Jeden pes byl tak věrný jedné ženě, že s ním nechávala své dítě a šla se sama rychle proběhnout. Vždycky se vrátila a našla dítě, jak spí se psem. Jednoho dne se stalo něco tragického.
Žena jako obvykle nechala dítě v rukou tohoto věrného Psa a odešla na nákup.
Když se vrátila, objevila hroznou scénu a totální nepořádek. Dítě nebylo ve své postýlce, pleny a oblečení byly roztrhané a po celé ložnici byly krvavé skvrny. V šoku začala vyděšená žena hledat dítě. Najednou uviděla, jak se zpod postele vynořil věrný Pes, celý od krve, a olizoval si ústa, jako by právě dojedl vynikající jídlo.
Žena byla přesvědčena, že pes sežral její dítě. Bez dlouhého přemýšlení psa umlátila kusem dřeva. Poté pokračovala v pátrání, aby našla alespoň část synova těla. Brzy vidí další scénu. Za postelí stálo dobře vypadající dítě, které se nahé bavilo na koberci. Pod postelí žena objevila tělo hada, který byl roztrhán. Byl to nelítostný souboj mezi hadem a psem. Pes se snažil chránit dítě před nenasytným hadem. Na usmíření už bylo pozdě, protože ve své netrpělivosti a hněvu věrného psa zabil.
Jak často odsuzujeme lidi ostrými slovy a šíříme o nich lži, aniž bychom měli čas posoudit situaci?
"Vždy mějte trpělivost, abyste se dostali do situace, a vyvarujte se bezpodmínečných chyb, které mohou zničit náš život.
Je mi jej luto, kvlli dieťaťu a napokon aj kvôli psovi, ale srdce (pociti) musia korešpondovať s rozumom. Srdce citi, že by malo dieťa vychovať s laskou k zvieratam, ale rozum hovorí, že to musí mať rozmedzia - hranice mravov a skuseností... tie však abstinovali v jej prípade. Dokonca aj pocity ju varovali, ked niekedy pochybovala o bezpečnosti svojho dieťaťa pri samotnom psovi (sučke!?) Ved, …Více
Je mi jej luto, kvlli dieťaťu a napokon aj kvôli psovi, ale srdce (pociti) musia korešpondovať s rozumom. Srdce citi, že by malo dieťa vychovať s laskou k zvieratam, ale rozum hovorí, že to musí mať rozmedzia - hranice mravov a skuseností... tie však abstinovali v jej prípade.
Dokonca aj pocity ju varovali, ked niekedy pochybovala o bezpečnosti svojho dieťaťa pri samotnom psovi (sučke!?) Ved, prečo pri príchode domov obila na smrť psa? Práve preto, že mala pochybnosti, ktore sa potvrdili aj ked v skutočnosti to pes neurobil. Potvrdili sa len v jej mysli, ked to cele zvalila na psa. To bol len nasledok toho, že mala skutočné pochybnosti o bezpečnosti, ale kedže zrejme žila sama, tak jej bolo zaťažko všetko robiť s dieťaťom. Riešila to so psom a ked videla, že doposial sa dieťaťu nič nestalo v pritomnosti psa, tak to urobila aj teraz, avšak sa stalo niečo, čo nepredvídala a presne to je ten problem u psíčkarov:
"Keby som vedel(a)... nikdy sa to môjmu psovi toto nestalo... to nemôže byť jeho vina, niekto ho vyprovokoval... atd..."
Rozumiem im, lebo sa stým stretavam dennodene a vidím ako spočiatku dodržiavaju všetky nariadenia, ale časom povoluju práve v tej mylnej domnienke, že ked sa im dôlhší čas nič nestalo, tak v tom pokračuju a potom to raz príde: ten zvrat, za ktorý môže nakoniec aj tak majitel psa, lebo keby sa pridržal nariadení, nestalo by sa to...
