henta pred 4 minútami
Peťó, a co takhlenc :-) stopy ,fakta, svědecvtí,...
V 19. století, vlivem modernismu, liberální teologové z ideologických důvodů zpochybnili všechny základní pravdy víry i autenticitu a hodnověrnost Bible včetně data narození Pána Ježíše Krista. Skrytě šlo o zpochybnění podstaty křesťanství vůbec. Jejich metoda byla jednoduchá, narušit všeobecně známá historická fakta s cílem zpochybnění historické existence Ježíše Krista. Aby mohli liberální teologové a odpůrci křesťanství realizovat svou ideu, vymysleli si, že konjunkce Jupitera se Saturnem v roce 7 před n. l. byla onou Betlémskou hvězdou. Podle toho pak datovali smrt krále Heroda na 4. rok před. n. l. Z toho jim potom vycházelo, že se Ježíš Kristus měl údajně narodit kolem roku 7 př. n. l. Tito pseudovědci dále tvrdili, že přesné datum narození Ježíše Krista se nedá vlastně určit, možná je to 4, možná 6, možná 7 a možná i 9 let před n. l., a de facto tak došli k závěru, že není jisté, zda vůbec Kristus existoval, zda to není jen vymyšlená náboženská postava. Je bolestné, že mnoho známých křesťanských teologů a historiků jako např. Ruffini, Ricciotti, Hejčl, Hudec a jiní pod tlakem pseudovědy a chtějíce být tzv. na „úrovni“ přijalo tyto mylné názory a ve svých dílech tohoto ducha lži a nevěry nevědomě propagovali.
Křesťanská slavnost Narození Páně nemá svůj historický původ v Římě, nýbrž ve Svaté zemi. Modernistické teorie, že 25. prosinec se v Římě formoval v protikladu k mýtu o Mitrovi nebo také jako křesťanská odpověď na kult nepřemožitelného Slunce, který byl ve 3. století podporován římskými císaři jako pokus o vytvoření nového říšského náboženství, jsou již dnes neudržitelné.
(srov. J.Ratzinger, Duch liturgie, Brno 2006, str. 95)V dnešní době máme dostatek objektivních historických faktů potvrzených vědeckými výpočty, že narození Pána Ježíše se stalo 25. prosince roku 1 př. n. l. Snad největší měrou se o ně zasloužil český profesor gymnázia v Kojetíně P. Jan Pouč (1884 – 1962), který byl dobře obeznámen se všemi známými letopočty a chronologiemi. Ve své celoživotní práci se opírá o pevné historické události a časová období známých historických osobností. Neúprosnou řečí čísel pak potvrzuje, že Josephus Flavius zaznamenal dostatek konkrétních událostí a časových spojitostí, z nichž plyne, že Ježíš Kristus se narodil 25. prosince roku 1 před naším letopočtem, přičemž náš letopočet začíná 1. lednem po Ježíšově narození. Na adresu liberálních a protestantských teologů popírajících přesné datum Kristova narození pověděl, že tito nešťastní pánové nic nevědí a jen se domnívají. Kdyby věděli, tak by řekli konkrétní datum a odůvodnili by jej. My však toto datum známe a můžeme ho vědecky dokázat.
Chronologický přehled jednotlivých argumentů:· Panna Maria i apoštolé dobře věděli, kdy se Pán Ježíš narodil a podle církevní tradice si Jeho narození každý rok připomínali. Tato praktika byla předána rané církvi. První křesťanské obce slavili Narození Páně 25. prosince, Zvěstování Páně 25. března a Početí sv. Jana Křtitele 24. září. Tato data jsou uchována ve východní křesťanské tradici i liturgii. V byzantské liturgii slavnost Zvěstování liturgicky ruší neděli i Zelený čtvrtek a připadne-li na Vzkříšení, zpívá se v mešním kánonu po Proměnění a epiklézi hymnus Zvěstování. Nepřetržitá paměť je ve východních církvích střežena liturgií. K potvrzení dne Kristova narození zásadně přispělo také Lukášovo evangelium a jeho důraz na místa, data a osoby.
Východní církve v liturgické praxi používají doposud juliánský kalendář, který se za gregoriánským kalendářem zpožďuje o 13 dní. Prakticky: 25. prosinci podle gregoriánského kalendáře odpovídá 7. leden juliánského kalendáře. Proto východní církve slaví „Roždestvo Christovo“ 7. ledna a „Blahoviščenije“ (Zvěstování) 7. dubna.
· Sv. Hipolit Římský v r. 204 svědčí o datu Kristova narození, kterým je 25. prosinec roku 1 př.nl.
· Sv. Jan Zlatoústý v r. 386 z archivů Římské říše zaznamenal, že datum Kristova narození je 25. prosinec roku 1 př. n.l. V těchto archivech se uchovávají data o sčítání lidu provedeném na rozkaz císaře Augusta.
· Pavel Orosius, galský kněz, píše kolem roku 400, že císař Augustus vydal první nařízení o sčítání lidu 752 let po založení Říma (
Urbe condita).
· Do 6. století bylo mnoho různých letopočtů, všeobecně nejznámější byl letopočet datovaný od založení Říma (a.u.c.,
ab Urbe condita, tedy od roku 752 př. Kristem). V 6. stol. se opat Dionysius Exiguus, úředník římské kurie, zasloužil o to, aby se do úředních listin připisovalo
anni Domini nostri Jesu Christi, tedy léta Páně (A.D.). Tím skončilo paralelní datování od založení Říma a úředně se už používalo jenom datování od Kristova narození (A.D.). Dionysius toto datování lehce převzal, protože datum Kristova narození bylo dobře známo.
·
V r. 1958 prof. Shemarjahu Talmon z Hebrejské university sestavil podle Qumránských svitků rozpis služeb kněží v Jeruzalémském chrámu. Otec Jana Křtitele, Zachariáš, patřil k Abiášově kněžské třídě. Té přišla povinnost sloužit v chrámu dvakrát do roka a svitky uvádějí konkrétní data této služby. Konec jeho služby byl mezi 23. a 25. září, kdy byl počat Jan Křtitel. Od toho dne za šest měsíců počala Panna Maria Ježíše (anděl Panně Marii při Zvěstování řekl, že Alžběta je v šestém měsíci), za devět měsíců poté se narodil Pán Ježíš t.j. 25. prosince roku 1 př.n.l.
· Nemající na světě obdobu je dílo českého profesora gymnázia v Kojetíně
P. Jana Pouče (1874 – 1962). Jeho celoživotní vědecká práce:
„Náš letopočet, Ježíš Kristus a král Herodes, obhajoba našeho letopočtu a životních dat Ježíše Krista“ byla vydána až po jeho smrti v roce 2006. Třetí vydání bylo v roce 2016. P. Jan Pouč byl velký znalec chronologií a letopočtů a výborný počtář. Všechno přepočítal a tím způsobem odhalil velký soubor dat Josepha Flavia o délce vlády židovských vládců od obsazení Jeruzaléma Pompeiem roku 63 př. n. l. do zkázy Jeruzaléma v roce 70 po Kristu, provázených dobře známými daty z historie, se sobotními roky z Bible i s astronomickými úkazy. V souboru je také důkaz o smrti krále Heroda před Velikonocemi roku 1 po Kristu. Je to jeden z jeho přínosů vědě. Takový rozbor Josephových dat nikdo neudělal, ačkoliv by to mělo být samozřejmostí před jejich užíváním. Je tím také potvrzeno, že narození Ježíše Krista 25. prosince roku 1 př. n. l. bylo „za času krále Heroda“, jak napsal evangelista Matouš, a že náš letopočet uvádí Dionysius Exiguus správně od 1. ledna po narození Ježíše, jak začínali roky Římané. Proto nemohla být hvězdou Betlémskou konjunkce planet v roce 7 př. n. l., ani žádný úkaz před datem narození Ježíše Krista 25. prosince roku 1 př. n. l.
Církev ani kulturní svět nikdy o otázce data narození Krista nepochyboval. Cílevědomě začali zpochybňovat historickou realitu a prosazovat pod praporem „vědy“ své pseudovědecké hypotézy – jak jsme se na počátku zmínili – až právě demagogové v 19. století. Proto dnes vznikla potřeba udělat jasný závěr.
Závěr vědeckého bádání je jednoznačný:Prameny z 1. století n. l. potvrzují, že náš letopočet je zcela správný. Ježíš Kristus se narodil 25. prosince a náš letopočet proto začíná následujícím 1. lednem roku 1 n. l. Král Herodes zemřel před Velikonocemi v březnu roku 1 n. l. Ježíš byl ukřižován 3. dubna 33 n. l. 
