Pomluva je něco horšího než hřích, je to přímý výplod Satana (Papež František) Bohužel, je mnoho lidí, kteří své kněze pomlouvají. A to mi strašně vadí. Vypráví se ze života sv. Filipa Neriho, že mezi těmi, kdo k němu chodili ke zpovědi, byla také jedna žena, která moc mluvila a klepařila. Marné bylo všechno domlouvání, ona přece tím nic zlého nemyslela. A tak ji jednou světec chtěl názorně ukázat, jak to vypadá s těmi jejími pomluvami. Vzal ji na věž kostela, a tam před ní roztrhl sáček s peřím - to se rozletělo do všech stran. A řekl jí: „A nyní běžte a všechno to peří posbírejte.“ „To přece není možné“ – vykřikla žena. „Tak je to právě s těmi vašimi pomluvami - ony se rozletí do všech koutů města a vy byste to měla u všech těch lidí odvolat a pomluvené odprosit, ale i to bude těžko možné.“
Mnoho lidí, kteří se ohánějí pravověřím, se neustále trefuje do svých farářů. V knize Římanům nám Pavel ukazuje, jak Bůh vylévá svůj hněv na ty, kteří pomlouvají kněze i farníky. Na seznamu hříchů jsou i pomluvy a klevety (Římanům 1:29b-32). V této pasáži vidíme, jak vážný je hřích pomluvy, a že je jedním z charakteristických rysů lidí, na něž je vyléván Boží hněv. „Kněží jsou jako letadla. Píše se o nich jen tehdy, když padnou, ale přitom je jich tolik, co létají. Mnozí je kritizují, ale málokdo se za ně modlí.“
Chce to tedy jedno jediné: dávat si dobrý pozor na jazyk, na svou řeč. V Písmu bychom našli celou řadu varovaní na toto téma. Sám Pán Ježíš připomíná: „Z každého neužitečného slova, které lidé pronesou, budou se odpovídat v den soudu. Neboť ze svých slov budeš ospravedlněn a ze svých slov budeš odsouzen." (Mt 12,36) Zvláště však velmi dobře o tom mluví sv. Jakub: „Tak i jazyk: Je to sice malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Hleďte, jak malý oheň a jak velký les zapálí. I jazyk je oheň, dovede způsobit kdejakou špatnost.
Slovo jako sociální lepidlo. Pomluvy mohou někomu nespravedlivě otočit celý život. Nikdo z nás by se nechtěl stát jejich objektem. Je to dobrý pocit odcházet z takových setkání s čistým svědomím.
Pomluva je soudek jedu, v tomto s vámi nepojedu - ako jed má v moci způsobit otravu, poruchy funkce těla a smrt, umí špatné lidské slovo drtit a finálně zdrtit lidi a jejich životní příběhy. A zásadní skuteční je, že to máme ve „svých rukou“!
Ti, kdo si hlídají jazyk, se chrání před pohromami (Přísloví 21:23). Musíme střežit svůj jazyk a chránit se před hříchem pomluvy. Kéž bychom se všichni drželi toho, co o pomluvách učí Bible, drželi zavřená ústa, a mluvili jenom tehdy, když je to nutné nebo vhodné.
Kdo jde do kostela, není bez hříchu. Nesmí nás překvapit, že i lidé, kteří jsou věřící a chodí do kostela, jsou hříšníky. Ba naopak! Právě proto, že o sobě víme, že jsme hříšní, chodíme do kostela.
Každý hřích je vráskou na životě církve Je pravdou, že každý hřích je jakousi vráskou na životě nejen jednotlivého křesťana, ale také církve. Že se stává dokonce jistým pohoršením. Jedná-li se o záležitost či osobu veřejně známou, pak je to o to významnější. Ale stačí, když rodiče dávají špatný příklad svým dětem nebo když někdo nedodrží daný slib apod. I můj hřích je pohoršením, které padá skrze mne na církev. Veškeré jednání je vystaveno zkoumavému pohledu nevěřících a hledajících lidí. I když ne vše, co druzí říkají, je pravdivé a je třeba rozlišovat dobře míněné kritiky od zlomyslných a neoprávněných pomluv, pozitivně viděno se jedná o příležitost ke zdravé sebereflexi.
Dvě třetiny každého rozhovoru věnují lidé klepům. Pokud připadá na průměrného člověka za den cca deset rozhovorů, a z toho dvě třetiny mohou být pomluvy, nabízí se zajímavá úvaha. Kdybychom za pomluvy vybírali pokuty, podobně jako za dopravní přestupky, např. sto korun za pomluvu, zaplatil by jeden člověk za rok neuvěřitelných 243 000 Kč, které by mohly být použity třeba na dobročinné účely. Člověk s průměrnou mzdou by přitom vlastně utratil celou měsíční výplatu za pokuty.
