Prosím Tě Monku prokletí národa nemusí být jako celek.V národě jsme jako jednotlivé rodiny.Někdo dělá pokání za svůj život a to třeba pokání ze hříchu potratu a někdo jej nedělá a nelituje.Takže rodiny nesou tyto duchovní zátěže.Tak chápu to prokletí národa.Jsou rodiny zatížené těmi to kletbami a jsou rodiny, které zase mají požehnání.Požehnání díky zase třeba tomu, že žijí Boží zákon a že jejich předkové žili v souladu se zákonem Božím a činili pokání za své hříchy.

Asi to nejdůležitější na státu jsou pravidla, kterými se řídí (nebo mají řídit) jeho obyvatelé. Jsou-li tato pravidla (zákony) v souladu s křesťanstvím a hlásí-li se veřejně určitý stát (ústavou) ke křesťanství, můžeme hovořit o křesťanském státu. Pokud jedno nebo druhé chybí, nebude se jednat o stát křesťanský, ale jiný - pokud respektuje přirozené právo, nemusí se v něm žít špatně. Pokud ale ve velké míře porušuje některé právo nebo řád - právo na život, majetek, potřebnou míru svobody, ruší přirozený řád společnosti - rodinu - tak, že se významnou mírou vzdaluje řádu Božímu, pak odvádí od tohoto Božího řádu své obyvatele - vede je k tomu, aby dělali to, co chce satan - proto je možno (ne nutno) o takovém státu říkat, že je satanský.

Asi jde o to pochopit, jaký má být správný vztah státu a Církve - v tom ale také tápu. Jinak historická zkušenost spíš svědčí o tom, že pokud se stát distancuje od křesťanství, tak se začne odvracet od Boha - to znamená přiklání se k čemu?
Jak to dopadne ve WW III. nevíme, nelze ale vyloučit, že to tak dopadne. Zvláštní, že Portugalsko bylo ušetřeno hrůz WW II. - přiklonilo se ke Kristu. To liberální vlády nikdy neudělají - a výsledek může být podle "demagogického výroku".