Bol Ježíš syn Boha, alebo Bohom?

Ne cizí mocností, jako jiní lidé, nébrž vlastní mocí vstal Kristus
z mrtvých. *
Ale slovem z mrtvých vstání nesmí se jenom vyrozumívati,
že Kristus z mrtvých vzkříšen byl, což
mnohým jiným se stalo; ale že svou mocí a statečností
vstal, což vlastní při něm bylo a obzvláštní.
Nebo přirozenost toho nedopouští, aniž jest kterému
člověku dáno, aby sebe samého mohl mocí svou z
mrtvých k životu vzkřísiti. To však svrchované mocnosti
Boží toliko jen zůstaveno jest, jak tomu ze slov
Apoštolových vyrozumíváme1) : „Ačkoliv ukřižován jest
z nemoci, ale živ je s t z moci Boží,“ Kterážto, poněvadž
ani od těla Kristova v hrobě, ani od duše, když do
pekel sstoupila, odloučena nikdy nebyla, tedy Božská
moc i v těle přebývala, kteroužby se s duší mohlo
zase spojiti, i v duši, kteroužby se v tělo opět
navrátiti mohla, kteroužto pak i možno bylo z
vlastní své moci obživnouti a i z mrtvých vstáti. A
to předpověděl David, plný Ducha svatého, těmito slovy2)
: „Spomohla mu pravice jeh o a rám ě svaté jeh o.“
Potom i sám Pán toho výrokem Božských úst svých
dotvrdil3): „Já život svů j dávám, abych je j zase^vzal;
a mám moc je j dáti a mám moc j e j zase vzíti.11 Židům
také na důkaz pravdivosti učení svého pravil4) : „Zrušte
chrám tento, a ve třech dnech j e j opět vzdělám.“ Což
však, ačkoliv o chrámu onom velkolepě z kamenův
vystaveném rozuměli, on však, jak slovy písma na
témž místě dovoženo jest, mluvil o chrámě těla svého.
A ačkoliv v písmích5) někdy čteme, že Kristus Pán
od Otce vzkříšen byl, to naň, jako na člověka, vztahovati
sluší; jakož zase to kněmu, jako k Bohu, patří,
kdež se praví, že vlastní svou mocí z mrtvých vstal.