Denní liturgie (Cyklus - B)
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/31_00.htm1. čtení:
Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
Mojžíš řekl lidu: „Boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuji – ty, tvůj syn a syn tvého syna – po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ. Slyš, Izraeli, svědomitě je zachovávej, aby se ti dobře vedlo, abyste se velmi rozmnožili, jak to slíbil Hospodin, Bůh tvých otců, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem. Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci!“
Dt 6,2-6
Žalm:
Miluji tě, Hospodine, má sílo!
Miluji tě, Hospodine, má sílo,
Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám,
můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!
Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála,
a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála,
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Veliká vítězství jsi popřál svému králi,
dáváš přízeň svému pomazanému.
Zl 18(17)
Žalm 18Žalm 172. čtení:
Čtení z listu Židům.
Bratři! V době starozákonní mnozí se stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; (Ježíš) však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na někoho jiného. Proto také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval. Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako (jiní) velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za (hříchy) lidu. (Ježíš) to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť. Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou (podrobeni) slabosti; ale ona přísaha – pozdější než Zákon – (ustanovuje) Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.
Zid 7,23-28
Evangelium: Mk 12,28b-34
Církevní kalendář:
sv. Karel Boromejský
Pocházel z významné lombardské rodiny. Vystudoval práva a jeho strýc, papež Pius IV. ho povolal po svém nástupu do Říma, kde ho v 21 letech učinil svým sekretářem i jmenoval kardinálem - jáhnem. Po třech letech přijal kněžské a biskupské svěcení. Má velkou zásluhu na dokončení tridentského sněmu a uskutečnění jeho reforem. Jako 25letý nastoupil na arcibiskupský stolec v Miláně. Žil asketicky, byl rozhodný a nesmírně obětavý. Svolával synody a konal pastorační vizitace, při nichž se zajímal o všechny. Obnovil duchovní život diecéze, mimořádně se staral o chudé a nemocné, zvláště v době moru aniž se nakazil. Zemřel vyčerpán ve 46 letech.
catholica.cz
