„Růženec z Hirošimy“
První bomba byla známá jako "Malý chlapeček". Vážil 4 tuny a obsahoval 65 kg uranu-235. Hrálo se nad japonským městem Hirošima 6. srpna 1945. Již druhá bomba je známá jako "Tlustý muž". Vážil 4,5 tuny a nesl 6,4 kg Plutonia-239. Hrálo se nad japonským městem Nagasaki 9. srpna. Tohle naposledy udělali špatně výšku a bomba explodovala 469 stop nad zemí.
Nagasaki byla v době druhé světové války známá svou krásnou historií křesťanských mučedníků během 16. a 17. století. Když zasáhla bomba „Tlustého muže“, malá katolická komunita v Nagasaki ztratila dvě třetiny svých členů.
Od 16. století je Nagasaki důležitým centrem katolicismu v Japonsku, řízeným jezuitskými a františkánskými misionáři. Pronásledování, které utrpěli, bylo popsáno v roce 2007 v knize pamětí kardinála Giacoma Biffiho. Silný dopad, který utrpěl v roce 1945 vyjádřil smutnou zprávou o shozených atomových bombách na Japonsko:
"Přemýšlel jsem, že bych si promluvil o Nagasaki. „Opakovaně jsem o tomto tématu četl v „History Handbook of katolické misie“ Giuseppe Schmidlin, tři svazky vydané v Miláně v roce 1929.
5. února 1597 v Nagasaki se třicet šest mučedníků (šest františkánských misionářů, tři japonští jezuité a dvacet šest Leigos) vzdalo život pro našeho Pána Ježíše Krista a v roce 1862 bylo svatořečeno papežem Piem IX. Mezitím, když se vrátilo pronásledování, bylo v roce 1637 zavražděno asi 35 000 křesťanů. Konečně se malá katolická komunita města Nagasaki začala shromažďovat v katakombách, oddělená od zbytku katolicismu a bez kněží, ale nevyhynula.
V roce 1865 objevil Pe. Petitjean tuto komunitu katolíků, kteří žili tajně, když předpokládal, že žije v celibátu, byl oddaný Panně Marii a byl poslušný Svatému otci. V roce 1889 byla v Japonsku vyhlášena plná náboženská svoboda a všechno rozkvetlo. 15. června 1891 vznikla kanonicky diecéze Nagasaki, která v roce 1927 přivítala prvního japonského biskupa Doma Hayasaka, osobně vysvěceného Piem IX. Skrze Schmidlin jsme se dozvěděli, že 63 698 z 94,096 japonských katolíků žilo v roce 1929. Znamená to, že 16 let před atomovým výbuchem žilo v Nagasaki přibližně 64 000 oddaných.
Předpokládejme, že atomové bomby nebyly hozeny náhodou. Tato otázka se stává nevyhnutelnou: proč byla vybrána pro druhou bombu, mezi všemi právě město Japonska, kde byl katolicismus, kromě toho, že měl nejúžasnější historii, rozšířenější a potvrzený? "
6. srpna 1945 Svátek proměny, velmi blízko místa, kde spadla bomba „Malý chlapeček“, přežili tuto katastrofu čtyři němečtí jezuitští kněží a radiaci – která v následujících měsících zabila tisíce lidí – žádný na ně nepůsobil. Tuto skutečnost zdokumentovali historici a lékaři, kteří se stali známí jako „Hirošimský zázrak“.
Jezuité Hugo Lassalle (v Japonsku nadřazení), Hubert Schiffer, Wilhelm Kleinsorge a Hubert Cieslik byli ve farním domě jezuitského kostela Panny Marie Nanebevzetí, v jedné z mála budov, které odolaly bombě. V době výbuchu se jeden z jezuitů modlil mši svatou, další snídal a další dva se pohybovali kolem farnosti.
Lékaři, kteří navštěvovali jezuity, varovali, že získaná radiace jim způsobí vážné zranění, stejně jako nemoc a dokonce i předčasnou smrt. Ale tato předpověď nikdy nedošla. Nevyvinuli žádnou poruchu a v roce 1976, přesně 31 let po výbuchu bomby, Pe. Schiffer odešel na eucharistický kongres do Filadelfie, líčil svůj příběh a řekl, že čtyři jezuité jsou stále naživu a zdraví. Během následujících let je vyšetřily desítky lékařů asi 200krát a nikdy v jejich tělech nenašli žádné účinky radiace.
Fr. Hubert Cieslik napsal do novin, že tito kněží utrpěli jen drobná zranění z rozbitého skla, ale žádné radiační účinky, ztráta sluchu, ani jiné poškození. Čtyři věřící nikdy nepochybovali o tom, že obdrželi Božskou milost, zejména z rukou věčné Panny Marie: „Věříme, že přežíváme, protože jsme žili poselství Panny Marie z Fatimy, žili jsme a modlili se svatý růžence dai ležet v tom domě".
Pe. Schiffer napsal knihu „Růženec z Hirošimy“, ve které líčí vše, co zažil.
Ve městech Hirošima a Nagasaki zemřelo asi 250 000 lidí. Polovina zemřela při nárazu a zbytek o několik týdnů později na účinky radiace.
