Druhý Vatikánsky Koncil urobil Cirkev mdlou..
Pred vyše 50 rokmi začal Druhý vatikánsky koncil, o ktorom sa hovorí, že to bol práve on, čo katolicizmus úspešne voviedol do moderny. Nemecký filozof Robert Spaemann to vidí inak. V Ríme ste sa …Viac
Pred vyše 50 rokmi začal Druhý vatikánsky koncil, o ktorom sa hovorí, že to bol práve on, čo katolicizmus úspešne voviedol do moderny. Nemecký filozof Robert Spaemann to vidí inak.
V Ríme ste sa nedávno zúčastnili osláv jubilea Druhého vatikánskeho koncilu. Je to aj pre Vás osobne dôvod na radosť?
Vlastne ani nie. Je treba otvorene povedať, že koncil spustil epochu úpadku. Radostná oslava určite nie je namieste, vzhľadom na skutočnosť, že už v období prebiehania koncilu opustilo tisíce kňazov svoju službu.
A ako za to môže koncil?
Koncil bol súčasťou hnutia, ktoré zachvátilo celý západný svet. Bol súčasťou kultúrnej revolúcie. Pápež Ján XXIII. vtedy povedal, že cieľom koncilu je „Aggiornamento Cirkvi“. Mnohí to prekladali a chápali ako prispôsobenie, čiže prispôsobenie sa Cirkvi svetu. Ale to bolo nedorozumenie. Aggiornamento znamená: protiklad Cirkvi voči svetu, ktorý tu vždy bol a ktorý tu vždy aj má byť, ten je nutné aktualizovať pre naše časy. To je opak prispôsobovaniu sa.
Ale Ján …Viac
V Ríme ste sa nedávno zúčastnili osláv jubilea Druhého vatikánskeho koncilu. Je to aj pre Vás osobne dôvod na radosť?
Vlastne ani nie. Je treba otvorene povedať, že koncil spustil epochu úpadku. Radostná oslava určite nie je namieste, vzhľadom na skutočnosť, že už v období prebiehania koncilu opustilo tisíce kňazov svoju službu.
A ako za to môže koncil?
Koncil bol súčasťou hnutia, ktoré zachvátilo celý západný svet. Bol súčasťou kultúrnej revolúcie. Pápež Ján XXIII. vtedy povedal, že cieľom koncilu je „Aggiornamento Cirkvi“. Mnohí to prekladali a chápali ako prispôsobenie, čiže prispôsobenie sa Cirkvi svetu. Ale to bolo nedorozumenie. Aggiornamento znamená: protiklad Cirkvi voči svetu, ktorý tu vždy bol a ktorý tu vždy aj má byť, ten je nutné aktualizovať pre naše časy. To je opak prispôsobovaniu sa.
Ale Ján …Viac
- Nahlásiť
Sociálne siete
Zmeniť príspevok
Vymazať príspevok
Robert Spaemann, významný filozof a emeritní profesor filozofie Mnichovské univerzity, poskytl rozhovor pro Catholic News Agency
Pane profesore, co soudíte o rozhodnutí čtyř kardinálů předložit svá „dubia“ nejdříve Svatému Otci, a pak seznámit se svou iniciativou veřejnost?
Svými „dubii“ učinili kardinálové zadost své povinnosti jako poradci a senátoři církve v osobě Svatého otce. Nejvyšším …Viac
Robert Spaemann, významný filozof a emeritní profesor filozofie Mnichovské univerzity, poskytl rozhovor pro Catholic News Agency
Pane profesore, co soudíte o rozhodnutí čtyř kardinálů předložit svá „dubia“ nejdříve Svatému Otci, a pak seznámit se svou iniciativou veřejnost?
Svými „dubii“ učinili kardinálové zadost své povinnosti jako poradci a senátoři církve v osobě Svatého otce. Nejvyšším soudcem církve je papež. Je proto politováníhodné, že se iniciativy ujali jen čtyři kardinálové. Tito čtyři zvolili korektní cestu. Papež je prvním adresátem „dubií“, i když podle mého názoru měl tento přípis projít Kongregací pro nauku víry. Nicméně nepoužili formy „otevřeného dopisu“, nýbrž obrátili se přímo na Svatého otce. Zveřejnění bylo zvoleno teprve poté, když papež svou odpověď odmítl.
Jak si vykládáte papežovo mlčení za objektivní situace zmatku, který zavládl mezi věřícími?
Odmítnutí odpovědi papeže na výzvu čtyř kardinálů mě naplňuje velkými starostmi, protože tímto způsobem se hroutí nejvyšší učitelský úřad. Papež má zřejmě velkou averzi vůči konfrontaci, která vyžaduje jasné rozhodnutí: ano, nebo ne. Avšak Kristus, Pán církve, sám ukládá učedníkům rozhodování tohoto druhu. Právě v otázce, která se týká cizoložství, šokuje apoštoly prostotou a jasností nauky.
Jedna otázka k prohloubení dubia č. 3. Nejzákeřnější a nejsvůdnější je navrhované řešení určitých případů „rozvedených a znovu sezdaných“: když není možné vymezit subjektivní situaci dotyčných, neměli by být vylučováni z přijetí svátostí. Mohl by být objektivní soud nahrazen soudem subjektivním? Co je možno říci k takové situaci?
Je velkým omylem domnívat se, že subjektivní soud je posledním kritériem při udělování svátostí. Je pravdou, že každé jednání proti svědomí je špatné. Ale stejně špatné je jednat podle mylného svědomí. To je jasná nauka sv. Tomáše Akvinského. Tímto způsobem může dojít ke casus perplexus (situace, ve které se dotyčný nachází, nebo se domnívá, že stojí: před volbou mezi dvěma morálními zly: buďto jednat proti svědomí, nebo proti platné normě). Z tohoto dilematu je možno vyjít jen skrze „obrácení“, skrze otevření svědomí pro objektivní pravdu. Místem pro nalezení pravdy je na jedné straně rozum a na druhé Zjevení.
Dubia 2, 4 a 5 kladou Svatému otci otázku, zda se mají ještě pokládat za platné některé nauky založené na Písmu sv. a Tradici. Neměly by být spíše zkoncentrovány do otázky, zda máme ještě věřit pramenům Zjevení?
Zda je ještě třeba věřit pramenům Zjevení? »Chcete odejít i vy?« (Jan 6, 67). Tuto otázku klade Ježíš svým učedníkům, když zástup od něho odchází, protože slyšel Ježíšova slova. Petr nediskutuje a sám se ptá: »Ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.« (Jan 6,68).
Luisella Scrosati, La Nuova Bussola Quotidiana
Pane profesore, co soudíte o rozhodnutí čtyř kardinálů předložit svá „dubia“ nejdříve Svatému Otci, a pak seznámit se svou iniciativou veřejnost?
Svými „dubii“ učinili kardinálové zadost své povinnosti jako poradci a senátoři církve v osobě Svatého otce. Nejvyšším soudcem církve je papež. Je proto politováníhodné, že se iniciativy ujali jen čtyři kardinálové. Tito čtyři zvolili korektní cestu. Papež je prvním adresátem „dubií“, i když podle mého názoru měl tento přípis projít Kongregací pro nauku víry. Nicméně nepoužili formy „otevřeného dopisu“, nýbrž obrátili se přímo na Svatého otce. Zveřejnění bylo zvoleno teprve poté, když papež svou odpověď odmítl.
Jak si vykládáte papežovo mlčení za objektivní situace zmatku, který zavládl mezi věřícími?
Odmítnutí odpovědi papeže na výzvu čtyř kardinálů mě naplňuje velkými starostmi, protože tímto způsobem se hroutí nejvyšší učitelský úřad. Papež má zřejmě velkou averzi vůči konfrontaci, která vyžaduje jasné rozhodnutí: ano, nebo ne. Avšak Kristus, Pán církve, sám ukládá učedníkům rozhodování tohoto druhu. Právě v otázce, která se týká cizoložství, šokuje apoštoly prostotou a jasností nauky.
Jedna otázka k prohloubení dubia č. 3. Nejzákeřnější a nejsvůdnější je navrhované řešení určitých případů „rozvedených a znovu sezdaných“: když není možné vymezit subjektivní situaci dotyčných, neměli by být vylučováni z přijetí svátostí. Mohl by být objektivní soud nahrazen soudem subjektivním? Co je možno říci k takové situaci?
Je velkým omylem domnívat se, že subjektivní soud je posledním kritériem při udělování svátostí. Je pravdou, že každé jednání proti svědomí je špatné. Ale stejně špatné je jednat podle mylného svědomí. To je jasná nauka sv. Tomáše Akvinského. Tímto způsobem může dojít ke casus perplexus (situace, ve které se dotyčný nachází, nebo se domnívá, že stojí: před volbou mezi dvěma morálními zly: buďto jednat proti svědomí, nebo proti platné normě). Z tohoto dilematu je možno vyjít jen skrze „obrácení“, skrze otevření svědomí pro objektivní pravdu. Místem pro nalezení pravdy je na jedné straně rozum a na druhé Zjevení.
Dubia 2, 4 a 5 kladou Svatému otci otázku, zda se mají ještě pokládat za platné některé nauky založené na Písmu sv. a Tradici. Neměly by být spíše zkoncentrovány do otázky, zda máme ještě věřit pramenům Zjevení?
Zda je ještě třeba věřit pramenům Zjevení? »Chcete odejít i vy?« (Jan 6, 67). Tuto otázku klade Ježíš svým učedníkům, když zástup od něho odchází, protože slyšel Ježíšova slova. Petr nediskutuje a sám se ptá: »Ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.« (Jan 6,68).
Luisella Scrosati, La Nuova Bussola Quotidiana