Boží slovo na den 16.1. A.D. 2019
Slova svatého evangelia podle Marka. Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji …Více
Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!" Odpověděl jim: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.
Mk 1,1,29-39
Ježíš vyšel ze synagogy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala. Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je. Brzo ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!" Odpověděl jim: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagogách a vyháněl zlé duchy.
Mk 1,1,29-39
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
Denní liturgie (Cyklus - C)
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/01_03.htm
1. čtení:
Čtení z listu Židům.
Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových …Více
Denní liturgie (Cyklus - C)
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/01_03.htm
1. čtení:
Čtení z listu Židům.
Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit (svým) bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.
Zid 2,14-18
Žalm:
Hospodin pamatuje věčně na svoji smlouvu.
Nebo: Aleluja
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno,
hlásejte mezi národy jeho díla.
Zpívejte mu, hrejte mu,
vypravujte o všech jeho divech!
Honoste se jeho svatým jménem,
ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!
Uvažujte o Hospodinu a jeho moci,
hledejte stále jeho tvář!
Potomstvo Abraháma, jeho služebníka,
synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Hospodin sám je náš Bůh,
po celé zemi platí jeho rozhodnutí.
Pamatuje věčně na svoji smlouvu,
na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,
na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem,
na svou přísahu Izákovi.
Zl 105
Evangelium: Mk 1,29-39
Církevní kalendář:
sv. Marcel I.
Jeho pontifikát začal až tři roky po smrti předchůdce a trval jen krátce. Na církvi byly znát rány zasazené nevěrou jejích synů. Marcel byl přísný k odpadlíkům, kteří svou zradu chtěli ospravedlňovat. Pod jeho vedením byla v Římě církev znovu zorganizována, ale nový císař Maxentius ji začal podezírat. Papeže poslal do vyhnanství a ten záhy zemřel.
více: catholica.cz
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/01_03.htm
1. čtení:
Čtení z listu Židům.
Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit (svým) bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.
Zid 2,14-18
Žalm:
Hospodin pamatuje věčně na svoji smlouvu.
Nebo: Aleluja
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno,
hlásejte mezi národy jeho díla.
Zpívejte mu, hrejte mu,
vypravujte o všech jeho divech!
Honoste se jeho svatým jménem,
ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!
Uvažujte o Hospodinu a jeho moci,
hledejte stále jeho tvář!
Potomstvo Abraháma, jeho služebníka,
synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Hospodin sám je náš Bůh,
po celé zemi platí jeho rozhodnutí.
Pamatuje věčně na svoji smlouvu,
na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,
na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem,
na svou přísahu Izákovi.
Zl 105
Evangelium: Mk 1,29-39
Církevní kalendář:
sv. Marcel I.
Jeho pontifikát začal až tři roky po smrti předchůdce a trval jen krátce. Na církvi byly znát rány zasazené nevěrou jejích synů. Marcel byl přísný k odpadlíkům, kteří svou zradu chtěli ospravedlňovat. Pod jeho vedením byla v Římě církev znovu zorganizována, ale nový císař Maxentius ji začal podezírat. Papeže poslal do vyhnanství a ten záhy zemřel.
více: catholica.cz
K Pavlovu listu Židům:
Slušelo se, aby se Syn Boží ponížil a stal se člověkem, aby mohl posvětit nás; vždyť ten, který působí v posvěcení, i ti, kdo jsou posvěcováni, mají mít stejnou přirozenost pro původ „z jednoho", totiž Adama nebo Abrahama. Proto tedy se stal Syn Boží naším bratrem, jak bylo předpověděno v Žl 21, 23: „Zvěstuji tvé jméno...“; jeho skutečnou lidskou přirozenost dokazují …Více
K Pavlovu listu Židům:
Slušelo se, aby se Syn Boží ponížil a stal se člověkem, aby mohl posvětit nás; vždyť ten, který působí v posvěcení, i ti, kdo jsou posvěcováni, mají mít stejnou přirozenost pro původ „z jednoho", totiž Adama nebo Abrahama. Proto tedy se stal Syn Boží naším bratrem, jak bylo předpověděno v Žl 21, 23: „Zvěstuji tvé jméno...“; jeho skutečnou lidskou přirozenost dokazují i slova Iz 8, 17; 2 Král 22, 3, kde klade důvěru v Boha jako člověk v utrpení. U Iz 8, 18 děti prorokovy představují věrné Izraelity, s nimiž je Ježíš spojen svou lidskou přirozeností jako otec s dětmi.
„Tělo a krev“ označují lidskou přirozenost, pokud je podrobena utrpení a smrti. Takovou přirozenost vzal na sebe Syn Boží, aby svým utrpením a smrtí přemohl ďábla a vysvobodil věřící z jeho poddanství. Ďábel má vládu nad smrtí, pokud svedl člověka k hříchu, jehož následkem podle Božího ustanovení byla smrt.
Poněvadž nepřišel spasit padlé anděly, ale lidi, proto vzal na sebe lidskou přirozenost, aby v ní mohl prožít všechnu bídu a zkoušky utrpení, které zakouší člověk. A protože to zakusil, jeho soustrast k nám byla tím hlubší, a proto se také mohl stát veleknězem, který by se nás svou obětí před Bohem zastal.
Slušelo se, aby se Syn Boží ponížil a stal se člověkem, aby mohl posvětit nás; vždyť ten, který působí v posvěcení, i ti, kdo jsou posvěcováni, mají mít stejnou přirozenost pro původ „z jednoho", totiž Adama nebo Abrahama. Proto tedy se stal Syn Boží naším bratrem, jak bylo předpověděno v Žl 21, 23: „Zvěstuji tvé jméno...“; jeho skutečnou lidskou přirozenost dokazují i slova Iz 8, 17; 2 Král 22, 3, kde klade důvěru v Boha jako člověk v utrpení. U Iz 8, 18 děti prorokovy představují věrné Izraelity, s nimiž je Ježíš spojen svou lidskou přirozeností jako otec s dětmi.
„Tělo a krev“ označují lidskou přirozenost, pokud je podrobena utrpení a smrti. Takovou přirozenost vzal na sebe Syn Boží, aby svým utrpením a smrtí přemohl ďábla a vysvobodil věřící z jeho poddanství. Ďábel má vládu nad smrtí, pokud svedl člověka k hříchu, jehož následkem podle Božího ustanovení byla smrt.
Poněvadž nepřišel spasit padlé anděly, ale lidi, proto vzal na sebe lidskou přirozenost, aby v ní mohl prožít všechnu bídu a zkoušky utrpení, které zakouší člověk. A protože to zakusil, jeho soustrast k nám byla tím hlubší, a proto se také mohl stát veleknězem, který by se nás svou obětí před Bohem zastal.