Mezi četnými svědectvími od Bollandistů až po Terezii z Avily, má obzvláštní význam svědectví sv. Františka Borgiáše, generálního představeného řádu jezuitů, který měl v roce 1569 zjevení: Bůh mi zjevil, že nikdo z těch, kteří žili, žijí a budou žít v Tovaryšstvu a v něm zemřou, nebude zavržen, a to po dobu 300 let. Stejná milost byla již udělena řádu sv. Benedikta.(2)
Protože jezuité byli založeni 1540, privilegium spásy pro ty, kteří zemřeli v Tovaryšstvu, sahá do roku 1840 a netýká se dalších generací. A skutečně, od konce XIX. století začíná úpadek řádu založeného sv. Ignácem z Loyoly, (i když s mnoha výjimkami). Tento úpadek se výrazně projevil v letech 2VK, kde rozhodující roli sehrával jezuita Karl Rahner a především ti, kteří po něm následovali za panování P. Arrupeho, kdy jezuité šířili v různých formách v Latinské Americe teologii osvobození.
Dnes papež jezuita formovaný ve škole teologie osvobození živí krizi v církvi. K odporu proti zneužívání autority žádáme o pomoc svaté jezuity, kteří ve svých spisech a svědectvím svého života ukázali, jaké jsou limity správné poslušnosti: od sv. Roberta Bellarmina, který připomíná, že regula fidei nespočívá v představeném, ale v církvi, až po blahoslaveného Miguela Pro, od jehož mučednické smrti 23. listopadu 1927 uplyne letos 90 let. Zemřel, protože se postavil proti zednářské vládě v Mexiku.
Historik dr. Roberto de Mattei, Corrispondenza Romana ( kráceno)

(1) Terrien, Recherches historiques sur cett tradition, que la mort dans la Compagnie de Jésus est un gare certain de prédestination, Oudin Paris 1883.
(2) Terrien, str 22-23
Zhoubný vliv na koncilní otce včetně Ratzingera měly heretiké fahtazie jezuity T. d. Chardina
Zdroj: www.lumendelumine.cz/index.php