Nikdy jsem dříve žádnou kritiku růžence světla neslyšel a nečetl. Myslel jsem si proto, že jsem sám, kdo vnímá, že je to špatně. Troufalost, snaha vylepšovat to, co je boží. Co jsem někde kdysi četl, že Jan Pavel II. tento čtvrtý růženec schválil na základě žádosti nějakého hnutí. Prý jim vyšel vstříc, (proč nepodpořit pěknou iniciativu, když se chtějí modlit). Odpovědný je ale on. Myslím si, že to udělat neměl. Určitě to není hřích se tento růženec modlit, ale já to nedělám, nemůžu si pomoct. Chci se ho modlit tak, jak jej předal Matka boží.
Jestli se nemýlím, měla Panna Maria při zjevení v Rue du Bac na ruce tři prsteny různých barev, které představovaly 3 růžence. Tři a ne čtyři! Nikoho ale neodrazuji, je to jen můj blok. Snažím se o 3 denně. Kdo zvládá čtyři, má můj respekt.

Myslím, že se k doporučení růžence světla svatým Janem Pavlem II. nemístně vkládá myšlenka modernismu. Obecně po tisíciletí šířený růženec je 15tidesátkový, ale přesto je jisté, že se konkrétní křesťané modlili soukromně růženec více než 15tidesátkový, aniž by komukoli jinému při společné modlitbě vnucovali tuto svou osobní praxi. Podle délky putování světem se už svatý Dominik i svatý Tomáš a jiní soukromě modlili růženec tak, že se postupně růžencově modlili mnohá další evangelní tajemství, a to podle vhodnosti dané též délkou jejich putování, nebo jejich touhou růžencově promodlit mnohá další evangelní tajemství. takže se modlili růženec někdy se stem nebo třeba až tisícem tajemství. Toto však byly jejich soukromé modlitby růžence, kterým nezavazovali nikoho dalšího, ani to nezaváděli při společné modlitbě. Stejně tak i svatý Jan Pavel nikoho nezavazuje k růženci světla, neboť mluví jen o jeho vhodnosti.