Trepifajksl - Režisér i producent byli po válce odsouzeni k trestu smrti. Producent prý údajně zemřel a své popravy se nedožil, režisér byl popraven. Tohle aspoň v plné nahotě ukazuje pravou tvář zednářského údajného "humanismu" - když je někdo zkritizuje, nuže tak podle zednářů je hoden smrti.

A tohle rozhodně není ojedinělý případ. Mnozí lidé si myslí, že po válce byli popravováni pouze jen prezidenti, premiéři, ministři či jiní jim podobní vysocí političtí představitelé států a režimů, kteří byli poraženi v druhé světové válce. Ve skutečnosti bylo po skončení druhé světové války popraveno i mnoho novinářů, filmařů a spisovatelů, kteří nezastávali vůbec žádnou politickou funkci, a je tedy zřejmé, že byli popraveni pouze jen za to, že psali články do novin, psali knihy, popřípadě produkovali filmy, které se někomu (zpravidla buď komunistům anebo zednářům) nelíbili z důvodů ať již politických, ideologických, náboženské víry či třídních sympatií autora.

Jen v samotném Československu bylo v období mezi 10.5.1945 až 24.2.1948 z politických důvodů popraveno 987 lidí, z toho 66 žen, z toho dvě ženy velmi blízké příbuzné dnes velmi opěvované Milady Horákové, její sestra a švagrová na základě příslušných dekretů prezidenta Beneše "proti zrádcům a kolaborantům", které si velice pochvaloval Klement Gottwald, který se ani jen netajil tím, že tímto způsobem mají komunisté vynikající příležitost zbavit se (tj. zabít) nejen samotné pro-nacistické kolaboranty, ale i své politické oponenty z řad antikomunisticky smýšlejících "pravicových buržoasních a klerikálních stran".

A nejzrůdnější zde byly zejména popravy novinářů, spisovatelů a filmařů. Nevím zda-li nějaké novináře popravili i na Slovensku, zdá se že Slováci nebyli až tak zhovadilí, ale u nás v českomoravské části Československa například v jednom procesu bylo popraveno sedm českých novinářů, v dalším procesu čtyři čeští novináři. Pak i představitelé českého protektorátního rozhlasu byli popravováni. Jeden z popravených reportérů českého protektorátního rozhlasu v roce 1947 když byl popraven, tak několik málo vteřin před svou popravou aby to všichni slyšeli z plného hrdla jen několik málo vteřin před svou smrtí nahlas vykřikl: "Ať žije náš český národ a ať zhyne odporný bolševismus!"

Přece jen vrcholoví státní a političtí představitelé poražených států a režimů na úrovni ministrů a výše zpravidla utíkali, neboť ti si alespoň byli vědomi toho, že vzhledem ke své vysoké státní funkci, kterou zastávali - tak bez ohledu na to co v dané funkci dělali anebo nedělali - tak už jen pro toto zastávání té funkce samotné mohou být pronásledováni. Například naši slovenští bratři často zmiňují jako děsivý vrchol zrůdnosti a bezpráví popravu prvního slovenského prezidenta Jozefa Tisa. Ovšemže toto je také děsivé, nicméně ale popravování obyčejných novinářů, spisovatelů a filmařů je však ještě mnohem děsivější než poprava vysokého ústavního činitele, který alespoň realisticky mohl tušit co mu od vítězů - budou-li příliš pomstychtiví - hrozí. Samotný prezident Jozef Tiso si totiž byl velmi dobře vědom toho, že asi bude vítězi pronásledován, a to bude pronásledován už i jen pro ten samotný fakt, že byl nejvyšším ústavním činitelem poraženého státu, ostatně vždyť i proto také i utekl do Rakouska, kde byl nakonec od Američanů zatčen a deportován zpátky do Bratislavy.

Novináři však ale nikdy nikam neutíkali a ani je nenapadlo, že by měli někam utíkat, ba dokonce mnozí z později popravených novinářů sami osobně vítali přicházející sovětská vojska a společně se sovětskými vojáky popíjeli a oslavovali konec druhé světové války; a pokud eventuálně i měli nějaké obavy z vlastní budoucnosti, tak to byli pouze jen malicherné obavy z toho, zda-li i po válce bude či nebude i nadále vycházet časopis pro který za první republiky a protektorátu psali své články, potažmo pokud zanikne, tak či budou mít anebo nebudou mít problém si najít své nové novinářské angažmá někde jinde. Ovšemže to, že by je zatkli a vyšetřovali, ba dokonce i soudili, ba div se světě za něco i odsoudili, a to navíc ještě je odsoudili nikoliv k nějaké pokutě či kratšímu vězení, ale přímo k trestu smrti a nakonec ještě i je popravili, tak to tedy logicky nemohlo napadnout nikoho z novinářů, filmařů a spisovatelů ani jen v tom jejich nejdivočejším děsivém snu.