A JAK TO BYLO V HABEŠI?

18.2 Násilná katolizace, vyhnání jezuitů z Habeše
Ale jezuité svého postavení začali okamžitě zneužívat a využívat výhradně pro
svůj řád. Jakmile získali podporu habešského krále a jeho celého dvora, změnili ze
dne na den své chování. Vystupovali příkře, jednali nadřazeně, diktátorsky a rozkazovačně.
Obracení na katolickou víru prováděli násilím v takové míře, že záhy u
mírných Habešanů vypukl tvrdý odpor a nenávist proti všem jezuitům. Jezuité s
dravou krutostí pronásledovali všechny, kdo okamžitě nevstoupili do jejich kostelů a
nepřijali tam katolictví.
A tak v zemi, která byla ještě nedávno zcela šťastná, klidná a spokojená, bylo náhle
rozšířeno nepřátelství, nedůvěra, mučení, tyranie a nakonec i velmi tvrdý odboj
proti katolicismu a jezuitům. Jezuitský řád na to odpověděl inkvizicí, mučením a popravováním
původních habešských křesťanů, kteří nejvíce odmítali uznávat
duchovní moc papeže a duchovní monopol katolické církve.
Na podnět jezuitů dal královský náměstek Zela pověsit na šibenici i několik kněží
podléhajících alexandrijskému patriarchovi. Tím v zemi vypukla strašlivá vzpoura,
takže král Sozinios byl přinucen vzdát se své vlády ve prospěch svého syna Facilida.
Ten velmi dobře věděl, že jeho národ svou křesťanskou víru nikdy neopustí, a proto,
že se nikdy jezuitům nepoddá a že žádný křesťan nepřijme nejen jezuity a
papeže za své duchovní vůdce, ale že nepřijme ani jejich katolické učení. V této nebezpečné
době proto vyhlásil v zemi mír a roku 1634 vypověděl ze svého dvora a z
celého království všechny Portugalce, jezuitského patriarchu, římskokatolického
patriarchu a všechny jezuity