Boží slovo na den 7.1. A.D.2020
Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy …More
Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše: `Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.' Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinášeli k němu všecky nemocné, postižené různými chorobami a neduhy, posedlé, náměsíčné i ochrnuté, a uzdravoval je. A šly za ním velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, Jeruzaléma, Judska i Zajordánska.
Mt 4,12-17.23-25
Mt 4,12-17.23-25
Denní liturgie (Cyklus - A)
m.liturgie.cz/misal/02vanoce/01_07.htm
1. čtení:
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní! Od Boha dostaneme všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává …More
Denní liturgie (Cyklus - A)
m.liturgie.cz/misal/02vanoce/01_07.htm
1. čtení:
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní! Od Boha dostaneme všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal. Milovaní, každému duchu (hned) nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha; vždyť je ve světě mnoho lžiproroků. Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel (jako Mesiáš) v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. To je (duch) antikristův, o němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě. Vy, děti, jste z Boha a zvítězili jste nad nimi, neboť větší je ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa. Proto co říkají, vychází ze světského (smýšlení), a svět jim dopřává sluchu. My jsme z Boha. Kdo zná Boha, dopřává sluchu nám, kdo z Boha není, sluchu nám nedopřává. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha bludu.
1Jan 3,22-4,6
Žalm:
Odp: Dám ti v majetek národy.
Pán mi řekl: "Ty jsi můj syn,
já jsem tě dnes zplodil.
Požádej mě, a dám ti v majetek národy,
do vlastnictví končiny země."
Nuže, králové, pochopte!
Dejte si říci, vladaři země!
V bázni se podrobte Hospodinu,
s chvěním ho poslouchejte.
Zl 2
Evangelium:
Mt 4,12-17.23-25
Církevní kalendář:
sv. Rajmund z Penafortu (+1275)
Narodil se ve Španělsku, blízko Barcelony. Ve 20 letech byl povýšen na učitele filosofie. V Itálii pak vystudoval právo a stal se veřejným obhájcem chudých lidí. Biskup z jeho rodiště jej přiměl k návratu a učinil jej kanovníkem barcelonské katedrály. Byl věhlasným kazatelem, zpovědníkem a učencem. Kolem 46 let vstoupil do dominikánského řádu. Na pokyn papeže Řehoře IX. připravil k vydání předpisy církevního práva, které sestavil do sbírky zvané Dekretálky. Byl generálním představeným řádu v letech 1238 až 1240. Nově uspořádal řádové stanovy. Z jeho spisů vzniká "Summa případů k správnému a užitečnému udělování svátostí pokání". V 70. letech ještě založil školy hebrejštiny. V Katalánii se pak věnoval misijnímu dílu, navazoval dialog s muslimy a ve zbožném kajícím životě dožil asi sta let.
...
Celý život Rajmund usiloval o šíření Církve a o spásu bližních, k větší cti a slávě Boží. Jeho život pak byl provázen i zázraky, z nichž je nejznámější jeho šestihodinová plavba po moři na vlastním plášti. Jako zpovědník krále Jakuba Aragonského na jeho žádost s ním přeplul lodí na Mallorku. Král si tam však potají dal přepravit i svou milenku, s níž udržoval hříšný poměr i přes zákaz zpovědníka, jemuž přislíbil, že se všech styků s ní už vystříhá. Porušení tohoto slibu bylo důvodem, že Rajmund na ostrově králi rázně řekl: "Buď vaše královská milost tuto osobu ihned propustí nebo se okamžitě vracím do Barcelony." Král v té chvíli nechtěl vidět v Rajmundovi Božího zástupce, ale svého služebníka, který mu vzdoruje a proto se rozhněval. Nařídil, že se jej nikdo nesmí opovážit vzít na loď zpět do Španělska. V té chvíli šlo o to, kdo má větší moc, zda ten kdo zastupuje právo Boží nebo hříšný panovník. S tímto vědomím šel služebník Boží Rajmund k moři a když jej loď chystající se vyplout odmítla, s naprostou jistotou, spojen s Bohem, rozprostřel na moře svůj plášť, vstoupil na něj a vyplul k pobřeží Španělska bezpečněji než později král se svou flotilou.
catholica.cz
m.liturgie.cz/misal/02vanoce/01_07.htm
1. čtení:
Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní! Od Boha dostaneme všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal. Milovaní, každému duchu (hned) nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha; vždyť je ve světě mnoho lžiproroků. Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel (jako Mesiáš) v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. To je (duch) antikristův, o němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě. Vy, děti, jste z Boha a zvítězili jste nad nimi, neboť větší je ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa. Proto co říkají, vychází ze světského (smýšlení), a svět jim dopřává sluchu. My jsme z Boha. Kdo zná Boha, dopřává sluchu nám, kdo z Boha není, sluchu nám nedopřává. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha bludu.
1Jan 3,22-4,6
Žalm:
Odp: Dám ti v majetek národy.
Pán mi řekl: "Ty jsi můj syn,
já jsem tě dnes zplodil.
Požádej mě, a dám ti v majetek národy,
do vlastnictví končiny země."
Nuže, králové, pochopte!
Dejte si říci, vladaři země!
V bázni se podrobte Hospodinu,
s chvěním ho poslouchejte.
Zl 2
Evangelium:
Mt 4,12-17.23-25
Církevní kalendář:
sv. Rajmund z Penafortu (+1275)
Narodil se ve Španělsku, blízko Barcelony. Ve 20 letech byl povýšen na učitele filosofie. V Itálii pak vystudoval právo a stal se veřejným obhájcem chudých lidí. Biskup z jeho rodiště jej přiměl k návratu a učinil jej kanovníkem barcelonské katedrály. Byl věhlasným kazatelem, zpovědníkem a učencem. Kolem 46 let vstoupil do dominikánského řádu. Na pokyn papeže Řehoře IX. připravil k vydání předpisy církevního práva, které sestavil do sbírky zvané Dekretálky. Byl generálním představeným řádu v letech 1238 až 1240. Nově uspořádal řádové stanovy. Z jeho spisů vzniká "Summa případů k správnému a užitečnému udělování svátostí pokání". V 70. letech ještě založil školy hebrejštiny. V Katalánii se pak věnoval misijnímu dílu, navazoval dialog s muslimy a ve zbožném kajícím životě dožil asi sta let.
...
Celý život Rajmund usiloval o šíření Církve a o spásu bližních, k větší cti a slávě Boží. Jeho život pak byl provázen i zázraky, z nichž je nejznámější jeho šestihodinová plavba po moři na vlastním plášti. Jako zpovědník krále Jakuba Aragonského na jeho žádost s ním přeplul lodí na Mallorku. Král si tam však potají dal přepravit i svou milenku, s níž udržoval hříšný poměr i přes zákaz zpovědníka, jemuž přislíbil, že se všech styků s ní už vystříhá. Porušení tohoto slibu bylo důvodem, že Rajmund na ostrově králi rázně řekl: "Buď vaše královská milost tuto osobu ihned propustí nebo se okamžitě vracím do Barcelony." Král v té chvíli nechtěl vidět v Rajmundovi Božího zástupce, ale svého služebníka, který mu vzdoruje a proto se rozhněval. Nařídil, že se jej nikdo nesmí opovážit vzít na loď zpět do Španělska. V té chvíli šlo o to, kdo má větší moc, zda ten kdo zastupuje právo Boží nebo hříšný panovník. S tímto vědomím šel služebník Boží Rajmund k moři a když jej loď chystající se vyplout odmítla, s naprostou jistotou, spojen s Bohem, rozprostřel na moře svůj plášť, vstoupil na něj a vyplul k pobřeží Španělska bezpečněji než později král se svou flotilou.
catholica.cz