Per Mariam ad Iesum – Rozhovor s biskupem Michałem Stobnickim (2024)
1. června 2024
Vaše Excelence, dovolte mi, abych vám nejprve poděkoval za to, že jste souhlasil s tímto rozhovorem a umožnil nám dozvědět se více o vás, vaší minulosti a vašem apoštolátu.
***
REX!: V srpnu 2022 jste byl vysvěcen na biskupa, což znamená, že jste nyní sedmým biskupem tzv. „Odporu“. Začněme však od začátku. Narodil jste se v Polsku v roce 1987 a pravděpodobně jste navštěvoval Novus Ordo mši a dostal jste pokoncilní vzdělání. Mohl byste nám stručně povědět o své cestě k Tradici a ke kněžství?
BpS: Ano, narodil jsem se do katolické rodiny už v době Novus Ordo. Pokoncilní Církev v Polsku byla v porovnání se Západem velmi konzervativní, já jsem však nikdy nebyl ministrantem na nové mši, ani jsem nepatřil do žádné pokoncilní skupiny. Vůbec mě to nezajímalo. Zpětně vidím, že v tom byla Boží ruka. Byl jsem však docela zbožný chlapec a někdy jsem pomýšlel na to, že bych se stal knězem, jak je tomu v případě mnoha malých chlapců. Udělal jsem si ve svém pokoji malý oltář s obrazem Panny Marie a modlil jsem se před ním každý den.
Když mi bylo asi 13 let, náhodou jsem v Jasné Hoře, největší mariánské svatyni v Polsku, viděl velmi starého kněze, který u bočního oltáře sloužil latinskou tichou mši svatou. Byl sám, bez ministranta, a měl nádherné římské mešní roucho s výšivkou Panny Marie. Byl velmi soustředěný, plný úcty ke Svátosti oltářní, a šeptal slova v latině. Důstojnost této mše na mě udělala nesmírný dojem. Protože jsem už od dětství měl velký zájem o historii, začal jsem hledat informace o tom, kdy a proč byla mše svatá změněna. V oné době a v mém věku to nebylo snadné.
Slova žalmisty jsou však vskutku pravdivá: „...blízko jest Pán všem, kdož ho vzývají, všem, kdož ho vzývají v pravdě.“ Nalezl jsem nejen informace o liturgické revoluci, ale také článek o arcibiskupu Lefebvrovi. Tento článek byl kritický a vykresloval ho jako schizmatika, který byl neposlušný vůči Janu Pavlu II. Když jsem však četl arcibiskupovy citáty, zjistil jsem, že s nimi naprosto souhlasím. Bylo mi stále jasnější, že Novus Ordo musí být opuštěn. Šel jsem ke zpovědi k jednomu starému knězi, o němž jsem se dozvěděl, že slouží pravou mši. Podělil jsem se s ním o své postřehy a on řekl, že mám pravdu a že bych měl vstoupit do semináře FSSPX, což jsem nečekal, protože jsem v té době o kněžství nepřemýšlel.
Poté se věci daly rychle do pohybu. Objednal jsem si a přečetl arcibiskupovy knihy. Začal jsem analyzovat obvinění vznesená takzvanými komunitami Ecclesia Dei. V roce 2002 jsem poprvé navštívil mši svatou na priorátu FSSPX ve Varšavě. Následujícího roku jsem se na radu onoho staršího kněze zúčastnil ignaciánských exercicií u FSSPX. Myšlenka na to stát se knězem se stávala stále jasnější. Výsledkem bylo, že jsem se po zakončení střední školy (v té době byla moje škola šestá nejlepší v celé zemi a díky Prozřetelnosti jsem se ve škole učil latinu) v roce 2006 sbalil a připojil se k FSSPX.
REX!: Co se dělo dál a proč? Víme, že jste byl ze semináře FSSPX v Zaitzkofenu v Německu v roce 2008 vyloučen.
BpS: Začal jsem svou kněžskou formaci v semináři FSSPX v Zaitzkofenu v Německu, ale velmi rychle jsem si uvědomil, že tam něco není v pořádku. Samozřejmě, že všechno vnější zdání zůstalo zachováno, ale chyběla základní věc, tedy duch boje za Víru. Dnes jasně vidím, že švýcarští představení semináře již v té době byli nakaženi virem liberalismu. Měli velmi odlišné cíle od cílů arcibiskupa Lefebvra a nechápali, jak ďábelský je Nový světový řád.
Podle mého názoru ze semináře udělali továrnu na kněze naprosto poslušné Menzingenu. Byl tam tlak zvolit si za spirituála otce Pflugera. Odmítl jsem a moje problémy začaly. Snažil se mě přinutit ke změně rozhodnutí. Zval mě do svého pokoje na „výslechy“ a snažil se mě přinutit, abych mu podával zprávy o dalších klericích. Stále opakoval, že musím prokázat svou naprostou loajalitu vůči představeným atd. Nezáleželo na víře, zbožnosti, ani na znalostech, pouze na naprosté poslušnosti. Většina seminaristů tuto „formaci“ podstoupila, aby přežila do vysvěcení. Někteří ji nemohli vystát a staly se dokonce i případy, kdy někteří z nich utekli v noci oknem. Jsem přesvědčen, že pasivita a absolutní věrnost mladých kněží FSSPX vůči biskupu Fellayovi, který opustil slavný boj arcibiskupa Lefebvra za Víru, je jistě plodem takové „pruské formace“.
O své poznatky jsem se podělil s biskupem Williamsonem, který byl tehdy rektorem v semináři v La Reja v Argentině, a s nímž jsem se znal před vstupem do semináře v Zaitzkofenu. Okamžitě pochopil, co se v Zaitzkofenu děje. Já jsem tehdy ještě nevěděl, že je to součástí formování Novobratrstva, které bude připraveno vrhnout se do náruče pokoncilních zrádců. Pravidelně jsme si dopisovali a používali jsme jakousi šifru, protože dopisy biskupa Williamsona mně byly kontrolovány švýcarskými představenými.
V každém případě se naprosto nesnažili skrývat své antipatie k biskupu Williamsonovi. Když navštívil seminář, bylo seminaristům naznačováno, že by neměli navštěvovat jeho přednášky, nebo se dokonce zesměšňovala pravda o Novém světovém řádu, kterou hlásal. Měl jsem dojem, že přesně to, co se stalo v katolické Církvi v 50. a 60. letech 20. století, se v menším měřítku děje před mýma očima v FSSPX. Už tehdy Menzingen vytvářel milé a poddajné Novobratrstvo, které si mělo nalézt své místo v milé a poddajné Novocírkvi. Podle mě to byla vědomá a trvale prováděná zrada. V tu chvíli mě napadlo, že se do Novobratrstva vůbec nehodím. Nevěděl jsem, co dělat, ale znovu ocituji slova žalmu: „...blízko jest Pán všem, kdož ho vzývají, všem, kdož ho vzývají v pravdě.“ Pán Bůh mi připravil dlouhou a klikatou cestu.
V půlce října 2008 v mé přítomnosti otec Pfluger otevřel dva dopisy adresované biskupovi Williamsonovi, který měl 1. listopadu na svátek Všech svatých do semináře přijet vysvětit na jáhna obráceného švédského pastora Sandmarka. Pak je roztrhal a vyhodil. Rozhořčeně jsem řekl, že to se nemělo dělat, a on odpověděl: „Mlč a poslouchej.“ Byl jsem tím tak šokovaný, že jsem některým seminaristům řekl, že o této situaci povím biskupu Williamsonovi, a že je to skandál. Zpětně jsem přesvědčen, že nahlásili můj záměr a v tu chvíli začal hon na mě.
Od 24. do 27. října se celá seminární komunita účastnila mezinárodní poutě FSSPX do Lurd při příležitosti 150. výročí zjevení Naší Paní. V neděli Krista Krále ke mně v sakristii přišel biskup Williamson a požádal mě, abych zaběhl do hotelu a přinesl mu jeho pektorál a solideo, které si ze svého pokoje nevzal. Mohl jsem splnit biskupovo přání a předat mu biskupské insignie ještě v průběhu vstupního procesí. Po asistované mši svaté za mnou biskup Williamson přišel do sakristie a domluvili jsme se na kávu v biskupském apartmá v Zaitzkofenu ve čtvrtek 30. října v 15 hodin. Svědci tohoto rozhovoru zřejmě vše nahlásili svým představeným.
Když jsme se vrátili z Lurd, přijeli do semináře švédští novináři. Představenými byli uvedeni jako přátelé Bratrstva, kteří jej chtějí propagovat prostřednictvím televizní reportáže. Klerici byli povzbuzováni poskytovat jim rozhovory. Když jsem je však viděl vstupovat do kaple, aniž by poklekli nebo se pokřižovali, věděl jsem, že je zde něco v nepořádku. Rozhodně nedělali dobrý dojem. 29. října, den před mou plánovanou schůzkou s biskupem Williamsonem, jsem byl hned po obědě pozván na pohovor s rektorem semináře otcem Freyem, který byl v té době nervově nemocný, neopouštěl pokoj a zdálo se, že užívá silné psychotropní léky. Nařídil mi opustit seminář v 8 hodin ráno následujícího dne. Obvinil mě z neposlušnosti, z nedůvěry k představeným a organizování orgií během pouti FSSPX do Čenstochové, což bylo zcela absurdní. Nepředložil mi žádný důkaz mé údajné viny, pouze uvedl, že moje vyloučení požadoval otec Pfluger, a že všichni kněží toto rozhodnutí podpořili. Jak se ukázalo, když jsem si šel s těmito kněžími promluvit, byla to lež.
Zavolal jsem otci Stehlinovi [v té době představenému FSSPX ve střední a východní Evropě, který sídlil ve Varšavě], abych mu o této situaci pověděl. Řekl, že je to zcela absurdní, protože na pouti do Čenstochové byl a že bude intervenovat v Menzingenu a já abych přijel do Varšavy. Měl jsem jen několik hodin na sbalení a prakticky jsem neměl šanci se rozloučit s ostatními seminaristy. Když jsem přišel k otci Pflugerovi, s úsměvem na tváři mi řekl: „V Bratrstvu nepotřebujeme kněze jako jste vy.“ Vlastně měl říct v Novobratrstvu. Večer jsem šel do hudebního salónku. Byla tam nádherná busta Našeho Pána s trnovou korunou z bílého mramoru. Modlil jsem se a v hlavě jsem měl slova z Knihy Izaiáš: „Nejsouť myšlení má, myšlení vaše, ani cesty vaše, cesty mé.“ Myslím, že to byla jeden z přelomových chvil mého života. Chvíle skutečného přijetí slov Modlitby Páně: „fiat voluntas tua“.
Další den mě doprovodili na vlakové nádraží a nasedl jsem do vlaku do Varšavy. Švýcarští představení si mohli oddechnout. Už neexistovalo nebezpečí, že se jejich plány překazí, až se biskup Williamson dozví o vyhozených dopisech a o „katolických novinářích“. A ti se za pouhých několik dní biskupa Williamsona na konci dlouhého rozhovoru zeptali na dogma Nového světového řádu, na holokaust. Byla to past rafinovaně připravená syny tohoto světa.
Když jsem přijel do Varšavy, čekal jsem několik dní na otce Stehlina. Informoval mě, že rektor semináře stáhl nejabsurdnější obvinění, ale že musím prokázat svou loajalitu vůči FSSPX a strávit rok mimo Zaitzkofen, aby mohli zjistit, zda budu dostatečně poslušný a loajální. Slepá poslušnost, která zaujímá místo Pravdy a Víry. Bylo to pro mě další potvrzení, že se tam nemohu vrátit. Do dneška jsem si ponechal emaily, textové zprávy a dopisy, které jsem v té době obdržel od kněží a jiných seminaristů. Snažili se mě přesvědčit, abych se podrobil rozmaru švýcarských představených a zůstal tak v FSSPX.
Jen několik citátů, abych vám ukázal jejich zbabělý a nemužný způsob myšlení (= mlčení a slepou poslušnost kvůli vysvěcení): „To, z čeho vás otec rektor obvinil, byl naprostý nesmysl a nechal se unést, jak sám přiznal. Byla to ohromná chyba, ale odpusťte mu, prosím, a mějte pochopení pro lidskou slabost. Také není pravda, že otec Pfluger nepovolí váš návrat (nechal se při rozhovoru se Szymonem unést).“; „Nic neztratíte čekáním, naopak, můžete na sobě pracovat (Náš Pán vám jistě hojně požehná, pokud pokorně přijmete tento kříž a nenechá vás ztratit vaše povolání, ale posílí ho), učte se jazyk (pokud se nechcete vrátit do Zaitzkofenu), studujte. Nebojte se, že až se vrátíte, budete nechtěný, budete vítězem (prokážete, že jste trpělivý a pokorný).“; „Můžete být dobrým svatým knězem (v FSSPX), pokud tuto zkoušku statečně vydržíte.“
V následujících týdnech a měsících jsem byl kněžími a seminaristy přesvědčován, abych se vrátil do semináře. Jak si však umíte představit, vůbec jsem netoužil vrátit se do Zaitzkofenu a předstírat, že v FSSPX je vše v pořádku. Na konci roku 2008 jsem se rozhodl definitivně opustit FSSPX. A bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě.
REX!: Takže jste pokračoval ve své kněžské formaci?
BpS: V prosinci 2008 jsem byl jedním bývalým seminaristou FSSPX a současným knězem Institutu Dobrého Pastýře, otcem Raffrayem, pozván, abych jej navštívil v Courtalain. Strávil jsem několik týdnů v tomto novém semináři Institutu Dobrého Pastýře, ale rozhodně to nebylo místo pro mě.
Ve stejnou dobu jsem poslal dopis biskupu Williamsonovi do Argentiny a požádal ho o radu. Po několika týdnech jsem dostal odpověď. Tvrdil, že pravděpodobně mám kněžské povolání a že bych měl přijet do semináře v La Reja. Ale už za několik dní se rozpoutala celosvětová mediální bouře. Švédští novináři, „přátelé Bratrstva“, pozvaní do Zaitzkofenu jeho švýcarskými představenými, v televizi odvysílali reportáž, která byla jedním velkým útokem na katolickou Církev. Biskup Williamson dostal příkaz opustit Argentinu a poté byl umístěn do domácího vězení. Cíl Menzingenu byl splněn. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že jsem se náhodou dostal do oka bouře.
Na radu starších zkušených polských kněží jsem pak začal studovat práva. Myslel jsem si, že možná nakonec není Boží vůle, abych se stal knězem. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že v budoucnu budu biskupem, nevěřil bych tomu. Vzpomínám si, že ve stejné době jsme se modlili, aby se stala Boží vůle. Jeden z kněží se na radu starého maďarského přítele dominikána rozhodl vyhledat pomoc biskupa Roberta Fidelise McKenny OP z USA, který byl vysvěcen biskupem Michelem Guérardem des Lauriers OP. Biskup McKenna mi doporučil, abych nevstupoval do žádného ze sedesvakantistických seminářů. Rozhodl, že mám pokračovat ve své formaci podle kánonu 972 Kodexu kanonického práva z roku 1917. Ten stanoví, že ve zvláštních případech může biskup z vážného důvodu a po pečlivém uvážení ve svědomí zprostit klerika povinnosti setrvat v semináři během teologického studia. Proto jsem pokračoval ve své formaci pod vedením biskupa McKenny a biskupa Andrése Morella, jakož i zkušených starších kněží.
Je důležité zdůraznit, že kanonické právo poskytuje nástroje (kánon 972, 993 a 1370), které umožňují připravovat kandidáty na kněžství v odlišném režimu, než na jaký jsme byli zvyklí v posledních staletích. Využití této možnosti je zcela na uvážení biskupa, nikoliv jiného subjektu. Tvrdit, že někdo nemá formaci, jak to nyní dělají někteří kněží FSSPX, protože její část byla přijata podle kánonu 972, může vyplývat buď z naprosté neznalosti, nebo ze zlé vůle.
Složil jsem další zkoušky a přijal jsem nižší svěcení. K vyššímu svěcení jsem byl připuštěn v roce 2012. Podpořen určitými znameními jsem se však v roce 2013 rozhodl odložit své svěcení. Aniž bych zacházel do podrobností, vnitřní boje mezi různými sedesvakantistickými skupinami pro mě byly nepřijatelné a neměl jsem v úmyslu se něčeho takového účastnit. Mezitím jsem v roce 2014 zakončil právnickou fakultu a pracoval jsem jako právník. Zjistil jsem, že mohu ještě počkat, až bude kněžské svěcení nutné, protože v Polsku ještě žijí kněží, kteří jsou katolíci a mají platné svěcení, a slouží pravou mši svatou. Čekal jsem tedy, až se naplní Boží vůle. Velkou lží je to, co říkají někteří lidé spojení s FSSPX, že jsem se chtěl stát knězem za každou cenu. Mohl jsem být vysvěcen na kněze už 3. května 2013, o více než čtyři roky dříve, než jsem byl vysvěcen. Ale jak říkají Němci: Gottes Zeit is die allerbeste Zeit [Boží čas je ten nejlepší čas].
Poté, co byl biskup Williamson vyloučen z FSSPX, začali jsme být v pravidelném kontaktu. Začal jsem jezdit do Anglie a on začal jezdit do Polska. Vysvětil mě na podjáhna a jáhna. Nakonec mě biskup Williamson 1. července 2017, na svátek Nejdrahocennější krve našeho Pána Ježíše Krista, vysvětil na kněze. Spolu s ním vložili své ruce na mou hlavu dva polští kněží – otec Ludwik a otec Ireneusz – vysvěcení před liturgickou revolucí. Bylo to nádherné znamení kontinuity Církve a kněžského svěcení v Polsku. Zajímavé je, že když jsem vstupoval do semináře, měl jsem sen, že budu vysvěcen na svátek Nejdrahocennější krve našeho Pána Ježíše Krista. To byla také Boží vůle.
REX!: Jaké byly plody vašeho apoštolátu v následujících letech?
BpS: Jsem jen nástrojem v rukách Božích. Nepřipisuji tedy žádné plody sám sobě. Jak dobře víte, vybudovat něco není snadné. Vyžaduje to úsilí. V roce 2017 jsem začal s jednou skupinou věřících. Z Boží milosti vznikaly každý rok nové skupiny. Byla založena mešní centra Odporu po celém Polsku. Moje babička, které je nyní 83 let, se mě neustále ptá: Jak tě věřící nacházejí? Vždycky odpovídám: Duch Svatý je vede k Pravdě. Znovu ocituji slova žalmu: „...blízko jest Pán všem, kdož ho vzývají, všem, kdož ho vzývají v pravdě.“
Biskup Williamson kromě toho vysvětil jednoho polského seminaristu a podmínečně přesvětil šest kněží. V lidském smyslu je to jen malá kapka. Pán Bůh je však s touto kapkou schopen uhasit žízeň mnoha duší. Snažíme se v těchto mimořádných okolnostech bojovat o duše. Pokřtili jsme děti, sloužili mše, zpovídali hříšníky, pomazali nemocné, žehnali sňatkům. Biskup Williamson nás pravidelně navštěvoval a biřmoval. Hlásali jsme katolickou Víru, bez níž se nelze líbit Bohu. Hlásáme pravdu, i když je pro mnohé nepohodlná, a to i v rámci takzvané katolické Tradice.
Dalším plodem mého kněžského svěcení bylo, že si na mě FSSPX vzpomnělo. Nejprve jsem byl pozván na setkání bývalým kolegou ze semináře, pak dalším knězem. Pak začalo přesvědčování, abych kvůli FSSPX opustil Odpor. Byli na mě velmi milí, jako vlk v pohádce o Červené Karkulce. Bylo mi řečeno, že takový inteligentní a zbožný kněz jako jsem já, by mohl pro duše dělat mnohem víc službou v rámci FSSPX, než mimo něj. Když po několika měsících zjistili, že mě k vstupu do FSSPX ničím nenalákají, začaly útoky. To ukazuje pokrytectví FSSPX. Kdybych byl v jejich řadách, byl bych skvělým knězem. Ale vně jsem ten nejhorší.
REX!: Když jsem vás před několika lety navštívil v Polsku, vzpomínám si, jak jste mi vyprávěl o násilných útocích, které byly proti vám vedeny kvůli vašemu apoštolátu. Můžete našim čtenářům říci, co se dělo a děje?
BpS: Na jedné straně existují materiální útoky, jako je poškození vozu, například propíchnuté pneumatiky. Na druhé straně již několik let dostávám výhrůžky v různých formách. Údajně tradicionalističtí kněží a údajně zbožní aktivisté – počínaje sedesvakantisty, přes FSSPX až po indultní skupiny – šíří o Odporu různé fámy, ale nikdo mě nikdy nepožádal o diskuzi ani mě z ničeho neobvinil do očí. Odkud se bere tato zbabělost? Je to chování hodné katolíka? Moje telefonní číslo bylo po mnoho měsíců zveřejněno na internetu jako telefonní číslo drogového dealera. V pátek večer mám tucet zmeškaných hovorů. Není to ďábelské? Ďábel a jeho služebníci rozhodně nejsou spokojeni s činností Odporu v Polsku a snaží se nás všemožně zničit. A jsem přesvědčen, že s tím nepřestanou.
Měli bychom si však vzpomenout na slova Našeho Pána: „Není služebník větší než jeho pán! Jestliže mne pronásledovali, i vás budou pronásledovati; jestliže mé slovo zachovávali, i vaše budou zachovávati. Ale toto všechno učiní vám pro jméno mé, poněvadž neznají Toho, který mě poslal. Kdybych nebyl přišel a nebyl k nim mluvil, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvy pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce. Kdybych nebyl mezi nimi konal skutky, které žádný jiný nekonal, byli by bez hříchu; nyní i viděli (je), a (přece) nenáviděli i mne i mého Otce. To však proto, aby se naplnilo slovo, které je psáno v jejich zákoně: »Nenáviděli mě bez příčiny.«“ (Jan 15: 20–25) Modlím se za ty, kteří bezdůvodně napadají Odpor. Kéž spasí svou duši!
REX!: Skutečně zajímavé! Ale zpět k vašemu apoštolátu. Proč myslíte, že se vás biskup Williamson rozhodl vysvětit na biskupa? Myslíte si, že kromě jiných důvodů chtěl zajistit biskupa pro střední Evropu a pro slovanské národy, které zde žijí? Kdy se to stalo a byli na to nějací svědci?
BpS: Na to se musíte zeptat biskupa Williamsona. Je to jistě člověk, kterého nemotivuje jiný zájem než dobro Církve. Chce plnit Boží vůli. Přesně tak, jak to dělal arcibiskup Lefebvre. Nemůžeme se spoléhat na Novobratrstvo. Měl by stačit citát biskupa Fellayho z počátku roku 2022 španělskému novináři v Madridu. Na otázku, co hodlá udělá pro získání nových biskupů, odpověděl v podstatě takto: „Vidím novou možnost, která se možná ukázala v posledních letech, konkrétně nevylučuji, že nás v blízké budoucnosti biskupové katolické Církve podpoří i veřejně, a pokud se tak stane, může se stát, že Bratrstvo nebude muset světit své vlastní biskupy.“ Zkoušeli to už s ubohým biskupem Huonderem, Bůh však tuto frašku zastavil. Kdo bude dalším trojským koněm argentinského jezuity v FSSPX?
Pokud jde o vaši druhou otázku, skutečně si myslím, že jedním z důvodů bylo, že biskup Williamson chtěl zajistit biskupa pro střední Evropu a pro slovanské národy, které zde žijí. Nejsme katolíci druhé kategorie. Přitom jedno z obvinění, které proti mně vznášejí různí duchovní na Západě, je, že jsem Polák, takže pocházím ze slovanského národa. Podělím se s vámi o jiný smutný příběh ze semináře v Zaitzkofenu. Se souhlasem rektora semináře bylo možné každou neděli před odpoledním čajem zpívat v jedné z podzemních kaplí polskou pobožnost ke cti Neposkvrněného početí (polsky Godzinki). Představte si, že jsem byl jediný Polák, který tam chodil. Zpíval jsem ji spolu s českými seminaristy a německým řeholním bratrem. Proč? Ostatní polští seminaristé se chtěli zalíbit otci Pflugerovi. A u čaje si z nás mohli dělat legraci. Líbilo se Naší Paní, když říkali: „Aha, už jste skončili s tou vaší směšnou polskou pobožností?“ Jeden z nich, prior FSSPX v Poznani a první asistent představeného distriktu, opustil vloni kněžství. Ubohá duše. Kéž se vzpamatuje, kéž mu Panna Maria Královna Polska odpustí a podá mu ruku, aby ho zachránila. Co se týče mého biskupského svěcení, dozvěděl jsem se, že možná budu muset být vysvěcen na biskupa už v roce 2021. Existovali lidé, kteří se tomu snažili různým způsobem zabránit. Jaký význam však mají lidské pletichy ve srovnání s Boží vůlí? Na cestě do Polska byl biskup Williamson zastaven na letišti. Z lidského hlediska byla ta situace beznadějná, ale Neposkvrněná poskytla řešení. Byl jsem vysvěcen ve své vlasti 15. srpna 2022 na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Nebylo mi ještě 35 let, ale minimální pětiletá doba kněžství vyžadovaná kanonickým právem už uplynula. K účasti na tomto obřadu bylo pozváno skoro padesát svědků. Samozřejmě byla takováto historická událost zaznamenána. Bylo to první biskupské svěcení v Polsku dle tradičního Pontificale Romanum od zavedení nového pochybného ritu v 70. letech. Polonia semper fidelis! REX!: Mohl byste vysvětlit, proč jste si pro svůj biskupský erb zvolil motto „Per Mariam ad Iesum“ [„Skrze Marii k Ježíši“]? BpS: Je to cesta ke spáse. Protože Náš Pán Ježíš Kristus k nám přišel skrze blahoslavenou Pannu Marii, neexistuje pro nás žádná jiná cesta ke Spasiteli než skrze Neposkvrněnou. Je v tom také velmi osobní motiv. Moje matka zemřela 13. října 2021 na výročí fatimských zjevení. Kdysi jsem od jednoho ze starších polských kněží slyšel, že poté, co katolík ztratí svou pozemskou matku, začne stále více milovat nebeskou Matku. A přesvědčil jsem se o tom.
REX!: Můžete nám stručně přiblížit svůj apoštolát po roce 2022? Spolupracují s vámi nějací další tradiční kněží? Pokud ano, byli vysvěceni nebo přesvěceni sub conditione ve starém ritu? Kolik máte mešních center? BpS: Co se po 15. srpnu 2022 nezměnilo, je to, že neustále cestuji a každý týden navštěvuji věřící na jiném místě. Co se změnilo, je to, že také navštěvuji jiné země, a že biřmuji. Krátce řečeno, mám víc práce. Máme přes 20 mešních center v Polsku: několik ve varšavské oblasti a v podkarpatském regionu (jihovýchodní část Polska) a také ve Slezsku (poblíž Katovic), Lublinu, Vratislavi, Bydhošti, jakož i v poznaňské oblasti, na severu blízko u moře, na západě poblíž hranic s Německem a na východě poblíž hranic s Běloruskem. Máme zde jednoho polského kněze vysvěceného biskupem Williamsonem. V Polsku také přesvětil šest kněží a já zatím dva.
31. května 2024 jsme otec Włodzimierz Małota a já zorganizovali katolickou konferenci v Tarnově (město 80 km východně od Krakova). 130 míst bylo rychle zarezervováno ještě před zveřejněním oznámení na internetu. Biskup Williamson nás poctil svou přítomností. Arcibiskup Viganò zaslal poselství katolickému hnutí Odporu v Polsku. Doporučuji vám, abyste se podívali na nahrávky, které jsou k dispozici na našem kanálu na Youtube: Katolicki Ruch Oporu. A vyzývám všechny, aby se připojili k našemu boji za katolickou Víru!
REX!: Brzy se chystáte navštívit Česko. Plánujete do naší země cestovat pravidelně? Jste připraven být k dispozici také našim kněžím a věřícím, kteří by se rádi přidali k tradičně katolickému hnutí? Někteří odpůrci tvrdí, že váš apoštolát je tajnůstkářský a sektářský. Co byste jim odpověděl?
BpS: Samozřejmě jsem k dispozici českým kněžím a věřícím, kteří to myslí s katolickou Vírou vážně, kteří chtějí tuto Víru zachovat, kteří jsou připraveni za ni bojovat, a kteří se nechtějí stát spolu s argentinským jezuitou součástí Nového světového řádu. Pokusím se přijet, když mě do své krásné vlasti pozvete, stejně jako se snažím reagovat na každé pozvání. Dokonce i na Hod Boží velikonoční mě po mši a sváteční snídani odvezli na letiště, abych se letecky dostal na večerní mši k věřícím v zahraničí. „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo!“ (Lukáš 10, 2)
Co se týče obvinění ze sektářství, lidé, kteří je vznášejí, se na nás za prvé nikdy neobrátili s žádnými dotazy, ani se nezajímali o kněžskou službu. Za druhé, katolická Církev existovala a fungovala dva tisíce let bez internetu. Nechápu katolíky, kteří žijí více ve virtuálním světě (který může kdykoliv zmizet), než v reálném světě. Veřejné je to, co se říká z kazatelny, ne to, co je napsáno na internetu. Za třetí, od Druhého vatikánského koncilu probíhá strašlivá duchovní válka. V takové době je důležité zachovat si zdravý rozum a určitou diskrétnost.
REX!: Děkuji, Vaše Excelence. Nyní otázka, která by mohla zajímat české monarchisty. Vím, že jste se narodil do šlechtické rodiny. Podporujete myšlenku monarchismu? BpS: Samozřejmě. Monarchie byla překážkou zničení katolické Církve, a proto museli být králové svrženi, aby se mohlo zaútočit na oltář. Zároveň musíme mít na paměti, že král, který neslouží Bohu a Jeho Církvi, není o nic lepší než současné demokratické loutky. Je jako nástroj v rukách židozednářství. Obnovení monarchie proto není lékem na všechny politické problémy. Podívejte se na Velkou Británii. Forma bez obsahu. Královská roucha zakrývají ideje Světového ekonomického fóra. Podobně jako v bergogliovské Novocírkvi.
REX!: Vzhledem k vašemu věku jste se nikdy nemohl setkat s arcibiskupem Lefebvrem, nicméně, co pro vás osobně znamená on a jeho odkaz? Co vás nejvíc inspiruje?
BpS: V den svého biskupského svěcení jsem pocítil váhu odpovědnosti vyplývající z toho, že jsem nástupcem apoštolů. Zároveň jsem lépe pochopil, jak velké břímě spočívalo na ramenou arcibiskupa Lefebvra, zvláště v roce 1988. Obdivuji jeho lásku ke svaté matce Církvi a to, jak spojoval ducha boje za Víru s laskavostí vůči bezradným duším. Tradicionalističtí duchovní dnes buď nejsou ochotni bojovat za Víru, protože jsou liberálové a modernisté, nebo nemají lásku k bližnímu a místo, aby vedli duše ke Spasiteli, odhánějí je.
Inspirují mě slova, která pronesl při biskupském svěcení v Écône v roce 1988, a která byla jeho duchovním testamentem: „Myslím si, a určitě to nebude za dlouho, že mi na náhrobek budete moci vytesat tato slova svatého Pavla: Tradidi quod et accepi – Předal jsem vám, co jsem přijal, nic jiného. Jsem jen pošťák přinášející vám dopis. Nenapsal jsem ten dopis, tu zprávu, toto Boží Slovo. Napsal jej sám Bůh; dal nám jej sám Náš Pán Ježíš Kristus (...) Není na mě, abych věděl, kdy Tradice získá zpět svá práva v Římě, ale myslím, že je mou povinností poskytnout prostředky k tomu, co nazvu „Operace přežití“, operace přežití Tradice. Dnešek, tento den, je Operací přežití. Kdybych tuto dohodu s Římem uzavřel, tím, že bych pokračoval v ujednáních, která jsme podepsali, a uváděl je do praxe, provedl bych „Operaci sebevražda“. Nebyla jiná možnost, musíme žít! Proto dnes, když světím tyto biskupy, jsem přesvědčen, že pokračuji v udržování Tradice naživu, tedy katolické Církve. Dobře víte, milí bratři, že bez biskupů nemohou být kněží. Až mě Bůh povolá – nepochybně to bude zanedlouho – od koho by tito seminaristé přijali svátost svěcení? Od koncilních biskupů, kteří kvůli svým pochybným intencím udělují pochybné svátosti? To není možné.“
REX!: To mě přivádí k další relevantní otázce. Jak vidíte současnou situaci v FSSPX? Myslíte si, že od doby, kdy jste byl v semináři FSSPX, se věci změnily a mění k horšímu? Můžeme nyní skutečně mluvit o „Novobratrstvu“?
BpS: V Bratrstvu je stále mnoho dobrých kněží, kteří se starají o duše, kteří vidí problémy nové nauky a nových obřadů. Někteří kněží FSSPX například odmítli používat oleje minulý rok pochybně posvěcené zesnulým biskupem Huonderem. Snaží se vzdorovat v rámci Bratrstva. Neumějí si představit život a službu mimo něj. Bohužel se však obecná situace FSSPX neustále mění k horšímu. Nemějte iluze. Jsem přesvědčen, že můžeme hovořit o Novobratrstvu. Dovolte mi, abych vám bez jakéhokoliv komentáře uvedl dvě fakta, která toto smutné tvrzení potvrzují.
Jeden z kněží FSSPX v Polsku byl dotázán, co by poradil člověku, který vzhledem k věku nebo zdravotnímu stavu nemůže cestovat daleko do kaple Bratrstva a v jeho městě slouží mši svatou kněz Odporu. Doporučil mu, aby se takové mše neúčastnil. Poté byl dotázán. co by měl takový člověk udělat, kdyby byl na smrtelné posteli. Zda má zavolat kněze Odporu, nebo místního Novus Ordo kněze. Co odpověděl kněz FSSPX? Doporučil by mu zavolat Novus Ordo kněze.
Jeden z kněží FSSPX v Polsku byl dotazován ohledně vydání brožury s texty arcibiskupa Vigana. Jaká byla odpověď kněze FSSPX? Nemá co zajímavého říct, nestojí to za čtení.
REX!: Kdyby vás chtěl někdo kontaktovat prostřednictvím vaší webové stránkywordpress.com, v jakém jazyce tak může učinit?
BpS: Hovořím polsky, anglicky, německy, francouzsky a trochu italsky, což musím zdokonalit. Vzhledem k množství povinností nezveřejňuji svou soukromou e-mailovou adresu. Hnutí Odporu v Polsku můžete kontaktovat na obecné adrese katolickiruchoporu@gmail.com.
***
Děkuji vám, Vaše Excelence, že jste se s námi podělil o své názory a za vše, co děláte pro podporu Tradice v naší části světa. Doufám, že budeme mít příležitost se s vámi v blízké budoucnosti setkávat častěji. Bůh Vám žehnej! Rozhovor/překlad: D. Grof Zdroj:REX! Per Mariam ad Iesum – Rozhovor s biskupem Michałem Stobnickim (2024)
