš udělat toho, kým bys měl být, ale musíš důvěřovat mně, že tě takového učiním." I když jsem falešnou pokoru nikdy nespojoval s pádem Člověka v Zahradě, přesto jsem věděl, že je hlavním kamenem úrazu, který mnohým brání, aby se stali užitečnými pro Pána. Dokonce jsem na toto téma i mnohokrát vyučoval. V Jeho přítomnosti teď byla zjevena má vlastní falešná pokora a vypadala ještě hůř, než jakou jsem ji viděl v životech jiných lidí. Tato forma pýchy byla odpudivá a už jsem chápal, proč se Pán tak rozhněval. V Jeho přítomnosti se brzy zjeví vše, co v nás je. Přestože jsem právěprošel celým soudem, ještě stále jsem měl pár velmi zásadních chyb, jež mi bránily Pána následovat tak, jak On chtěl. To mě natolik Šokovalo, že už jsem se dál nechtěl spoléhat na sebe. Otočil jsem se k Němu, abych, dokud byl ještě se mnou, mohl vidět co nejvíce Boží slávy. Má sklíčenost se v okamžiku obrátila v nadšení. Kolena se mi podlamovala, ale byl jsem rozhodnut zůstat stát co nejdéle. Brzy nato jsem se probudil. V následujících dnech jsem cítil, jak ve mněpulsuje energie, díky níž je všechno kolem plné slávy. Miloval jsem vše, co jsem viděl. Klika u dveří vypadala nádherně. Staré domy a auta pro mě byly tak překrásné, že jsem litoval, že nejsem umělec a neumím zachytit jejich krásu a ušlechtilost. Stromy i zvířata mi připadaly jako velmi blízcí přátelé. Každého člověka, kterého jsem potkal, jsem vnímal jako otevřenou knihu plnou zjevení a významu. Byl jsem velmi vděčný za věčnost, že je tam budu moci všechny poznat. Vše, co jsem kolem sebe viděl, bylo velkolepé. Nemohl jsem uvěřit, že jsem to všechno celý Život míjel. A přece jsem si s tím nádherným pocitem a zjevením, které mnou proudily, nevěděl rady. Zároveň mi ale bylo jasné, Že pokud je nevyužiji k dobrému, vytratí se. Přesně to se za pár dnů stalo. Cítil jsem, jako bych ztrácel smysl života. Věděl jsem, že jej musím získat zpět. To, co jsem předtím prožíval, bylo nádhernější než jakákoliv droga. A já jsem se stal závislým. Viděl jsem Jeho slávu a výsledkem bylo, že jsem musel vidět víc.Toužil jsem se naučit přebývat v Jeho přítomnosti a nechat Jeho život, aby mnou protékal adotýkal se druhých. Zůstávat v Duchu Svatém a umožnit Mu, aby mě používal - to bylo mé povolání.
KAPITOLA II Dva svědkové
DVA SVĚDKOVÉ POVOLÁNÍPo dlouhé dny jsem byl v hluboké depresi. Vše vypadalo tak bezútěšně.Sebemenší lidský zvuk mě rozčiloval, stejné jako když něco nešlo podlemých plánů. O všech jsem si myslel jen to nejhorší. Zaměstnával jsem se m, že jsem se snažil krotit černé myšlenky, které mne proti nim napadaly, Cítil jsem se, jako bych sklouzl do pekla a každým dnem se dostávalhlouběji. Konečně jsem zakřičel k Pánu. Vtom jsem si všiml, že stojím přede dveřmi a vedle mě stojí Moudrost. „Pane, je mi to líto. Vypadá to, že jsem ze Tvé přítomnosti sklouzl přímo do pekla." „ Celý svět dosud leží v moci toho zlého," odpověděla mi, „a ty denně chodíš po okraji pekla. Přímo tam vede stezka života, po jejíž stranách jsou hluboké příkopy. Proto z ní nesmíš sejít." „Takže jsem spadl do jednoho příkopu a nemohl najít cestu ven." „Nikdo nemůže sám najít z takových příkopů cestu ven. Spadl jsi do něj tak, že jsi šel svou vlastní cestou. Proto tě tvoje cesta zase nemůže vyvést ven. Já jsem ta jediná cesta ven. Když padneš, nemař svůj čas tím, že se budeš snažit pochopit, proč a jak se to staío, protože tím do bahna zapadneš ještě hlouběji. Stačí jen požádat o pomoc, já jsem tvůj pastýř a pomohu ti pokaždé, když na mne zavoláš." „Pane já nechci ztrácet čas tím, že se bych se snažil všechno pochopit, opravdu bych ale chtěl vědět, jak se stalo, že jsem padl tak hluboko a tak rychle? Co způsobilo, že jsem sešel z cesty života a spadl do tohoto příkopu? Ty jsi Moudrost a já vím, že je moudré se ptát." „K tomu, abys věděl, kdy prosit za porozumění a kdy jen požádat o pomoc, potřebuješ moudrost. V tomto případě bylo moudré prosit o porozumění. Rozumět můžeš pouze tehdy, když jsi v mé přítomnosti. Ve chvíli, kdy jsi deprimovaný, bude tvé porozumění vždy překroucené. Odtud nejsi schopen jasně vidět pravdu. Deprese je podvod. Vychází z toho, že vidíš svět ze své vlastní perspektivy. Pravdu vidíš tehdy, když se na svět díváš mýma očima a z mého postavení po Otcově pravici. Ti, kteří přebývají v mé přítomnosti, řeknou stejně jako cherubové v Izaiáši 6: 'Celá země je plná Jeho slávy'."
DVA SVĚDKOVÉ POVOLÁNÍ Vzpomínám si, jak jsem jako čerstvý věřící četl tento text. Myslel jsem si, že ti cherubové byli zaslepení. Vůbec jsem nechápal, jak mohli říct: „Celá země je plná Jeho slávy." Vždyť je svět plný válek, nemocí, zneužívání dětí, podvodů a zla. Potom ke mně Bůh jednoho dne promluvil: „Důvodem, pročto cherubové říkají, je, že přebývají v mé přítomnosti. Jestli i ty budeš zůstávat v mé přítomnosti, neuvidíš nic jiného než moji slávu.
Když to říkal, slyšel jsem v Jeho hlasu náznak hněvu. Cítil jsem, že se takovým způsobem hněval i na své první učedníky. Okamžitě jsem porozuměl, že tomu tak bylo ve chvíli, kdy se začali dívat na svou nedostatečnost a neúspěchy. „Pane, je mi to líto," prosil jsem, „ale Tvá přítomnost je tak přemáhající. Jak se nemám cítit malý, když jsem Ti tak blízko?" „Ty jsi malý, ale musíš se naučit zůstávat v mé přítomnosti, aniž by ses díval na sebe. Nebudeš schopen mě slyšet nebo být mými ústy, pokud se budeš dívat na sebe. Vždy budeš nedostatečný. Vždy budeš nehodný toho, do čeho tě povolávám, ale nikdy to nebude tvá nedostatečnost nebo způsobilost, kvůli které tě použiji. Musíš se přestat dívat na svou vlastní nehodnost a začít se dívat na moji spravedl-nost. Když těpoužiji, je to kvůli tomu, kdo jsem já a ne ty. Když ses začal dívat na sebe, pocítil jsi můj hněv. Stejný hněv jsem cítil k Mojžíši, když si začal stěžovat, jak je nedostatečný. Toto jen ukazuje, že se více díváš na sebe než na mě. Právě to je hlavní důvod, proč mohu použít tak málo lidí k tomu, co toužím dělat. Tato falešná pokora je vlastně forma pýchy, která způsobila pád člověka. Adam s Evou začali cítit, že jsou nedostateční a že by měli být něčím víc než jakými jsem je učinil. Usmysleli si, že se stanou takovými, jakými
SLÁVAPOVOLÁNÍby měli podle nich být. Nikdy ze sebe nemůžeš udělat toho, kým bys měl být, ale musíš důvěřovat mně, že tě takového učiním." I když jsem falešnou pokoru nikdy nespojoval s pádem Člověka v Zahradě, přesto jsem věděl, že je hlavním kamenem úrazu, který mnohým brání, aby se stali užitečnými pro Pána. Dokonce jsem na toto téma i mnohokrát vyučoval. V Jeho přítomnosti teď byla zjevena má vlastní falešná pokora a vypadala ještě hůř, než jakou jsem ji viděl v životech jiných lidí. Tato forma pýchy byla odpudivá a už jsem chápal, proč se Pán tak rozhněval. V Jeho přítomnosti se brzy zjeví vše, co v nás je. Přestože jsem právěprošel celým soudem, ještě stále jsem měl pár velmi zásadních chyb, jež mi bránily Pána následovat tak, jak On chtěl. To mě natolik Šokovalo, že už jsem se dál nechtěl spoléhat na sebe. Otočil jsem se k Němu, abych, dokud byl ještě se mnou, mohl vidět co nejvíce Boží slávy. Má sklíčenost se v okamžiku obrátila v nadšení. Kolena se mi podlamovala, ale byl jsem rozhodnut zůstat stát co nejdéle. Brzy nato jsem se probudil. V následujících dnech jsem cítil, jak ve mněpulsuje energie, díky níž je všechno kolem plné slávy. Miloval jsem vše, co jsem viděl. Klika u dveří vypadala nádherně. Staré domy a auta pro mě byly tak překrásné, že jsem litoval, že nejsem umělec a neumím zachytit jejich krásu a ušlechtilost. Stromy i zvířata mi připadaly jako velmi blízcí přátelé. Každého člověka, kterého jsem potkal, jsem vnímal jako otevřenou knihu plnou zjevení a významu. Byl jsem velmi vděčný za věčnost, že je tam budu moci všechny poznat. Vše, co jsem kolem sebe viděl, bylo velkolepé. Nemohl jsem uvěřit, že jsem to všechno celý Život míjel. A přece jsem si s tím nádherným pocitem a zjevením, které mnou proudily, nevěděl rady. Zároveň mi ale bylo jasné, Že pokud je nevyužiji k dobrému, vytratí se. Přesně to se za pár dnů stalo. Cítil jsem, jako bych ztrácel smysl života. Věděl jsem, že jej musím získat zpět. To, co jsem předtím prožíval, bylo nádhernější než jakákoliv droga. A já jsem se stal závislým. Viděl jsem Jeho slávu a výsledkem bylo, že jsem musel vidět víc.Toužil jsem se naučit přebývat v Jeho přítomnosti a nechat Jeho život, aby mnou protékal adotýkal se druhých. Zůstávat v Duchu Svatém a umožnit Mu, aby mě používal - to bylo mé povolání.
KAPITOLA II Dva svědkové
DVA SVĚDKOVÉ POVOLÁNÍPo dlouhé dny jsem byl v hluboké depresi. Vše vypadalo tak bezútěšně.Sebemenší lidský zvuk mě rozčiloval, stejné jako když něco nešlo podlemých plánů. O všech jsem si myslel jen to nejhorší. Zaměstnával jsem se m, že jsem se snažil krotit černé myšlenky, které mne proti nim napadaly, Cítil jsem se, jako bych sklouzl do pekla a každým dnem se dostávalhlouběji. Konečně jsem zakřičel k Pánu. Vtom jsem si všiml, že stojím přede dveřmi a vedle mě stojí Moudrost. „Pane, je mi to líto. Vypadá to, že jsem ze Tvé přítomnosti sklouzl přímo do pekla." „ Celý svět dosud leží v moci toho zlého," odpověděla mi, „a ty denně chodíš po okraji pekla. Přímo tam vede stezka života, po jejíž stranách jsou hluboké příkopy. Proto z ní nesmíš sejít." „Takže jsem spadl do jednoho příkopu a nemohl najít cestu ven." „Nikdo nemůže sám najít z takových příkopů cestu ven. Spadl jsi do něj tak, že jsi šel svou vlastní cestou. Proto tě tvoje cesta zase nemůže vyvést ven. Já jsem ta jediná cesta ven. Když padneš, nemař svůj čas tím, že se budeš snažit pochopit, proč a jak se to staío, protože tím do bahna zapadneš ještě hlouběji. Stačí jen požádat o pomoc, já jsem tvůj pastýř a pomohu ti pokaždé, když na mne zavoláš." „Pane já nechci ztrácet čas tím, že se bych se snažil všechno pochopit, opravdu bych ale chtěl vědět, jak se stalo, že jsem padl tak hluboko a tak rychle? Co způsobilo, že jsem sešel z cesty života a spadl do tohoto příkopu? Ty jsi Moudrost a já vím, že je moudré se ptát." „K tomu, abys věděl, kdy prosit za porozumění a kdy jen požádat o pomoc, potřebuješ moudrost. V tomto případě bylo moudré prosit o porozumění. Rozumět můžeš pouze tehdy, když jsi v mé přítomnosti. Ve chvíli, kdy jsi deprimovaný, bude tvé porozumění vždy překroucené. Odtud nejsi schopen jasně vidět pravdu. Deprese je podvod. Vychází z toho, že vidíš svět ze své vlastní perspektivy. Pravdu vidíš tehdy, když se na svět díváš mýma očima a z mého postavení po Otcově pravici. Ti, kteří přebývají v mé přítomnosti, řeknou stejně jako cherubové v Izaiáši 6: 'Celá země je plná Jeho slávy'."
DVA SVĚDKOVÉ POVOLÁNÍ Vzpomínám si, jak jsem jako čerstvý věřící četl tento text. Myslel jsem si, že ti cherubové byli zaslepení. Vůbec jsem nechápal, jak mohli říct: „Celá země je plná Jeho slávy." Vždyť je svět plný válek, nemocí, zneužívání dětí, podvodů a zla. Potom ke mně Bůh jednoho dne promluvil: „Důvodem, pročto cherubové říkají, je, že přebývají v mé přítomnosti. Jestli i ty budeš zůstávat v mé přítomnosti, neuvidíš nic jiného než moji slávu.