Co si počít?

To, co se z ústních projevů papeže Františka postupně hromadilo jako pro věřícího katolíka „nestravitelná sousta“, dostalo nyní ucelenější písemnou podobu a ta potvrzuje, že tyto nesrovnalosti nemají charakter nedorozumění, ale že skutečně ztrácíme to, co bývalo v církví samozřejmé, a to je společná řeč. Tady už nejde o určitá sporná místa. Dostali jsme černé na bílém, že mnoho otázek, o kterých se po koncilu ještě aspoň polemizovalo a které se odpovědná místa snažila vysvětlit jako problém interpretace v duchu kontinuity či diskontinuity, nejenže zůstala jednoznačně nevyjasněna, ale právě v té nejspornější podobě dostávají zelenou. Rok víry tak končí její destrukcí.

Uveřejnění exhortace jen dokumentuje rozklad víry rozpoutaný posledním koncilem a potvrdilo se tak zcela názorně, že nastala spoušť, o které mluví prorok Daniel. Exhortace evidentně nevychází z autentické víry katolické církve, ale z pseudonáboženství, jehož hlavním krédem je, že místo Boha postavilo do centra pozornosti a poct člověka. Odpovídá to známému dlouhodobému karbonářskému projektu postupné demolice Církve, aby na její místo pak byla postavena univerzální církev Satanova. Polemizovat o jednotlivostech Bergogliovy exhortace nebo pokoušet se o jejich nápravu nemá praktický smysl, protože to nikam nevede. Bylo by to něco podobného, jako kdybychom chtěli podle českého pravopisu opravovat text napsaný v polštině. Nezbývá už na to ani čas, a co horšího velké většině lidí včetně kléru už zcela chybí k pochopení celé podstaty současné katastrofy nezbytná milost Ducha Svatého.

Jsme na lodi, která připomíná pyšný Titanic s jeho šíleným kapitánem. Z této lodi nemůžeme vystoupit. Ale jedno můžeme a musíme okamžitě udělat: zahájit a úpěnlivě vysílat k nebi naléhavé SOS, prosby a oběti za účinnou pomoc a záchranu.

V době, kdy nepravost ve svůdném převleku rozvrací církev zevnitř, slouží proroctví vyvolených duší k tomu, aby mobilizovala malé Bohem vyvolené stádo, které ještě zbývá, k soustředěné sebezáchraně a protiofenzivě nejúčinnějšími zbraněmi vytrvalé intenzivní modlitby, trpělivosti a oběti.

Především je třeba mobilizovat všechny kněze, kteří slaví mši svatou v autentickém apoštolském ritu svaté Římské Církve. Drazí a věrní služebníci Ježíše Krista, Bůh vás povolal v této rozhodující době k zachování nejdražšího a nenahraditelného pokladu, který svěřil své Církvi a na který Satan zběsile útočí od počátku XVI. století a zvláště od posledního koncilu. A proč? Protože v ní vidí svou definitivní porážku a své největší ohrožení.

Připomínejte si každý den slova bl. Kateřiny Emmerichové:
„Kdyby jediný kněz přinesl Nekrvavou Oběť tak záslužně a se stejným cítěním jako apoštolové, odvrátilo by to všechny pohromy v Církvi.“
Dobrotivý Bůh vám svěřil hlavní a zcela nenahraditelný prostředek k záchraně Církve a světa. Buďte si vědomi této cti i odpovědnosti. Slavit důstojně a s veškerou zbožností a pokorou autentickou od Pána a apoštolů přijatou nekrvavou kalvarskou Oběť je vaším hlavním a nejdůležitějším posláním. Žádná jiná práce ani starost nesmí být důvodem, abyste zkracovali čas k svědomité přípravě na nejsvětější Oběť, její slavení a následné díkůčinění. Každý den, kdy by bez závažného důvodu někdo z vás neslavil mši svatou, která slavena být mohla, třeba i s krajními obětmi, představuje nenahraditelnou ztrátu.

Přistupujte k oltáři s čistým srdcem, jasným úmyslem a připraveni rovněž ke každé oběti, kterou od nás Pán požádá. Záchrana Církve a ohrožených nesmrtelných duší ať se stane vaší permanentní intencí, se kterou se probouzíte a usínáte a obětujete sebe bezvýhradně Bohu každý den ihned po procitnutí. Sjednocujte se se světci a světicemi, jejichž svátek nebo památka připadá na ten který den, připomínejte si jejich život a zásluhy a v tomto duchu je proste o přímluvu a zvláště účinnou pomoc v naší krajní nouzi.

V rámci všech možností, které rubriky nabízejí, využívejte bohatého pokladu speciálních mešních textů a modliteb Římského misálu k naléhavým prosbám za Církev i svět. Patří sem soubor votivních mší De Spiritu Sancto, De Ssmo Eucharistiae Sacramento, De Jesu Christo summo et aeterno Pontifice, De S. Cruce, De Passione Domini, De Ssmo Corde Jesu. Dále jsou to významné votivní mše svaté k Matce Boží, sv. Josefu, ochránci Církve, svatým Apoštolům a svatým Andělům.

Velmi potřebné a nezanedbatelné jsou další prosebné votivní mše: Ad vocationes ecclesiasticas petendas, et servandas, Ad vocationes religiosas petendas et servandas. Pro Fidei propagatione, Pro Eccelsiae defensione. Pro Ecclesiae unitate.

Pokladnicí jsou rovněž Orationes diversae, které je možno co nejčastějí vhodně připojovat: Ad suffragia Sanctorum, Pro Ecclesiae libertate, Pro omni gradu Ecclesiae. Pro Papa. Pro Episcopo. Pro defensione ab hostibus, Pro devotis amicis. Ad petendam commutationem cordis, Pro inimicis a všechny orace vyprošující nezbytné ctnosti. Připojujte jak jen možno tyto modlitby a úmysly k běžným intencím, přijatým od věřících, neboť poklad každé mše svaté je nekonečný. Zapojte do těchto modliteb své věrné věřící. Postarejte se, aby měli překlady těchto liturgických textů a upozorňujte vždy na jejich použití.

Seznamujte je vytrvale, systematicky a důsledně se základními pravdami víry podle předkoncilních katechismů a obnovujte u nich pravé křesťanské vědomí a svědomí. Všechno, co pochází z koncilu, i ty na první pohled nejkrásnější věty, jsou načichlé bludem falešného antropocentrismu a každému křesťanu, který neotupěl, čpí jako něco připáleného.

Otevřete školu modlitby! Zahajte s lidmi dobré vůle křížové tažení modliteb, v němž na prvním místě stojí adorace před Nejsvětější Svátostí a svatý růženec. Vyzývejte je, aby přitom pozorně naslouchali hlasu Panny Marie Spoluvykupitelky a nepřeslechli ho, pokud je pozve, aby se připojili k ní jako dobrovolné oběti, které jsou ochotny a připraveny přijmout jakékoliv utrpení a jakýkoliv způsob smrti se všemi úzkostmi a trápením, jen aby naplnily Boží vůli a přispěly k obrácení a záchraně Církve a světa. To ať se stane hlavním smyslem vašeho i jejich života. Ať obětují Bohu spolu s vámi také všechen posměch, izolaci, ústrky a opuštěnost, které budou zakoušet uprostřed všeobecné lhostejnosti, vlažnosti, zpohodlnění a tolerované hříšnosti, jaká opanovala církev pod pláštěm falešného bratrství a smíru se všemi i se zlem. Varujte je před všudypřítomnou, dotěrnou a omamující mediální rakovinou i před modernistickou propagandou usazenou v „katolických“ médiích. Využijte internetové sítě k vzájemnému spojení a podpoře pravověrných kněží a duší i jejich modlitebních aktivit. Nadešla doba, o které prorocky hovoří Sv. Ludvík Grignion Maria z Monfortu. Pro všechny věřící, kteří nechtějí následovat pasažéry Titaniku, kteří bezstarostně tančili v době, kdy jeho bok už byl nenávratně rozpáraný, nechť je tato výzva návěstím, kde hledat záchranné čluny.

Proste neúnavně o lásku, odvahu a vytrvalost! Jsme pod ochranným pláštěm Pomocnice křesťanů, mocné Panny, která sama potřela všechny bludy na celém světě! Ať vám žehná a provází vás na každém kroku!

Lumen de Lumine
www.lumendelumine.cz/index.php

Hlavně z těch zpráv TV Gloria mě zaujala tato.
Obsession with Woman Priests: The media are still excited about Pope Francis’ declaration that the Church had allegedly become "obsessed" with contraception, abortion and homosexuality. According to a survey released Friday by Quinnipiac University, two in three adult Catholics agreed with that observation. The survey also found that six-in-10 so called Catholics approve same-sex marriage while 60 percent of so called Catholics support the idea of ordaining women priests. Will the Pope therefore soon criticize a – quote - obsession for woman priests?
Zajímavé, že si František tento stav pochvaluje.Holt se dá čekat, že takovým proměnám v církvi Pán Bůh buď požehná nebo naopak.

A tohle znáš?www.getsemany.cz/node/3036
jeden z již zřejmě proslavených výroků, které současný papež pronesl již před lety (konkrétně v roce 2007 v rozhovoru se Stefanií Falascaovou, 30Giorni):
„Neřekl jsem, že by pastorační struktury byly k ničemu. Naopak. V podstatě je dobré vše, co může přivádět lidi na cestu s Bohem. (…) Sociologové nám říkají, že vliv farnosti na okolí dosahuje asi 600 metrů. V Buenos Aires je mezi jednotlivými farnostmi asi 2000 metrů. Tehdy jsem kněžím řekl: ,Můžete-li, pronajměte nějakou garáž, a když najdete nějakého schopného laika, dejte mu prostor! On by se měl starat o lidi v okolí, provádět katechezi, ano, rozdávat také svaté přijímání, když ho o to požádají.‘ Jeden farář mi na to řekl: ,Ale otče, uděláme-li to, lidé už nebudou chodit do kostela!‘ – ,No a?‘ já na to. ,A chodí ti lidé dnes do kostela?‘ – ,Ne,‘ přiznal. A i kdyby chodili. Vyjít ven také znamená, že vyjdeme ze zahrádky svých představ, které jsou nepřekonatelné, ukážou-li se jako překážka a zabraňují-li nám vidět horizont, kterým je Bůh.“12
A pro ty, kteří se obávají, že takovéto vyjití na ulici s sebou přináší rizika, adresoval současný papež jiný citát o pět let později (v roce 2012 v rozhovoru s Andreou Torniellim, Vatican Insider):
„Je nutno vyhnout se duchovní chorobě do sebe zahleděné církve. Bude-li taková, onemocní. Je pravda, že když se vyjde na ulici, může dojít k nehodám, střetům, jak se stává každému z nás. Zůstane-li však církev uzavřená sama do sebe, vztahuje-li se jen sama k sobě, pak stárne. Mezi církví, která přes úrazy vychází na ulici, a církví nemocnou sebestředností dávám bez váhání přednost té první.“13