R. Malý - Nelze vyhánět ďábla belzebubem, ale pouze Kristem!
PhDr. Radomír Malý napsal: 12. 3. 2024
Již po několikáté mi přišlo z konzervativně katolického prostředí video, kde nějaký švýcarský historik Ganser vypočítává všechny zločinné intervence USA po II. světové válce ve světě. Začíná tím, že CIA zmanipulovala už italské volby r. 1948, pokračuje korejskou a vietnamskou válkou, kubánskou krizí a končí nynější americkou podporou Ukrajiny proti Rusku. Samozřejmě nejsem obdivovatelem USA. Velmi dobře vím, že nikdy nebyly „hodným strýčkem Samem“, jak si je za komunistické éry někteří naši odpůrci režimu idealizovali. Vždycky sledovaly své velmocenské zájmy bez ohledu na prosté bezbranné a nevinné lidi. Ještě horší je však jejich ideologie, potažmo vůbec ideologie tzv. demokracie a liberalismu, která je očividně protikřesťanská a v příkrém rozporu s morálními hodnotami katolické nauky, jak magisterium Církve skrze dokumenty papežů od bl. Pia IX. až po Pia XII. neustále hlásalo. Po válce to nebylo ještě až tak zřejmé, teď ale už naprosto jasně v souvislosti s legálními vraždami nenarozených dětí v celém západním světě, které byly nejnověji ve Francii přímo parlamentem prohlášeny ústavním „právem ženy“. V USA a v dalších tzv. demokratických zemích jsou též zákonem kodifikována „práva“ homosexuálů a leseb až k úrovni tzv. manželství, jsou propagovány pornografie a už od útlého dětského věku tzv. sexuální výchova, postupně čím dál víc zemí legalizuje také eutanazii. Zastánci autentické morálky a obránci nenarozeného života jsou vyhazováni z práce a zavíráni do vězení, proto USA – a potažmo svět tzv. demokracie vůbec – nemohou být naším vzorem k následování, naopak katolík musí jejich zásady kategoricky odmítnout.
Přesto ale u zmíněného videa jsem byl naprosto iritován. Proč? Poněvadž tento výpočet amerických „zločinů“ se převážně týká období tzv. studené války, soupeření USA a Sovětského svazu o mocenský vliv a pozice ve světě. Autor – aniž to přímo říká, nicméně z videa je to zřejmé – se staví na pozice obhájců komunistické totality, biblicky řečeno „vyhání ďábla belzebubem“, což nelze. Výše uvedení papežové odsoudili komunismus stejně kategoricky a důrazně jako liberalismus, nejostřeji Pius XI. encyklikou „Divini Redemptoris“ r. 1937, kde nazývá komunismus „bezbožeckým“ pro jeho nenávistný ateismus prezentovaný Marxem a Leninem. Pius XII. dekretem z r. 1949 exkomunikoval všechny katolíky, kteří volili komunistickou stranu nebo ještě hůře – stali se dobrovolně jejími členy.
Komunismus má na svědomí masové genocidy tzv. „třídních nepřátel“, mezi něž řadí i věřící křesťany, v Sovětském svazu, v Číně a v mnoha dalších zemích. Hrůzy bolševických koncentráků a masového zabíjení v Rusku nejsou žádným výmyslem americké propagandy, spisovatele Alexandra Solženicyna, autora proslulé dokumentární knihy „Souostroví Gulag“ nelze považovat za žádného „agenta v žoldu CIA“. Naopak jeho protiamerické a protiliberální výroky vyvolaly v tzv. demokratických kruzích Západu obrovské pobouření. Jeho osobní svědectví jakožto vězně Stalinova režimu jen doplňuje to, co publikovali historikové Dmitrij Volkogonov (Lenin, počátek teroru), Andrzej Grajewski (Rusko a kříž) aj. Celkově je počet obětí komunistického zvěrstva ve světě odhadován dle dostupných údajů minimálně na 100 milionů osob během cca sto let, věřící katolíci, duchovní i laici, tvoří tady nemalý podíl. Komunistické vlády všude pronásledovaly křesťany, i když tato perzekuce byla různě odstupňovaná od relativně nejmírnější podoby v Polsku až po postavení jakékoliv formy křesťanství mimo zákon pod trestem smrti v Albánii, v Číně (za vlády Maa v 70. letech) a v Severní Koreji. O tom, jak bylo zacházeno s katolickými kněžími po válce v Sov. svazu, vypovídá mnoho očitých svědků, kteří to prožili, u nás nejnověji v překladu Lucie Cekotové vyšla autobiografie francouzského kněze Jeana Nicholase „Jedenáct let v ráji“. Katolická církev se může prezentovat stovkami, ne-li tisícovkami mučedníků komunistické éry: biskupy, kněžími, řeholníky i laiky.
Komunismus není na tom proti demokratickému Západu mravně výš ani v případě potratů, vždyť prvním státem světa, který tyto odporné vraždy uzákonil, byl Leninův Sovětský svaz! Po válce tyto zločiny proti lidskosti byly postupně legalizovány jak ve východním, tak i v západním bloku.
Nelze být jednostranný
Podívejme se na Ganserem popisované intervence USA poněkud blíže. Už ty údajně CIA „zmanipulované“ volby v Itálii r. 1948 představují skandální tvrzení. Tenkrát šlo o to, jestli zvítězí komunisté nebo křesťanští demokraté. V prvním případě by se Itálie stala komunistickou diktaturou, což by bylo podstatně horším řešením než případ druhý. Proto i samotný papež Pius XII. otevřeně vyzval katolíky, aby volili křesťanské demokraty. Díky jejich vítězství byla země zachráněna před komunismem. Jestli zde byly nějaké zákulisní manipulace CIA, není prokázáno, šlo o tezi komunistické propagandy, neboť bolševici se nesmířili se svojí porážkou. Rozhodující ale je, že tenkrát šlo o lepší řešení, které zachránilo Itálii před komunistickým terorem. Na tom nic nemění ani pozdější zrada italské křesťanskodemokratické strany, jež propadla korupci, mafianismu a kapitulovala před legitimitou potratů.
Nebo americká intervence v Koreji. Měl jsem před lety příležitost hovořit s jedním jejím přímým účastníkem na straně komunistických ozbrojených sil. Ten mi potvrdil, že agresi tenkrát zahájila komunistická Severní Korea proti Jižní. Je pravdou, že Američané bezohledně bombardovali severokorejská města a shazovali napalm, nicméně nelze zamlčet, že totéž dělala i druhá strana. Jednalo se tady o zločinné soupeření dvou velmocí (USA a SSSR) na úkor nevinných prostých lidí. Krom toho severokorejský režim byl a dosud stále je jedním z nejzločinnějších na světě. Křesťanství je tam zcela postaveno mimo zákon, katolíci i protestanté popravováni nebo zavíráni do koncentračních táborů. Jestliže se tedy Ganser jednostranně staví na stranu Severní Koreje a akceptuje její komunistickou propagandu ohledně korejské války v 50. letech, pak je to plivnutí do tváře všem obětem této zločinné totalitní diktatury.
Podobné je to, když autor mluví o americké intervenci na Kubě. Odsuzovat ji a neříct nic o krutosti Castrova režimu vůči opozici a vůči katolíkům, je nepoctivé a stranické. Totéž platí i v případě vietnamské války. Nehájím krutosti, jichž se Američané ve Vietnamu skutečně dopustili (např. vyvraždění vesnice My Lai), ale pomlčet o mnohem horších surovostech komunistů je trestuhodné, např. o utopení několika stovek tísíců katolíků, prchajících ze Severního do Jižního Vietnamu, v moři na příkaz Ho Či-minovy komunistické vlády (píše o tom mj. Friedrich Heer v knize „Bohatší život“). Tak bychom mohli pokračovat.
Já proto snažně prosím: Neposílejte mi taková a podobná videa, která jsou otevřenou nebo skrytou obhajobou komunistické totality, ani je nerozesílejte dál, pokud je dostanete. Není to jen proto, že mne to jako člověka pronásledovaného z náboženských důvodů komunistickým režimem uráží (prožil jsem v něm většinu života, vím proto na rozdíl od těch později narozených o něm poněkud víc), ale hlavně proto, že Katolická církev komunismus jasně a jednoznačně odsoudila jako Kristu nepřátelský satanský systém. To by mělo být pro nás, Tradici věrné katolíky, závazné. Naopak tzv. progresisté a neomodernisté tuto jednoznačnou pravou katolickou nauku, tak jako to dělají v jiných bodech, rozřeďují. Už na II. vatikánském koncilu nesměl být komunismus nově odsouzen, papež Pavel VI. kapituloval před komunistickou vládou Maďarska a protiprávně sesadil z úřadu primase statečného kardinála Mindszénthyho, vzácného duchovního a oběť komunistického pronásledování. Dnes papež František, jehož neomodernistické výroky a vnitrocírkevní opatření vyvolávají spravedlivý odpor věrných katolíků, háže přes palubu čínské katolíky věrné Římu a jmenuje do církevních úřadů kanonicky exkomunikované prokomunistické kolaboranty, aniž slovíčkem protestuje proti náboženské perzekuci, např. proti tomu, že mladým do 18 let je zakázáno navštěvovat bohoslužby, nebo proti nejliberálnějšímu potratovému zákonu na světě.
Končím tím, čím jsem začal: Nelze vyhánět ďábla belzebubem! Chápu, že zlo současného neomarxismu a liberalismu vyvolává hněv a oprávněnou reakci postavit se na odpor, nelze ale pošilhávat se skrytou nebo otevřenou nostalgií po komunismu, který je pouze jinou formou satanismu.
PhDr. Radomír Malý, historik
Zdroj: Nelze vyhánět ďábla belzebubem! – Duše a hvězdy
