V roce 1917 po únorové revoluci, svržení z trůnu a po období domácího věznění v Carském Selu nedaleko Petrohradu (dnešní Puškin), byli někdejší ruský car Mikuláš II. a jeho rodina podle rozhodnutí Prozatímní ruské vlády posláni do Tobolsku. Tam žili ve vile bývalého guvernéra. Po nástupu bolševiků k moci a začátku občanské války v dubnu 1918 bylo vydáno povolení prezídia (VCIK) čtvrtého sjezdu o převozu Romanovců do Moskvy za účelem soudu. 30. dubna byli Romanovci deportováni vlakem z Tobolsku do Jekatěrinburgu, zde byl pro ně zabaven dům patřící důlnímu inženýrovi Ipaťjevovi.
V polovině července 1918 se blížily k Jekatěrinburgu Československé legie, aby udržely transsibiřskou magistrálu kterou měly pod kontrolou. Podle některých historiků bolševici zpanikařili a proto rodinu popravili. Legie dorazila o necelý týden později a 25. července obsadila město.
Poprava
Kolem půlnoci ze 16. na 17. července 1918 Jakov Jurovskij, velitel domu pro speciální účel, nařídil lékaři Romanovců, doktoru Evženu Botkinovi, probudit spící rodinu a požádat je, aby se oblékli pod záminkou, že rodina bude přesunuta na bezpečnější místo kvůli hrozícímu chaosu v Jekatěrinburgu. Romanovci byli přemístěni do sklepní místnosti (6x5 metrů) a vězňům bylo poté řečeno, aby zde počkali, než bude k domu přistaven nákladní automobil.
Nicméně o několik minut později vešla do místnosti popravčí četa tajné policie. Podle Ivana Plotnikova, profesora historie na Uralské státní univerzitě A.M. Gorkého, se zúčastnili popravy: Jakov Jurovskij, G.P. Nikulin, M.A. Medveděv (Kudrin), P. Ermakov, S.P. Vaganov, A.G. Kabanov, P.S. Medveděv, V.N. Netrebin a J.M. Celms. Jurovskij přečetl nahlas rozkaz výkonného výboru: „Nikolaji Alexandroviči, vzhledem k tomu, že vaši příbuzní nadále pokračují v útoku na Sovětské Rusko, Výkonný výbor Uralu se rozhodl vás popravit.“
Nikolaj pohlédl na svou rodinu, otočil se a řekl: „Co? Co?“. Jurovskij rozkaz rychle zopakoval a zamířil pistolí na tělo Nikolaje a vystřelil, Nikolaj padl mrtev. Jurovskij pak vystřelil na Alexeje. Ostatní popravčí poté začali střílet chaoticky dokud nepadly všechny zamýšlené oběti na zem. Otevřely se dveře, aby se rozptýlil kouř. Některé přeživší ještě ubodal bolševik Petr Ermakov bajonetem, protože střelba by mohla být slyšet ven.Poslední zemřely Taťána, Anastázie, a Marie, které na sobě měly přes 1 kg diamantů všitých do jejich oděvů, tím byly do jisté míry chráněny před střelami.
Popraven byl Nikolaj, jeho manželka Alexandra, jejich pět dětí (Olga, Taťána, Marie, Anastázie a Alexej) a všichni ti, kteří se rozhodli jít s nimi do exilu, například lékař Evžen Botkin, služebná Anna Demidová, Alexej Trupp a Ivan Charitonov.
zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Zavraždění_cars…