Boží slovo na den 7.4. A.D.2020
Když Ježíš seděl se svými učedníky, v duchu se zachvěl a s důrazem prohlásil: „Amen, amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí.“ Učedníci pohlíželi jeden na druhého v rozpacích, o kom to říká. …Více
Když Ježíš seděl se svými učedníky, v duchu se zachvěl a s důrazem prohlásil: „Amen, amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí.“ Učedníci pohlíželi jeden na druhého v rozpacích, o kom to říká. Jeden z jeho učedníků ležel na Ježíšových prsou, ten, kterého Ježíš miloval. Šimon Petr na něj kývl a vybídl ho: „Zeptej se, kdo to je, o kom to říká.“ On se naklonil k Ježíšovým prsům a zeptal se ho: „Pane, kdo je to?“ Ježíš odpověděl: „Ten je to, komu podám omočené sousto.“ A vzal sousto, omočil ho a podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. Po tom soustu vstoupil do něho satan. Ježíš mu pak řekl: „Co chceš udělat, udělej rychle.“ Z ostatních, kteří byli u stolu, nikdo nerozuměl, proč mu to řekl. Poněvadž Jidáš spravoval pokladnu, mysleli někteří, že mu Ježíš nařídil: „Nakup, čeho potřebujeme na svátky“, nebo aby dal něco chudým. On pak vzal sousto a hned odešel. Byla noc. Když (Jidáš) odešel, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i …Více
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
sv. Heřman Josef
Hermannus Iosephus
7. dubna, připomínka
Postavení: kněz, řeholník a mystik OPraem
Úmrtí: 1241 nebo 1252
Patron: matek, dětí a hodinářů
Atributy: chlapec, jablko, Ježíšek s Matkou, kalamář, kalich,klíč, premonstrát, psací náčiní,růže
Narodil se ve 12. století v Kolíně a od dětství podléhal mystickým vizím. Původně měl být hodinářem, pak však vstoupil do premonstrátského …Více
sv. Heřman Josef
Hermannus Iosephus
7. dubna, připomínka
Postavení: kněz, řeholník a mystik OPraem
Úmrtí: 1241 nebo 1252
Patron: matek, dětí a hodinářů
Atributy: chlapec, jablko, Ježíšek s Matkou, kalamář, kalich,klíč, premonstrát, psací náčiní,růže
Narodil se ve 12. století v Kolíně a od dětství podléhal mystickým vizím. Původně měl být hodinářem, pak však vstoupil do premonstrátského řádu, kde se stal knězem. Opat jej pověřil péčí o stravu spolubratrů, při níž se osvědčil trpělivostí a poslušností. V duchovním životě prý dosáhl mystického sňatku. Nakonec byl sákristiánem, skládal hymny i výklad k Písni Šalomounově.
Pocházel z chudé rodiny v Kolíně nad Rýnem. Od sedmi let chodil do školy a po ní spěchával do kostela, kde celé hodiny vydržel před sochou Boží Matky s Ježíškem na klíně. Dětsky důvěrně s nimi rozmlouval jakoby se nejednalo o sochu, ale pravé bytosti. Vyprávěl, co měl na srdci a rád se dělil. Legenda uvádí, že jednou podal Ježíškovi jablko a on natáhl ruku a vzal si ho. To nám připomíná, že to, co dokážeme myslet opravdově, milující Bůh opravdově přijímá a dobrotu srdce odmění.
Pannu Marii nazýval svou matkou a růží. Často si připomínal Ježíšovu chudobu na zemi i jeho potupy a utrpení. Pak měl radost i se své chudoby a obzvlášť z případného pohanění. Svět mu připadal jako moře pokušení a již ve 12 letech se rozhodl pro vstup do premonstrátského kláštera ve Steinfeldu. Snad právě proto, že sv. Norbertem byl řád svěřen pod ochranu Matky Boží a v Heřmanově srdci k ní hořel plamen lásky. Asi tou dobou nebo později se vyučil hodinářem.
Po té co přijal řádové bílé řeholní roucho, byl poslán za dalším vzděláním do kláštera ve Frisku. Tam se vzorně učil, jen spisy pohanských řečníků neměl rád. Prý mu z nich vanul puch plesniviny. Zato nad spisy církevních otců pociťoval sladkou rozkoš. Po studiích se vrátil, složil řeholní sliby a přijal kněžské svěcení.
Jeho sny o setrvávání v rozjímavých modlitbách se rozplynuly, když byl pověřen péčí o stravu. Ochotně a pokorně ji zajišťoval a sloužil při stole. Sám se nejraději postil o chlebu a vodě a když si stěžoval P. Marii, že už nemůže dlouho setrvávat na modlitbách, ona ho uklidnila: když koná uložené povinnosti tím, že posluhuje bratrům jakoby sloužil Kristu a Bohu, přináší nejmilejší oběť.
Po nějaké době dostal úřad sákristiána s péčí o chrám, posvátné nádoby a bohoslužebná roucha. Tak bylo vyhověno touze jeho srdce, aby se více mohl věnovat rozjímání. Občas před oltářem strávil celou noc. Snad proto, že vynikal čistotou, láskou a úctou k Boží Matce, začali ho bratři nazývat Josefem. Jeho pokora a skromnost se bránily přijmout jméno snoubence P. Marie, až se mu prý ona zjevila s andělem, který mu oznámil, že se mu nejsvětější Panna zasnubuje, jako byla zasnoubena Josefovi, a že si přeje, aby přijal jeho jméno.
Častými mystickými zážitky s P. Marií a hlavně až přehnaným asketickým životem Heřman Josef tělesně zeslábl a pak povážlivě onemocněl. Tu si kladl za vinu, že sám zapříčinil, že nemůže bratrům sloužit. A Panna Maria ho z jeho sklíčenosti vyvedla tím, že mu vyprosila zdraví. Jeden životopisec napsal, že byl jako pšeničné zrno rozemílán dvěma žernovy, jednak slastmi, jednak utrpeními.
Patřil též ke ctitelům svatých přátel v nebi. Na počest sv. Voršily a jejích družek složil chvalozpěv a to i nápěv k němu dle zpěvu panen při mystickém zážitku. V té době byly zároveň nalezeny jejich ostatky a Heřman Josef si u představené Voršilek vyprosil lebku sv. Gertrudy.
K jeho velkým ctnostem patřila dojemná pokora. Stavěl se jako nejmenší a nejnehodnější, spokojil se starším záplatovaným řeholním rouchem a byl dokonale poslušný představených. V klášteře také spravoval hodiny a vyzařoval zvláštní kouzlo. V pozdějším věku se pustil do psaní výkladu ke starozákonní Písni Šalomounově. Protože ho k tomu povzbudila P. Maria, jeho dílo mělo ty nejlepší kvality. Při práci nad psaním prožíval rozkoš a vzdaloval se všemu pozemskému.
V posledních letech se připravoval na smrt, kterou si předpověděl, stejně jako hrob. Dožil v Hovenu u Zülpichu, v klášteře, do nějž byl cisterciáckými řeholnicemi povolán k vykonání velikonočních obřadů. Když ho tam vítaly, ukázal holí na místo, kde ho pohřbí. Po nějaké době bylo jeho tělo s velkou slávou přeneseno do Steinfeldu. Na jeho hrobě se děly zázraky. O roku jeho úmrtí se zachovala dvě data nerozlišitelné věrohodnosti. Kanonizován byl v roce 1960.
catholica.cz
Hermannus Iosephus
7. dubna, připomínka
Postavení: kněz, řeholník a mystik OPraem
Úmrtí: 1241 nebo 1252
Patron: matek, dětí a hodinářů
Atributy: chlapec, jablko, Ježíšek s Matkou, kalamář, kalich,klíč, premonstrát, psací náčiní,růže
Narodil se ve 12. století v Kolíně a od dětství podléhal mystickým vizím. Původně měl být hodinářem, pak však vstoupil do premonstrátského řádu, kde se stal knězem. Opat jej pověřil péčí o stravu spolubratrů, při níž se osvědčil trpělivostí a poslušností. V duchovním životě prý dosáhl mystického sňatku. Nakonec byl sákristiánem, skládal hymny i výklad k Písni Šalomounově.
Pocházel z chudé rodiny v Kolíně nad Rýnem. Od sedmi let chodil do školy a po ní spěchával do kostela, kde celé hodiny vydržel před sochou Boží Matky s Ježíškem na klíně. Dětsky důvěrně s nimi rozmlouval jakoby se nejednalo o sochu, ale pravé bytosti. Vyprávěl, co měl na srdci a rád se dělil. Legenda uvádí, že jednou podal Ježíškovi jablko a on natáhl ruku a vzal si ho. To nám připomíná, že to, co dokážeme myslet opravdově, milující Bůh opravdově přijímá a dobrotu srdce odmění.
Pannu Marii nazýval svou matkou a růží. Často si připomínal Ježíšovu chudobu na zemi i jeho potupy a utrpení. Pak měl radost i se své chudoby a obzvlášť z případného pohanění. Svět mu připadal jako moře pokušení a již ve 12 letech se rozhodl pro vstup do premonstrátského kláštera ve Steinfeldu. Snad právě proto, že sv. Norbertem byl řád svěřen pod ochranu Matky Boží a v Heřmanově srdci k ní hořel plamen lásky. Asi tou dobou nebo později se vyučil hodinářem.
Po té co přijal řádové bílé řeholní roucho, byl poslán za dalším vzděláním do kláštera ve Frisku. Tam se vzorně učil, jen spisy pohanských řečníků neměl rád. Prý mu z nich vanul puch plesniviny. Zato nad spisy církevních otců pociťoval sladkou rozkoš. Po studiích se vrátil, složil řeholní sliby a přijal kněžské svěcení.
Jeho sny o setrvávání v rozjímavých modlitbách se rozplynuly, když byl pověřen péčí o stravu. Ochotně a pokorně ji zajišťoval a sloužil při stole. Sám se nejraději postil o chlebu a vodě a když si stěžoval P. Marii, že už nemůže dlouho setrvávat na modlitbách, ona ho uklidnila: když koná uložené povinnosti tím, že posluhuje bratrům jakoby sloužil Kristu a Bohu, přináší nejmilejší oběť.
Po nějaké době dostal úřad sákristiána s péčí o chrám, posvátné nádoby a bohoslužebná roucha. Tak bylo vyhověno touze jeho srdce, aby se více mohl věnovat rozjímání. Občas před oltářem strávil celou noc. Snad proto, že vynikal čistotou, láskou a úctou k Boží Matce, začali ho bratři nazývat Josefem. Jeho pokora a skromnost se bránily přijmout jméno snoubence P. Marie, až se mu prý ona zjevila s andělem, který mu oznámil, že se mu nejsvětější Panna zasnubuje, jako byla zasnoubena Josefovi, a že si přeje, aby přijal jeho jméno.
Častými mystickými zážitky s P. Marií a hlavně až přehnaným asketickým životem Heřman Josef tělesně zeslábl a pak povážlivě onemocněl. Tu si kladl za vinu, že sám zapříčinil, že nemůže bratrům sloužit. A Panna Maria ho z jeho sklíčenosti vyvedla tím, že mu vyprosila zdraví. Jeden životopisec napsal, že byl jako pšeničné zrno rozemílán dvěma žernovy, jednak slastmi, jednak utrpeními.
Patřil též ke ctitelům svatých přátel v nebi. Na počest sv. Voršily a jejích družek složil chvalozpěv a to i nápěv k němu dle zpěvu panen při mystickém zážitku. V té době byly zároveň nalezeny jejich ostatky a Heřman Josef si u představené Voršilek vyprosil lebku sv. Gertrudy.
K jeho velkým ctnostem patřila dojemná pokora. Stavěl se jako nejmenší a nejnehodnější, spokojil se starším záplatovaným řeholním rouchem a byl dokonale poslušný představených. V klášteře také spravoval hodiny a vyzařoval zvláštní kouzlo. V pozdějším věku se pustil do psaní výkladu ke starozákonní Písni Šalomounově. Protože ho k tomu povzbudila P. Maria, jeho dílo mělo ty nejlepší kvality. Při práci nad psaním prožíval rozkoš a vzdaloval se všemu pozemskému.
V posledních letech se připravoval na smrt, kterou si předpověděl, stejně jako hrob. Dožil v Hovenu u Zülpichu, v klášteře, do nějž byl cisterciáckými řeholnicemi povolán k vykonání velikonočních obřadů. Když ho tam vítaly, ukázal holí na místo, kde ho pohřbí. Po nějaké době bylo jeho tělo s velkou slávou přeneseno do Steinfeldu. Na jeho hrobě se děly zázraky. O roku jeho úmrtí se zachovala dvě data nerozlišitelné věrohodnosti. Kanonizován byl v roce 1960.
catholica.cz
Denní liturgie (Cyklus - A)
m.liturgie.cz/misal/03pust/06_02.htm
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: „Jsi mým Služebníkem …Více
Denní liturgie (Cyklus - A)
m.liturgie.cz/misal/03pust/06_02.htm
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Já však jsem pravil: „Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou. Řekl mi (tedy): „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“
Iz 49,1-6
Žalm:
Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti.
K tobě se utíkám, Hospodine,
nechť nejsem zahanben navěky!
Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď,
nakloň ke mně svůj sluch a zachraň mě!
Buď mou ochrannou skálou,
pevností k mé záchraně,
neboť tys moje skála a tvrz.
Bože můj, vysvoboď mě z ruky bezbožného!
Vždyť tys má naděje, Pane,
má důvěra od mého mládí, Hospodine!
V tobě jsem měl oporu od matčina lůna,
od klína mé matky byls mým ochráncem.
Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti,
po celý den budu vyprávět o tvé pomoci,
neboť ji nemohu spočítat.
Bože, učils mě od mého mládí,
až dosud hlásám tvé podivuhodné činy.
Zl 71
Evangelium:
Jan 13,21-33.36-38
Církevní kalendář:
sv. Jan Křtitel de la Salle sv. Jan de la Salle
Ioannes Baptista de la Salle
7. dubna, památka
Postavení: zakladatel řádu FSC
Úmrtí: 1719
Patron: křesťanského vyučování, učitelů a vychovatelů
Atributy: oděv školských bratří a žáci
Pocházel z Remeše. Stal se knězem a v r. 1680 i doktorem teologie. Začal vyučovat chudou mládež, založil kongregaci Školských bratří. Usiloval o výchovu učitelů a požadoval, aby každý z nich měl následující ctnosti: vážnost, vyrovnanost, umírněnost, prozíravost, moudrost, trpělivost, zdrženlivost, dobrotu, horlivost, bdělost, zbožnost a laskavost. Tělesné tresty zakázal a stal se průkopníkem lidových škol ve Francii. I když narážel na odpor, zřídil nové druhy škol a ústavů.
catholica.cz
m.liturgie.cz/misal/03pust/06_02.htm
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Slyšte mě, ostrovy, dejte pozor, národy, které jste v dáli! Hospodin mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl. Ukoval mě v zaostřený šíp, ve svém toulci mě schoval. Řekl mi: „Jsi mým Služebníkem, Izraelem, proslavím se tebou.“ Já však jsem pravil: „Nadarmo jsem se namáhal, naprázdno, zbytečně jsem strávil svou sílu. Mé právo je však jistě u Hospodina a má mzda u mého Boha.“ Avšak nyní praví Hospodin, který si ze mě utvořil Služebníka již v matčině lůně, abych zas k němu přivedl Jakuba, abych mu shromáždil Izraele. Tak jsem ve cti u Hospodina, (protože) Bůh můj je mou silou. Řekl mi (tedy): „Nestačí, že jsi mým Služebníkem, abys obnovil Jakubovy kmeny a zbytky Izraele přivedl nazpět. Proto tě dám národům jako světlo, aby se má spása rozšířila až do končin země.“
Iz 49,1-6
Žalm:
Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti.
K tobě se utíkám, Hospodine,
nechť nejsem zahanben navěky!
Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď,
nakloň ke mně svůj sluch a zachraň mě!
Buď mou ochrannou skálou,
pevností k mé záchraně,
neboť tys moje skála a tvrz.
Bože můj, vysvoboď mě z ruky bezbožného!
Vždyť tys má naděje, Pane,
má důvěra od mého mládí, Hospodine!
V tobě jsem měl oporu od matčina lůna,
od klína mé matky byls mým ochráncem.
Má ústa budou vyprávět o tvé spravedlnosti,
po celý den budu vyprávět o tvé pomoci,
neboť ji nemohu spočítat.
Bože, učils mě od mého mládí,
až dosud hlásám tvé podivuhodné činy.
Zl 71
Evangelium:
Jan 13,21-33.36-38
Církevní kalendář:
sv. Jan Křtitel de la Salle sv. Jan de la Salle
Ioannes Baptista de la Salle
7. dubna, památka
Postavení: zakladatel řádu FSC
Úmrtí: 1719
Patron: křesťanského vyučování, učitelů a vychovatelů
Atributy: oděv školských bratří a žáci
Pocházel z Remeše. Stal se knězem a v r. 1680 i doktorem teologie. Začal vyučovat chudou mládež, založil kongregaci Školských bratří. Usiloval o výchovu učitelů a požadoval, aby každý z nich měl následující ctnosti: vážnost, vyrovnanost, umírněnost, prozíravost, moudrost, trpělivost, zdrženlivost, dobrotu, horlivost, bdělost, zbožnost a laskavost. Tělesné tresty zakázal a stal se průkopníkem lidových škol ve Francii. I když narážel na odpor, zřídil nové druhy škol a ústavů.
catholica.cz