PODOBENSTVÍ O ŠKOLCE (NEDOKONALÉ) (MOŽNÁ POMOCNÉ ŠKOLCE)
Máme třídu dětí ve školce.
Děti se chystají ven. Vychovatelk/a,Učitelka oznámí, že se jde ven. Děti se seřadí a jdou se chystat-obléknout. Některým to jde lépe, jiným hůře, některé jsou moc rychlé a dělají zmatek a nepomáhají,jiné pomáhají,některé jsou pomalejší,nejde jim to,některé pomáhají jiným,ale na sebe zapomínají, zkrátka živé děti. Vychovatelky a pomocnice pomáhají dětem, aby se odešlo včas(,kdy např.jede školní autobus).
Učitel/ka a vychovatel/ky dělají, co mohou, některé děti jsou rychlejší a ještě pomáhají druhým. Jiné trucují,nechtěji nechat hračky doma,brzdí,dělají škodolibosti(schovají někomu bačkůrku,apod.), apod.. Autobus ale jede v určitý čas.
Paní Vychovatelka má vypočítanou dobu,kdy dětem má oznámit odchod, aby se do té doby mohli připravit včas odjet.
Počítá samozřejmě i s charakterem jednotlivých dětí a eventuelním vývojem událostí, zpožděním, apod.. Tak, aby se to stihlo.
Takže, na některé je třeba čekat, přemlouvat, některé potřebují zrovna čůrat,apod.. Některé jsou hotové hned.
Ale některé mohou zůstat pozadu a trucovat-bolí je bříško,bojí se, nechtějí, nebo zlobí evidentně, dělají schválnosti a výlet si vůbec nezaslouží nebo to vypadá, že by se na výletě vůbec nedali zvládat.
Evidentně není možné pro všechny stanovit stejný čas a stejný program.
Autobus čeká (soukromí.)
Není možné donekonečna všechny zlobivé děti usměrňovat nebo přemlouvat.
-Některé tedy na žádný výlet nepojede.
-některé bude muset domů-když mu není dobře
-ostatní jsou připravené a mohou jet.
Takže čas je stanoven, ale je usměrněn, kolik dětí spolupracuje.
Děti se chystají ven. Vychovatelk/a,Učitelka oznámí, že se jde ven. Děti se seřadí a jdou se chystat-obléknout. Některým to jde lépe, jiným hůře, některé jsou moc rychlé a dělají zmatek a nepomáhají,jiné pomáhají,některé jsou pomalejší,nejde jim to,některé pomáhají jiným,ale na sebe zapomínají, zkrátka živé děti. Vychovatelky a pomocnice pomáhají dětem, aby se odešlo včas(,kdy např.jede školní autobus).
Učitel/ka a vychovatel/ky dělají, co mohou, některé děti jsou rychlejší a ještě pomáhají druhým. Jiné trucují,nechtěji nechat hračky doma,brzdí,dělají škodolibosti(schovají někomu bačkůrku,apod.), apod.. Autobus ale jede v určitý čas.
Paní Vychovatelka má vypočítanou dobu,kdy dětem má oznámit odchod, aby se do té doby mohli připravit včas odjet.
Počítá samozřejmě i s charakterem jednotlivých dětí a eventuelním vývojem událostí, zpožděním, apod.. Tak, aby se to stihlo.
Takže, na některé je třeba čekat, přemlouvat, některé potřebují zrovna čůrat,apod.. Některé jsou hotové hned.
Ale některé mohou zůstat pozadu a trucovat-bolí je bříško,bojí se, nechtějí, nebo zlobí evidentně, dělají schválnosti a výlet si vůbec nezaslouží nebo to vypadá, že by se na výletě vůbec nedali zvládat.
Evidentně není možné pro všechny stanovit stejný čas a stejný program.
Autobus čeká (soukromí.)
Není možné donekonečna všechny zlobivé děti usměrňovat nebo přemlouvat.
-Některé tedy na žádný výlet nepojede.
-některé bude muset domů-když mu není dobře
-ostatní jsou připravené a mohou jet.
Takže čas je stanoven, ale je usměrněn, kolik dětí spolupracuje.