Don Luigi Villa - archiv _ 1. - 11.

Don Luigi Villa | Lumen de Lumine

Aby umlčeli takového kněze, jakým byl Don Villa, na to existovala jen jedna bezpečná metoda: fyzická likvidace. Na Dona Luigiho bylo skutečně podniknuto sedm pokusů o atentát. Uvedu tři z nich.

1. Don Villa se vracel autem z Říma do Brescie. V blízkosti Arezza je na pravé straně silnice asi 100 m hluboký sráz. Právě v tomto úseku si všiml, že ho sleduje auto, které se pokoušelo vytlačit ho z vozovky na sráz. Don Villa již viděl před sebou smrt, když v tom se objevilo policejní auto. Don Villa začal troubit, aby policii přivolal, ale agresor šlápl na plyn a zmizel. Pán ho zachránil od jisté smrti. Když o tomto incidentu vyprávěl kardinálu Palazzinimu, přítomný prof. Luigi Gedda prohlásil: „Tak to už jsme tedy ve válce!“

2. Don Villa se vracel autem od svého přítele Dona Berniho, faráře v Corlanzone u Lonigo (prov. Vicenza). Odbočil z autostrády na státní silnici, která ho měla dovést na místo určení, když náhle pocítil, že mu ruce i nohy zcela ochrnuly. Cítil se paralyzovaný. Kdo mu mohl dát taková narkotika? Následovala zatáčka a Don Villa viděl, jak jeho auto sjelo na trávník a mířilo k 6–7 metrů širokému kanálu hlubokému přes dva metry plného vody a bláta. Viděl to všechno jako ve snu a nebyl schopen nic podniknout. Auto se už nacházelo takřka na pokraji kanálu, ale těsně před ním se motor náhle zablokoval a auto zůstal na místě stát. Byl to velký zázrak. Za několik vteřin by se byl ocitl v kanále a auto by byla jeho rakev.

Když auto tak náhle zastavilo, bylo to pro kněze jako probuzení. Když vystoupil z auta, bylo kolem několik lidí a městský strážník, který mu nabídl, že ho odveze do nemocnice. Ale Don Villa to odmítl, protože cítil, že už může nasednout do auta a odjet.

3. Několik měsíců později navštívil Don Villa jednoho „přítele“ kněze, u kterého poobědval, vypil kávu a nastoupil cestu domů. Již během cesty začal pociťovat nevolnost. Kdy přišel domů, jeho stav se tak zhoršil, že rychle volal lékaře. Lékař konstatoval otravu jedem. „Nedali vám otrávenou kávu?“ Během několika dnů se lékaři podařilo zažehnat nebezpečí smrti.

Nemáte tam vše Marcelli !!!

Don Luigi Villa (1)

Na žádost mnoha osob v Itálii i v cizině po více než dvaceti letech spolupráce s tímto odvážným knězem jsem se rozhodl napsat tento krátký životopis Don Luigi Villy, protože pokládám za nemožné mlčet o nepopsatelném a neustávajícím pronásledování, které musel vytrpět tento stařec, věrný a neoblomný Boží služební

Ing. Franco Adessa

Italský originál: www.unavox.it/ArtDiversi/DIV370_Don_Luig…

Kdo byl Don Luigi Villa?

Narodil se v Lecco 3. února 1918. Po absolvování gymnázia vystudoval teologii a přijal kněžské svěcení 28. června 1942. Svou první mši svatou slavil v katedrále v Lecco. Kněžskou službu pak vykonával v institutu comboniánů asi po dobu 10 let. Byl velkým lovcem povolání a velmi ceněným kazatelem, zvaným na mnohá místa v Itálii. Horlivě se věnoval pastoraci mezi mládeží.

Mladý Luigi Villa

Pro svůj vliv na mládež upadl v nemilost fašistického státu a vysloužil si dokonce rozsudek smrti. Ministr spravedlnosti Roberto Farinacci ho odsoudil s tímto zdůvodněním: „O P. Liugi Villa nevíme, kdo to je. Zdá se, že byl vyslán, aby pobuřoval mládež proti republice“. K exekuci zastřelením nedošlo, díky jednomu z úředníků ministerstva, který tajně informoval jednoho spolubratra dona Lugiho. Don Ceccarini ho upozornil, aby rychle utekl. Don Villa vyskočil z okna a utekl právě v době, kdy k institutu přijížděl jeep s ozbrojenými vojáky.
Rozsudek byl jeho břemenem až do konce války 25. června 1945, který konečně znamenal jeho vysvobození.

Don Luigi Villa

Pro rodinné neshody v roce 1953 opustil comboniánský institut a byl inkardinován na pozvání arcibiskupa z Ferrary Mons. Ruggero Bovelliho v této diecézi, aby zde založil Mezinárodní misijní hnutí.
Setkání s otce Piem
I v těchto letech pokračoval don Luigi ve své činnosti kazatele a pořadatele duchovních obnov. V roce 1956 vykonal několik obnov pro studenty v Bari, kde při obědě snědl zkaženou paštiku a utrpěl těžkou otravu. Když se to dověděl jeho přítel don Berni, který byl vojenským kaplanem na letišti v Bari, letci ho umístili na ošetřovně letiště a tam se ho ujal plukovník lékař, který o něho pečoval až do úplného uzdravení.
Ještě než odejel z Bari, byl donem Bernim požádán, aby ho doprovodil do San Giovanni Rotondo. Když přišli na místo, řekl mu don Berni, aby na něho na jednom místě počkal a sám šel objednat oběd do restaurace „Santa Maria“. Don Villa se mezitím šel pomodlit do klášterního kostelíka.
Kostel byl prázdný a kněz si klekl v jedné lavici. Pojednou pocítil, že je někdo za ním. Otočil se a uviděl neobyčejně krásného mladíka, který se ho zeptal: „Chcete se setkat s P. Piem?“ „Ne!“, odpověděl Villa, ale mládenec naléhal: „Ale jen pojďte, P. Pio vás očekává!“
Don Luigi se zvedl a otočil se k osobě, která ho oslovila, ale nikoho neviděl. Muž, který pronesl pozvání, zmizel.
Vstoupil tedy do kláštera a vystoupil až k cele P. Pia; pocítil intenzivní vůni květů a řekl to jednomu bratru, který procházel kolem, a ten mu řekl: „To je dobré znamení, dobré znamení!“. Řekl, že P. Pio se hned vrátí do své cely.
Během čekání si don Villa napsal na lístek 12 otázek, které chtěl pak položit P. Piovi. Brzy nato se otevřely dveře do sakristie v hloubi chodby. Jakmile P. Pio vstoupil na chodbu (byl od něho vzdálen asi 20 metrů), řekl: „Co zde děláte, otče Villo?“ Pak přišel až ke své cele č. 5 spolu se dvěma lékaři, kteří ho doprovázeli. Lékaři za několik minut vyšli a P. Pio zavolal dona Luigiho a uvedl ho do své cely. Tam mu odpověděl na jeho dvanáct otázek a rozmlouval s ním asi půl hodiny. Dal mu zvláštní úkol: chránit církev před působení zednářů, zvláště církevních.
Don Villa tím byl překvapen a zmaten řekl: „Ale já nejsem pro takový úkol připraven; navíc, musel bych mít záštitu některého biskupa“. P. Pio ho přerušil a řekl: „Běž k biskupovi v Chieti a on ti poví, co je třeba udělat“.
Dva dni nato odjel don Villa do Bari a zašel k Mons. Gianbattistovi Bosiovi. Biskup se otázal: „Proč jsi tady?“ „Protože mě za vámi poslal P. Pio“, a vysvětlil mu důvody.

Mons. Giannbattista Bosio

Mons. Bosio mu nakonec řekl: „To nebude možné, protože biskup má autoritu jen ve své diecézi a tvůj program je mnohem širší! Ale když ti to řekl P. Pio, kterého jsem nikdy neviděl a neznám ho, zajedu do Říma pro vysvětlení.“
Mons. Bosio se skutečně vypravil za státním sekretářem kardinálem Domenico Tardinim, aby s ním promluvil o úkolu, který P. Pio uložil don Villovi. Kardinál se ihned postavil proti, protože, jak řekl, takový úkol je vyhrazen pro špičky církve a nikoliv pro obyčejného kněze. Nicméně, když celá věc má svůj počátek u P. Pia, řekl, že o tom promluví se Svatým otcem. A tak se stalo.

Státní sekretář kardinál Tardini

Když se Mons. Bosio vrátil od kardinála Tardiniho, oznámil P. Villovi, že Pius XII. schválil úkol, který mu uložil P. Pio, a to se dvěma podmínkami: Don Luigi se musí habilitovat z teologie a podřídit se vedení kardinála Ottavianiho, prefekta Svatého oficia, kardinála Piero Parente a kardinála Pero Palazziniho.

Kadinálové Palazzini a Parente

Tito kardinálové ho měli vést a uvést ho do proudu mnoha tajemství, která souvisela s tímto papežským posláním.
Mons. Bosio předal donu Villovi „podmínky Pia XII.“, ale připojil k nim ještě jednu svou: „Přijímám úkol, že budu tvým biskupem, ale to ti říkám: „Nesmíš si v ničem začínat s Montinim!“
Překvapen těmito tvrdými slovy, don Villa se zeptal: „Ale kdo je Montini?“
Mons. Bosio odpověděl: „Uvedu ti příklad: Já jsem na této straně stolu a ty jsi na druhé. Na této straně je Mons. Gianbattista Montini; na druhé straně je zbytek lidstva!“
Je třeba poznamenat, že rodiny Montini a Bosio sídlily obě v Concesio (v sousedství Brescie v diecézi Chieti).
Don Luigi se tedy dal zapsat na univerzitu ve Fribourgu (Švýcarsko), kde získal licenciát z posvátné teologie v červenci 1963 a doktorát obhájil na Lateránské univerzitě 28. dubna 1971.
V druhé polovině roku 1963 se podruhé setkal s P. Piem. Sotva ho světec uviděl, řekl: „Už na tebe čekám hezkou dobu“, a stěžoval si na pomalost, s jakou don Luigi postupuje ve svém poslání, které mu svěřil.
Na závěr setkání ho objal a řekl mu: „Odvahu, odvahu, odvahu! Protože církev je již napadená zednářstvím.“ A dodal: „Zednářství už dorazilo až do papežových pantoflí (Pavla VI.).“

více na www.lumendelumine.cz/index.php