Maria Valtorta.. 1897 – 1961... Uvádí pohledy do budoucnosti církve pod zorným úhlem, že dějiny církve, mystického Kristova těla, představují analogii k průběhu pozemského Ježíšova života. V …More
Maria Valtorta..
1897 – 1961...
Uvádí pohledy do budoucnosti církve pod zorným úhlem, že dějiny církve, mystického Kristova těla, představují analogii k průběhu pozemského Ježíšova života.
V životě mystického těla neprobíhá totiž nic jiného než to, co bylo životem Kristovým. Bude zde Hosana v předvečer utrpení, Hosana, když národy, fascinované kouzlem a krásou božství, budou klesat před Pánem na kolena.
Potom bude následovat utrpení bojující církve a konečná sláva a věčné zmrtvýchvstání. Toto období širokého, ale časově vymezeného klidu budou předcházet podle Valtortiny zprávy zkoušky, která stojí ve znamení Antikrista.
Nakonec přijde k poslednímu satanskému boji, který bude ještě třikrát krutější, a po něm bude bezprostředně následovat Kristův návrat a paruze. Antikrist je popisován těmito slovy:
Bude to osoba velmi vysokého postavení, povýšená jako hvězda. Nebude to jen lidská hvězda, která září na lidském nebi. Ne, bude to hvězda nadpřirozené sféry, která podlehne lichocení zlého Nepřítele a po počáteční pokoře propadne pýše, po počáteční víře ateismu, po počáteční čistotě nezřízenostem, po chudobě hlásané evangeliem žádostivosti zlata, po životě ve skrytosti propadu.
Je to tedy lidská bytost, která vzejde z náboženského prostředí, kde zajímala velmi vysoké postavení. Její odpad od víry vyvolá zděšení a bude připravovat vpád Satana na konci časů. Apoštol Jidáš, jehož zrada předcházela Kristovo umučení, je pravzorem Antikrista posledních dob. Po umučení, které bude muset podstoupit Kristovo tělo, církev, bude podle zprávy Marie Valtorty následovat období klidu, které je srovnatelné s Kristovým triumfálním příchodem /vjezdem/ do Jeruzaléma...
Evangelium bude zaznívat od pólů až k rovníku a od jednoho konce zeměkoule až k druhému, boží slovo bude obepínat planetu jako šerpa lásky… A jako v procesích, budou spěchat miliony a miliony s nadšením za Kristem a budou svou důvěru vkládat v jedinou instituci, která netouží po utlačování a po pomstě… Bude to Kristův Řím. Onen Řím, který císaře porazil jen silou lásky a jedinou zbraní: křížem a jediným řečnickým uměním: modlitbou…
Shromáždím své svaté, protože ten, kdo mě miluje a věrně následuje, je svatý. Svolám je ze čtyř koutů světa, abych pro jejich lásku odpustil zločiny lidstva. Dobrota světců zadrží Boží spravedlnost. Má láska a láska svatých svým ohněm očistí zemi. Země smířená s sebou a s Bohem bude jako velký oltář a na tomto oltáři bude božský Mistr vyučovat lid v přesných znalostech pravdy, ve kterých dobří nebudou kolísat, když Satan rozpoutá poslední boj, protože uvidí, že lidstvo se klaní Kristu...
Maria Valtorta je jako ozvěna Pánova smutku, když ujišťuje: Satanova epocha bude třikrát strašnější než Antikristova. Bude však krátká, protože celá triumfující církev ve světle nebes bude prosit za ty, kdo zažijí tuto hodinu, a bude se za ně modlit i církev, která je v plamenech očišťující lásky v očistci, stejně jako bojující církev, která tak učiní krví svých posledních. mučedníků.
Zachráněni budou ti, kteří v době, kdy svět zaplaví temnota a nenávist, bouře a blesky Satanovy, dokáží setrvat ve stínu Svatostánku, ze kterého vychází veškerá síla. Protože Já budu božskou silou žijících a kdo se Mnou s láskou a vírou sytí, bude zajedno s mou božskou silou.
Zachráněných však bude jen málo, protože ani po dlouhých stoletích mé lásky k lidem se člověk nenaučil milovat.
Pán Ježíš zjevil italské mystičce Marii Valtortě následující slova o lásce k bližním a lásce Boha k lidem: „Od kolébky po kříž. Od Betléma po horu Olivovou, miloval jsem každého z vás. Zima a bída mé první noci na světě mě neodradily od toho, abych vás miloval s mým duchem a snížíc sebe až do bodu neschopnosti, já, Slovo, abych vám řekl: Miluji vás. Řekl jsem vám ta slova s mým Duchem, která jsou neoddělitelná od slov mého Otce, se kterým jsem byl v neustálé činnosti. Utrpení mé poslední noci na Zemi mi nezabránilo v tom, abych vás miloval. Dříve se dotklo nejvyšších vrcholů lásky. Dříve hořelo v nejživějším vzplanutí. Pohltilo všechno, co nebylo láskou, dokonce vytlačilo krev z mých žil spolu s mým odporem ke hříchu a mou lítostí nad Otcovou odevzdaností. Která je větší láska než ta, která dokáže milovat, i když ví, že ona sama je nenáviděná? Takto jsem miloval každého z vás. První gesto mé ruky bylo pohlazení, poslední požehnání. A mezi těmito dvěma gesty, prvním, zrozeným v tmavé zimní noci, posledním, v lesku pálícího rána bylo 33 let gest lásky, které byly spojeny s tolika aktivitami lásky. Láska se zázraky, láska s uzdraveními dětí a přátel, láska Mistra, láska Dárce, láska Přítele, láska, láska, láska…
A při poslední večeři víc než lidská láska. Před svázáním a probodnutím, tyto mé ruce umyly nohy apoštolům, i toho, jehož srdce jsem si přál očistit a lámali chléb. A s chlebem jsem lámal i své srdce a tento chléb jsem vám dal. Protože jsem věděl, že můj návrat na Nebesa je blízko, nechtěl jsem vás zanechat sami. Protože jsem věděl jak snadno zapomenete a chtěl jsem, abyste se viděli jako bratři posazení za jednoduchým jídelním stolem, kolem mého oltáře, tak jako byste řekli jeden druhému: „Patríme Ježíši“.
Jaká je větší láska než ta, která dokáže milovat toho, kdo ji mučí? Je to taková láska, kterou miluji každého z vás. A věděl jsem, jak se mám za vás modlit, když jsem umíral.
Abyste se milovali navzájem jako jsem já miloval vás. (Jan 15, 12) Nenávist zháší světlo. I jednoduchý odpor zastiňuje klid. Bůh je Klid, On je Světlo, protože je Láska. (srov. 1Jn 1,5; 4, 7-8) Ale pokud nemilujete, a nemilujete tak jako jsem já miloval vás, nemůžete mít Boha.
Tak jako jsem já miloval vás, proto bez povýšenosti. Z tohoto Bohostánku, z tohoto kříže, z tohoto Slova proudí pouze slova pokory...
Já jsem Bůh a jsem vaším služebníkem a zůstávám zde čekajíc na každého z vás, aby mi řekl: „žízním“, na to, abych vám dal sebe – chléb. Jsem Bůh a zjevuji se vašim očím obnažený a proklínaný na kusu dřeva, které bylo hanebným nástrojem k popravení. Jsem Bůh, a prosím vás, abyste milovali mé srdce. Já prosím vás. Kvůli lásce k vám: protože milujete-li, děláte si tím sobě samým dobře. Jsem Bůh. Spolu s vaší láskou nebo bez ní jsem vždy Bůh. Ale vy nejste. Bez mé lásky nejste ničím: jste prachem.
Chci každého z vás se mnou. Chci, abyste byli tady. Chci udělat z vašeho prachu světlo blaženosti. Nechci, abyste zahynuli, ale abyste žili: protože jsem Život a chci, abyste měli Život.
Milujte se navzájem bez egoismu. Byla by to nečistá láska, určená k chorobné smrti. Milujte se navzájem tím, že budete chtít pro jiné více dobra než pro sebe samé. Je to velmi obtížné. Já vím. Ale vidíte tento eucharistický chléb? On udělal mučedníky. Byly stvořeními jako je každý z vás: ustrašený, slabý, se zlozvyky. Tento chléb udělal z nich hrdiny.
V prvním bodě jsem vám poukázal na mou krev pro vaše očišťování. (odvolávka na předchozí body, které Pán Ježíš zjevil) V tomto třetím bodě, k tomu abyste se stali svatými, vám ukazuji tento oltář a tento chléb. Z hříšníků vás krev udělala spravedlivými. Chléb vás ze spravedlivých činí svatými. Koupel očišťuje, ale nedává výživu. Osvěžuje, obnovuje, ale nestává se tělem v těle. Ale potrava se stává krví a tělem, stává se vámi. Moje potrava se stává vámi samými.
Ó! Uvažujte! Podívejte se na malé dítě. Dnes je svůj chléb a zítra znovu, a pak popozítra, znovu a znovu. Podívejte se, jak se z něj stává muž: vysoký, robustní, pěkný. Je to matka, díky které byl takto vytvořen? Ne. Jeho matka ho počala, nosila, přinesla na světlo světa, kojila ho a milovala ho, milovala, milovala. Ale pokud by po jeho mléce tento maličký neměl nic jiného než koupání, polibky a lásku, zahynul by od vyhladovění. Toto malé dítě se stává mužem ze stravy pro dospělé, kterou požívá. Tento muž je takový proto, že denně požívá svoji stravu.
Stejně je to s vaším duchovním životem. Živte ho s pravou stravou, která sestoupila z nebe, a která vám z nebe přináší veškerou energii, abyste se stali mužnými v milosti. Zdravá a silná mužnost je vždy dobrá. Podívejte se, o kolik snazší je najít nemocného muže s tvrdostí a bez soucitu nebo trpělivosti. Moje potrava vás učiní zdravými a silnými, s mužností ducha a budete vědět jak milovat jiné víc než sebe, tak jak jsem vás miloval já.
Protože podívejte se, synové, já jsem vás nemiloval tak, jak někdo miluje sám sebe, ale víc než sebe sama. Tak moc, že jsem se odevzdal k smrti, abych vás zachránil od smrti. Pokud tedy milujete, budete znát Boha důvěrně. Víte co to znamená znát Boha důvěrně? Znamená to znát chuť pravé Radosti, pravého Klidu, pravého Přátelství.
Ó! Přátelství, Klid, Radost Boha! Je to odměna zaslíbená požehnaným. Ale je už dána tomu, kdo miluje zde na Zemi celou svou bytostí...
Láska, aby byla skutečná, není ze slov. (srov. 1Jan 3,18) Je ze skutků. Aktivní jako její zdroj, kterým je Bůh. Ani se nikdy neunaví ze své činnosti, ani ze zklamání, která přicházejí od jejích bratrů. Čistá je ta láska, která padá jako pták, který má oslabená křídla, když ho zraní překážka! Pravá láska, i když je zraněná, vstává, roste. S drápy a zobákem se škrábe nahoru, pokud už nemůže více létat, aby nezůstala ležet ve stínu a chladu, aby byla na slunci, které je lékem pro veškerou bolest. Ale jakmile se zotaví, podívejte se jak znovu začne létat. A jde od Boha ke svým bratrům a od nich k Bohu. Tento andělský motýl, který nese živiny z nebeské zahrady, aby je přinesl pro květiny na zemi a Bohu nese vůně zachycené od naskromnějších květin. On je může přivítat a požehnat.
Ale běda, pokud se dostane daleko od slunce. Slunce je má Eucharistie, protože je Otcovým požehnáním, láskou Ducha, dokud já jsem Slovem, prací. Pojďte a jezte...
Toto je potrava, kterou horlivě žádám, abyste požívali...
Zdroj;,,
Zdroj;,, Eschatologická správa Márie Valtorty
1897 – 1961...
Uvádí pohledy do budoucnosti církve pod zorným úhlem, že dějiny církve, mystického Kristova těla, představují analogii k průběhu pozemského Ježíšova života.
V životě mystického těla neprobíhá totiž nic jiného než to, co bylo životem Kristovým. Bude zde Hosana v předvečer utrpení, Hosana, když národy, fascinované kouzlem a krásou božství, budou klesat před Pánem na kolena.
Potom bude následovat utrpení bojující církve a konečná sláva a věčné zmrtvýchvstání. Toto období širokého, ale časově vymezeného klidu budou předcházet podle Valtortiny zprávy zkoušky, která stojí ve znamení Antikrista.
Nakonec přijde k poslednímu satanskému boji, který bude ještě třikrát krutější, a po něm bude bezprostředně následovat Kristův návrat a paruze. Antikrist je popisován těmito slovy:
Bude to osoba velmi vysokého postavení, povýšená jako hvězda. Nebude to jen lidská hvězda, která září na lidském nebi. Ne, bude to hvězda nadpřirozené sféry, která podlehne lichocení zlého Nepřítele a po počáteční pokoře propadne pýše, po počáteční víře ateismu, po počáteční čistotě nezřízenostem, po chudobě hlásané evangeliem žádostivosti zlata, po životě ve skrytosti propadu.
Je to tedy lidská bytost, která vzejde z náboženského prostředí, kde zajímala velmi vysoké postavení. Její odpad od víry vyvolá zděšení a bude připravovat vpád Satana na konci časů. Apoštol Jidáš, jehož zrada předcházela Kristovo umučení, je pravzorem Antikrista posledních dob. Po umučení, které bude muset podstoupit Kristovo tělo, církev, bude podle zprávy Marie Valtorty následovat období klidu, které je srovnatelné s Kristovým triumfálním příchodem /vjezdem/ do Jeruzaléma...
Evangelium bude zaznívat od pólů až k rovníku a od jednoho konce zeměkoule až k druhému, boží slovo bude obepínat planetu jako šerpa lásky… A jako v procesích, budou spěchat miliony a miliony s nadšením za Kristem a budou svou důvěru vkládat v jedinou instituci, která netouží po utlačování a po pomstě… Bude to Kristův Řím. Onen Řím, který císaře porazil jen silou lásky a jedinou zbraní: křížem a jediným řečnickým uměním: modlitbou…
Shromáždím své svaté, protože ten, kdo mě miluje a věrně následuje, je svatý. Svolám je ze čtyř koutů světa, abych pro jejich lásku odpustil zločiny lidstva. Dobrota světců zadrží Boží spravedlnost. Má láska a láska svatých svým ohněm očistí zemi. Země smířená s sebou a s Bohem bude jako velký oltář a na tomto oltáři bude božský Mistr vyučovat lid v přesných znalostech pravdy, ve kterých dobří nebudou kolísat, když Satan rozpoutá poslední boj, protože uvidí, že lidstvo se klaní Kristu...
Maria Valtorta je jako ozvěna Pánova smutku, když ujišťuje: Satanova epocha bude třikrát strašnější než Antikristova. Bude však krátká, protože celá triumfující církev ve světle nebes bude prosit za ty, kdo zažijí tuto hodinu, a bude se za ně modlit i církev, která je v plamenech očišťující lásky v očistci, stejně jako bojující církev, která tak učiní krví svých posledních. mučedníků.
Zachráněni budou ti, kteří v době, kdy svět zaplaví temnota a nenávist, bouře a blesky Satanovy, dokáží setrvat ve stínu Svatostánku, ze kterého vychází veškerá síla. Protože Já budu božskou silou žijících a kdo se Mnou s láskou a vírou sytí, bude zajedno s mou božskou silou.
Zachráněných však bude jen málo, protože ani po dlouhých stoletích mé lásky k lidem se člověk nenaučil milovat.
Pán Ježíš zjevil italské mystičce Marii Valtortě následující slova o lásce k bližním a lásce Boha k lidem: „Od kolébky po kříž. Od Betléma po horu Olivovou, miloval jsem každého z vás. Zima a bída mé první noci na světě mě neodradily od toho, abych vás miloval s mým duchem a snížíc sebe až do bodu neschopnosti, já, Slovo, abych vám řekl: Miluji vás. Řekl jsem vám ta slova s mým Duchem, která jsou neoddělitelná od slov mého Otce, se kterým jsem byl v neustálé činnosti. Utrpení mé poslední noci na Zemi mi nezabránilo v tom, abych vás miloval. Dříve se dotklo nejvyšších vrcholů lásky. Dříve hořelo v nejživějším vzplanutí. Pohltilo všechno, co nebylo láskou, dokonce vytlačilo krev z mých žil spolu s mým odporem ke hříchu a mou lítostí nad Otcovou odevzdaností. Která je větší láska než ta, která dokáže milovat, i když ví, že ona sama je nenáviděná? Takto jsem miloval každého z vás. První gesto mé ruky bylo pohlazení, poslední požehnání. A mezi těmito dvěma gesty, prvním, zrozeným v tmavé zimní noci, posledním, v lesku pálícího rána bylo 33 let gest lásky, které byly spojeny s tolika aktivitami lásky. Láska se zázraky, láska s uzdraveními dětí a přátel, láska Mistra, láska Dárce, láska Přítele, láska, láska, láska…
A při poslední večeři víc než lidská láska. Před svázáním a probodnutím, tyto mé ruce umyly nohy apoštolům, i toho, jehož srdce jsem si přál očistit a lámali chléb. A s chlebem jsem lámal i své srdce a tento chléb jsem vám dal. Protože jsem věděl, že můj návrat na Nebesa je blízko, nechtěl jsem vás zanechat sami. Protože jsem věděl jak snadno zapomenete a chtěl jsem, abyste se viděli jako bratři posazení za jednoduchým jídelním stolem, kolem mého oltáře, tak jako byste řekli jeden druhému: „Patríme Ježíši“.
Jaká je větší láska než ta, která dokáže milovat toho, kdo ji mučí? Je to taková láska, kterou miluji každého z vás. A věděl jsem, jak se mám za vás modlit, když jsem umíral.
Abyste se milovali navzájem jako jsem já miloval vás. (Jan 15, 12) Nenávist zháší světlo. I jednoduchý odpor zastiňuje klid. Bůh je Klid, On je Světlo, protože je Láska. (srov. 1Jn 1,5; 4, 7-8) Ale pokud nemilujete, a nemilujete tak jako jsem já miloval vás, nemůžete mít Boha.
Tak jako jsem já miloval vás, proto bez povýšenosti. Z tohoto Bohostánku, z tohoto kříže, z tohoto Slova proudí pouze slova pokory...
Já jsem Bůh a jsem vaším služebníkem a zůstávám zde čekajíc na každého z vás, aby mi řekl: „žízním“, na to, abych vám dal sebe – chléb. Jsem Bůh a zjevuji se vašim očím obnažený a proklínaný na kusu dřeva, které bylo hanebným nástrojem k popravení. Jsem Bůh, a prosím vás, abyste milovali mé srdce. Já prosím vás. Kvůli lásce k vám: protože milujete-li, děláte si tím sobě samým dobře. Jsem Bůh. Spolu s vaší láskou nebo bez ní jsem vždy Bůh. Ale vy nejste. Bez mé lásky nejste ničím: jste prachem.
Chci každého z vás se mnou. Chci, abyste byli tady. Chci udělat z vašeho prachu světlo blaženosti. Nechci, abyste zahynuli, ale abyste žili: protože jsem Život a chci, abyste měli Život.
Milujte se navzájem bez egoismu. Byla by to nečistá láska, určená k chorobné smrti. Milujte se navzájem tím, že budete chtít pro jiné více dobra než pro sebe samé. Je to velmi obtížné. Já vím. Ale vidíte tento eucharistický chléb? On udělal mučedníky. Byly stvořeními jako je každý z vás: ustrašený, slabý, se zlozvyky. Tento chléb udělal z nich hrdiny.
V prvním bodě jsem vám poukázal na mou krev pro vaše očišťování. (odvolávka na předchozí body, které Pán Ježíš zjevil) V tomto třetím bodě, k tomu abyste se stali svatými, vám ukazuji tento oltář a tento chléb. Z hříšníků vás krev udělala spravedlivými. Chléb vás ze spravedlivých činí svatými. Koupel očišťuje, ale nedává výživu. Osvěžuje, obnovuje, ale nestává se tělem v těle. Ale potrava se stává krví a tělem, stává se vámi. Moje potrava se stává vámi samými.
Ó! Uvažujte! Podívejte se na malé dítě. Dnes je svůj chléb a zítra znovu, a pak popozítra, znovu a znovu. Podívejte se, jak se z něj stává muž: vysoký, robustní, pěkný. Je to matka, díky které byl takto vytvořen? Ne. Jeho matka ho počala, nosila, přinesla na světlo světa, kojila ho a milovala ho, milovala, milovala. Ale pokud by po jeho mléce tento maličký neměl nic jiného než koupání, polibky a lásku, zahynul by od vyhladovění. Toto malé dítě se stává mužem ze stravy pro dospělé, kterou požívá. Tento muž je takový proto, že denně požívá svoji stravu.
Stejně je to s vaším duchovním životem. Živte ho s pravou stravou, která sestoupila z nebe, a která vám z nebe přináší veškerou energii, abyste se stali mužnými v milosti. Zdravá a silná mužnost je vždy dobrá. Podívejte se, o kolik snazší je najít nemocného muže s tvrdostí a bez soucitu nebo trpělivosti. Moje potrava vás učiní zdravými a silnými, s mužností ducha a budete vědět jak milovat jiné víc než sebe, tak jak jsem vás miloval já.
Protože podívejte se, synové, já jsem vás nemiloval tak, jak někdo miluje sám sebe, ale víc než sebe sama. Tak moc, že jsem se odevzdal k smrti, abych vás zachránil od smrti. Pokud tedy milujete, budete znát Boha důvěrně. Víte co to znamená znát Boha důvěrně? Znamená to znát chuť pravé Radosti, pravého Klidu, pravého Přátelství.
Ó! Přátelství, Klid, Radost Boha! Je to odměna zaslíbená požehnaným. Ale je už dána tomu, kdo miluje zde na Zemi celou svou bytostí...
Láska, aby byla skutečná, není ze slov. (srov. 1Jan 3,18) Je ze skutků. Aktivní jako její zdroj, kterým je Bůh. Ani se nikdy neunaví ze své činnosti, ani ze zklamání, která přicházejí od jejích bratrů. Čistá je ta láska, která padá jako pták, který má oslabená křídla, když ho zraní překážka! Pravá láska, i když je zraněná, vstává, roste. S drápy a zobákem se škrábe nahoru, pokud už nemůže více létat, aby nezůstala ležet ve stínu a chladu, aby byla na slunci, které je lékem pro veškerou bolest. Ale jakmile se zotaví, podívejte se jak znovu začne létat. A jde od Boha ke svým bratrům a od nich k Bohu. Tento andělský motýl, který nese živiny z nebeské zahrady, aby je přinesl pro květiny na zemi a Bohu nese vůně zachycené od naskromnějších květin. On je může přivítat a požehnat.
Ale běda, pokud se dostane daleko od slunce. Slunce je má Eucharistie, protože je Otcovým požehnáním, láskou Ducha, dokud já jsem Slovem, prací. Pojďte a jezte...
Toto je potrava, kterou horlivě žádám, abyste požívali...
Zdroj;,,
Zdroj;,, Eschatologická správa Márie Valtorty
Public domain
