Msta
sv. Marek Asketa
sv. Marek Asketa
- Report
Social media
Change post
Remove post
O pamatování na Boha
Pokud si přeješ vzpomínat bez ustání na Boha, neodmítej jako nezasloužené to, co se ti přihodí, ale trpělivě to přijmi za své. Neboť trpělivé přijetí všeho, co přichází, vzbuzuje pamatování na Boha, zatímco odmítnutí oslabuje duchovní činnost srdce, a tudíž ho činí zapomětlivým.
nitriaorthodoxy.blogspot.ro/…/sv-marek-asketa…
Pokud si přeješ vzpomínat bez ustání na Boha, neodmítej jako nezasloužené to, co se ti přihodí, ale trpělivě to přijmi za své. Neboť trpělivé přijetí všeho, co přichází, vzbuzuje pamatování na Boha, zatímco odmítnutí oslabuje duchovní činnost srdce, a tudíž ho činí zapomětlivým.
nitriaorthodoxy.blogspot.ro/…/sv-marek-asketa…
O postoji k bližnímu
Když ti někdo ublíží nebo tě urazí nebo tě pronásleduje, nemysli na přítomnost, ale očekávej budoucnost a zjistíš, že ti přinesl spoustu dobrého, nejen pro tento, ale i pro příští život.
Když se modlíme za ty, kdo nám křivdí, přemáháme ďábla; když jim vzdorujeme, jsme jím raněni.
Zabývej se svými vlastními hříchy a nikoli hříchy svého bližního; potom nebude místo …More
O postoji k bližnímu
Když ti někdo ublíží nebo tě urazí nebo tě pronásleduje, nemysli na přítomnost, ale očekávej budoucnost a zjistíš, že ti přinesl spoustu dobrého, nejen pro tento, ale i pro příští život.
Když se modlíme za ty, kdo nám křivdí, přemáháme ďábla; když jim vzdorujeme, jsme jím raněni.
Zabývej se svými vlastními hříchy a nikoli hříchy svého bližního; potom nebude místo, v němž pracuje tvá mysl (nús), vykradeno.
Neposlouchej řeči o hříších jiných lidí. Neboť skrze takovéto naslouchání je do tebe vštěpována forma těchto hříchů.
Když rád posloucháš zlé řeči, hněvej se sám na sebe a ne na toho, kdo je pronáší.
Když se nějaký člověk setká s pohrdáním, a přesto nereaguje hněvivě ani ve slovech ani v myšlenkách, potom dává najevo, že obdržel skutečné poznání a pevnou víru v Pána.
O poznání
Peklo je nevědomost, neboť obojí je temné. A zatracení je zapomněním, neboť obojí zahrnuje zánik.
Prvním mezi zly je nevědomost; pak přichází nedostatek víry.
Nabýváme většího poznání stvořených bytostí, čím více dodržujeme přikázání. Avšak poznání Boží pravdy v nás roste, čím větší máme naději v Krista.
Miluješ-li pravé poznání, oddej se asketickému životu. Neboť pouhé teoretické poznání nadýmá člověka pýchou (1 Kor. 8, 1).
Nemůžeme celým svým srdcem odpustit někomu, kdo nám ubližuje, dokud nemáme pravé poznání. Neboť toto poznání nám říká, že jsme si zasloužili všechno, co zažíváme.
O přikázání
Pán je skryt ve svých přikázáních a je možné Ho skrze ně nalézt podle míry našeho hledání.
Někteří si myslí, že mají pravou víru, aniž by dodržovali přikázání. Jiní zase přikázání dodržují a očekávají za to odměnu v podobě Království Božího. Obě skupiny se mýlí.
O zpovědi
Když chceš učinit bezúhonnou zpověď Bohu, pak svá pochybení nerozebírej příliš dopodrobna (aby tě znovu nepřemohla), ale pevně odolávej jejich novým útokům.
Zkoušky na nás přicházejí kvůli našim předchozím hříchům a přinášejí to, co odpovídá každému poklesku.
Člověk, který dosáhl duchovního poznání a rozumí pravdě, zpovídá se Bohu – nikoli vzpomínáním na to, co udělal, ale trpělivým přijímáním všeho, co přichází.
O svědomí
Pokud dodržujeme Kristova přikázání podle svého svědomí, jsme duchovně občerstveni do té míry, jak trpíme ve svém srdci. Ale každá věc k nám přichází v pravý čas.
Pokud chceš být duchovně zdravý, naslouchej svému svědomí, dělej všechno, co ti řekne, a budeš z toho mít prospěch.
Bůh a naše svědomí znají všechna naše tajemství. Nechme je, ať nás napravují.
Svědomí je knihou přirozenosti. Ten, kdo se řídí tím, co v ní čte, zakouší Boží pomoc.
Dobré svědomí lze nalézt skrze modlitbu a čistou modlitbu zase skrze svědomí. Svou přirozeností se potřebují navzájem.
Ti, kdo trpí pro pravou zbožnost, obdrží pomoc. Toto se lze naučit poslušností Božímu zákonu a našemu vlastnímu svědomí.
Nemůže pršet bez mraku, stejně jako my nemůžeme potěšit Boha bez dobrého svědomí.
nitriaorthodoxy.blogspot.ro/…/sv-marek-asketa…
+++
O těle a mysli (nús)
Mysl dělá hodně dobrých a špatných věcí bez těla, zatímco tělo nemůže činit dobro ani zlo bez mysli. Je to proto, že zákon svobody předchází našemu jednání.
Mysl nemůže být klidná, dokud není klidné ani tělo. A zeď mezi nimi nemůže být zbořena bez ztišení a modlitby.
Ten, kdo trpí ve své mysli, ale odpočívá tělesně, je jako ten, kdo trpí v těle, zatímco nechává svou mysl rozptýlenou.
Dobrovolné soužení jedné z těchto částí naší přirozenosti prospívá části druhé: trápení mysli prospívá tělu a trápení těla prospívá mysli. Když nejsou naše mysl a tělo v jednotě, náš stav se zhoršuje.
Když mysl zapomene na význam pravé zbožnosti, pak vnější skutky ctnosti nepřinášejí žádný užitek.
Mysl přechází mezi třemi různými noetickými stavy: podle přirozenosti, nad přirozeností a proti přirozenosti. Když vchází do stavu podle přirozenosti, zjišťuje, že je sama příčinou zlých myšlenek, a vyznává své hříchy Bohu, neboť jasně rozumí příčinám vášní. Když je ve stavu protikladném vůči přirozenosti, zapomíná na Boží spravedlnost a bojuje s lidmi, majíc za to, že je s ní nakládáno nespravedlivě. Ale když je pozvednuta do stavu, jenž je nad přirozeností, nachází ovoce Ducha svatého: lásku, radost, pokoj a další, o nichž mluví Apoštol (Gal 5, 22). A ví, že když upřednostní starost o své tělo, tak v tomto stavu nemůže zůstat. A mysl, jež opouští tento stav, upadá do hříchu a všech strašných důsledků hříchu – pokud ne hned, pak v patřičný čas, jak Boží spravedlnost rozhodne.
O myšlenkách
Nikdy neumenšuj význam svých myšlenek, neboť nikdo nemůže uniknout Boží pozornosti.
Když hřešíš, obviňuj své myšlení, nikoli skutky. Protože kdyby tvá mysl neběžela napřed, tělo by ji nenásledovalo.
Nedobrovolné myšlenky povstávají z předchozích hříchů, dobrovolné pak z naší svobodné vůle. Tudíž druhé jsou příčinou prvních.
Zlé myšlenky, které povstávají proti naší mysli, jsou doprovázeny lítostí, a proto brzo zmizí. Ale když si je svobodně vybereme, jsou doprovázeny rozkoší, a proto je těžké se jich zbavit.
Pokud nechceš, aby v tobě působily zlé myšlenky, přijmi pokoření duše a trápení těla; a to nejen při zvláštních příležitostech, ale vždycky, všude a ve všem.
Bez zkroušenosti srdce je zhola nemožné zbavit se zla. A srdce se stane zkoušeným skrze trojí sebeovládání: ve spánku, v jídle a v tělesném uvolnění. Neboť přemíra těchto tří věcí vede k nestřídmosti; a nestřídmost je protikladem modlitby a přiměřené práce a skrze ni přijímáme zlé myšlenky.
O vášních
Mysl je oslepena těmito třemi vášněmi: lakomstvím, ješitností a smyslovou rozkoší.
Tyto tři vášně po svém tlumí duchovní poznání a víru – adoptivní bratry naší přirozenosti.
Kvůli nim mají hněv, zlost, válka, vražda a všechny další zla takovou moc nad lidstvem.
Kvůli nim nám bylo dáno přikázání nemilovat „svět“ a „věci, jež jsou ve světě“ (1 J 2, 15), nikoli proto, abychom nenáviděli při svém nedostatečném rozlišování Boží stvoření, ale proto, abychom odstranili příležitosti pro tyto tři vášně.
Když slyšíš Pánův výrok o tom, že ten, kdo se všeho nevzdá, „není mne hoden“ (Mt 10, 37), vztáhni to nikoli na peníze, ale na všechny formy neřesti.
O hříchu
Ďábel umenšuje malé hříchy; jinak by nás nemohl vést k těm větším.
Bezpodmínečné přijetí tradice napomáhá laskavému člověku, neboť nebude pokoušet Boží trpělivost a neupadne často do hříchu.
Nenechávej nezahlazenou žádnou vinu, i když malou, protože tě může vést k ještě větším hříchům.
Hřích je planoucí oheň. Čím míň přikládáš, tím rychleji uhasne. Čím víc ho sytíš, tím víc hoří.
Mnozí z nás cítíme lítost nad svými hříchy, zatímco ochotně přijímáme jejich příčiny.
O praktikování duchovního života
Porozuměj slovům Písma svatého tak, že je uvedeš do praxe, a nenadýmej se pýchou při složitých rozmluvách o teoretických otázkách.
Ten, kdo spoléhá jen na teoretické vědění, není ještě věrným služebníkem. Věrným služebníkem je ten, kdo vyjadřuje svoji víru v Krista poslušností Jeho přikázáním.
I když je poznání pravdivé, stále v nás není pevně zakotveno, pokud není provázeno skutky. Neboť všechno nabývá platnosti uvedením do praxe.
Naše poznání je často zatemněné, neboť se nám nedaří uvést věci do praxe. Protože zanedbáním praktického života se postupně vytrácí i vzpomínka na danou věc.
O smyslu utrpení
Tak, jako hořkost absintu pomáhá na slabou chuť k jídlu, tak neštěstí pomáhá na špatný charakter. První prospívá tělesné kondici, druhé vede k pokání.
Ten, kdo si nevybere, že bude trpět pro pravdu, bude pokárán bolestněji právě tím utrpením, které si nevybral.
Ten, kdo zná Boží pravdu a naplňuje ji podle svých sil, uniká horšímu utrpení tím, že trpí méně.
Pokud jednou poznáš, že Boží úsudky „jsou ve všem na Zemi“ (1 Par 16, 14), pak všechno, co se ti přihodí, tě bude vyučovat v poznání Boha.
Každý přijímá to, co si zaslouží, v souladu se svým vnitřním stavem. Ale pouze Bůh rozumí mnoha různým cestám, kterými se toto děje.
Když tě lidé tupí, rozpoznej hned slávu, která ti bude Bohem dána. Potom nebudeš tou potupou zarmoucen nebo zneklidněn. A když obdržíš slávu, zůstaneš pevný a nevinný.
Semeno nevzroste bez země a vody. A člověk se nezdokonalí bez dobrovolného utrpení a Boží pomoci v něm.
Nestřídmí jsou sklíčeni kritikou a strádáním; ti, kdo milují Boha, chválou a přepychem.
Když jsi stižen nějakou zkouškou, měl by ses pokusit zjistit, nikoli proč nebo skrze koho tato zkouška přišla, ale pouze, jak v ní vytrvat s vděčností, bez úzkosti nebo zášti.
Střež svou mysl a nebudeš obtěžován pokušeními. Ale pokud v tom selžeš, přijmi trpělivě každou zkoušku, která přijde.
O modlitbě
Mnozí zápasili různými způsoby proti okolnostem; ale bez modlitby a pokání nikdo neuniknul zlu.
Ten, kdo se modlí s porozuměním, trpělivě přijímá okolnosti, které přicházejí, zatímco ten, kdo je odmítá, ještě nedosáhnul čisté modlitby.
Dokonalá modlitba nenastane, dokud mysl nezačne vzývat Boha. A když bude naše mysl bez rozptýlení hlasitě volat, Pán bude naslouchat.
Když se mysl modlí bez rozptýlení, zasahuje srdce. A „srdcem zkroušeným a potřeným, Bože, nezhrzíš.“ (Ž 51, 19).
Modlitba je nazývána ctností, ale ve skutečnosti je matkou všech ctností: neboť je rodí skrze jednotu s Kristem.
Cokoli děláme bez modlitby a naděje v Boha, ukáže se být škodlivým a porušeným.
Modli se ustavičně za všechno a potom nebudeš dělat nic bez Boží pomoci.
Nic není silnější než činná modlitba, nic není tak prospěšné pro získání Boží přízně.
Modlitba zahrnuje naprosté naplnění přikázání. Neboť nic není vyšší než láska k Bohu.
Nerozptýlená modlitba je znamením lásky k Bohu. Ale nedbalá nebo rozptýlená modlitba je znamením lásky k rozkoši.
Ten, kdo může bez námahy bdít, být trpělivý a modlit se, je zjevně účasten v Duchu svatém. Ale ten, kdo se namáhá během těchto věcí, a přesto v nich ochotně přetrvává, rychle obdrží pomoc.
Ten, kdo si přeje, aby byl ušetřen všeho neštěstí, měl by propojit Boha se vším skrze modlitbu. Ve své mysli by měl upnout naději k Bohu, a odložit, jak je jen možné, všechnu starost o smyslové věci.
Když ti někdo ublíží nebo tě urazí nebo tě pronásleduje, nemysli na přítomnost, ale očekávej budoucnost a zjistíš, že ti přinesl spoustu dobrého, nejen pro tento, ale i pro příští život.
Když se modlíme za ty, kdo nám křivdí, přemáháme ďábla; když jim vzdorujeme, jsme jím raněni.
Zabývej se svými vlastními hříchy a nikoli hříchy svého bližního; potom nebude místo, v němž pracuje tvá mysl (nús), vykradeno.
Neposlouchej řeči o hříších jiných lidí. Neboť skrze takovéto naslouchání je do tebe vštěpována forma těchto hříchů.
Když rád posloucháš zlé řeči, hněvej se sám na sebe a ne na toho, kdo je pronáší.
Když se nějaký člověk setká s pohrdáním, a přesto nereaguje hněvivě ani ve slovech ani v myšlenkách, potom dává najevo, že obdržel skutečné poznání a pevnou víru v Pána.
O poznání
Peklo je nevědomost, neboť obojí je temné. A zatracení je zapomněním, neboť obojí zahrnuje zánik.
Prvním mezi zly je nevědomost; pak přichází nedostatek víry.
Nabýváme většího poznání stvořených bytostí, čím více dodržujeme přikázání. Avšak poznání Boží pravdy v nás roste, čím větší máme naději v Krista.
Miluješ-li pravé poznání, oddej se asketickému životu. Neboť pouhé teoretické poznání nadýmá člověka pýchou (1 Kor. 8, 1).
Nemůžeme celým svým srdcem odpustit někomu, kdo nám ubližuje, dokud nemáme pravé poznání. Neboť toto poznání nám říká, že jsme si zasloužili všechno, co zažíváme.
O přikázání
Pán je skryt ve svých přikázáních a je možné Ho skrze ně nalézt podle míry našeho hledání.
Někteří si myslí, že mají pravou víru, aniž by dodržovali přikázání. Jiní zase přikázání dodržují a očekávají za to odměnu v podobě Království Božího. Obě skupiny se mýlí.
O zpovědi
Když chceš učinit bezúhonnou zpověď Bohu, pak svá pochybení nerozebírej příliš dopodrobna (aby tě znovu nepřemohla), ale pevně odolávej jejich novým útokům.
Zkoušky na nás přicházejí kvůli našim předchozím hříchům a přinášejí to, co odpovídá každému poklesku.
Člověk, který dosáhl duchovního poznání a rozumí pravdě, zpovídá se Bohu – nikoli vzpomínáním na to, co udělal, ale trpělivým přijímáním všeho, co přichází.
O svědomí
Pokud dodržujeme Kristova přikázání podle svého svědomí, jsme duchovně občerstveni do té míry, jak trpíme ve svém srdci. Ale každá věc k nám přichází v pravý čas.
Pokud chceš být duchovně zdravý, naslouchej svému svědomí, dělej všechno, co ti řekne, a budeš z toho mít prospěch.
Bůh a naše svědomí znají všechna naše tajemství. Nechme je, ať nás napravují.
Svědomí je knihou přirozenosti. Ten, kdo se řídí tím, co v ní čte, zakouší Boží pomoc.
Dobré svědomí lze nalézt skrze modlitbu a čistou modlitbu zase skrze svědomí. Svou přirozeností se potřebují navzájem.
Ti, kdo trpí pro pravou zbožnost, obdrží pomoc. Toto se lze naučit poslušností Božímu zákonu a našemu vlastnímu svědomí.
Nemůže pršet bez mraku, stejně jako my nemůžeme potěšit Boha bez dobrého svědomí.
nitriaorthodoxy.blogspot.ro/…/sv-marek-asketa…
+++
O těle a mysli (nús)
Mysl dělá hodně dobrých a špatných věcí bez těla, zatímco tělo nemůže činit dobro ani zlo bez mysli. Je to proto, že zákon svobody předchází našemu jednání.
Mysl nemůže být klidná, dokud není klidné ani tělo. A zeď mezi nimi nemůže být zbořena bez ztišení a modlitby.
Ten, kdo trpí ve své mysli, ale odpočívá tělesně, je jako ten, kdo trpí v těle, zatímco nechává svou mysl rozptýlenou.
Dobrovolné soužení jedné z těchto částí naší přirozenosti prospívá části druhé: trápení mysli prospívá tělu a trápení těla prospívá mysli. Když nejsou naše mysl a tělo v jednotě, náš stav se zhoršuje.
Když mysl zapomene na význam pravé zbožnosti, pak vnější skutky ctnosti nepřinášejí žádný užitek.
Mysl přechází mezi třemi různými noetickými stavy: podle přirozenosti, nad přirozeností a proti přirozenosti. Když vchází do stavu podle přirozenosti, zjišťuje, že je sama příčinou zlých myšlenek, a vyznává své hříchy Bohu, neboť jasně rozumí příčinám vášní. Když je ve stavu protikladném vůči přirozenosti, zapomíná na Boží spravedlnost a bojuje s lidmi, majíc za to, že je s ní nakládáno nespravedlivě. Ale když je pozvednuta do stavu, jenž je nad přirozeností, nachází ovoce Ducha svatého: lásku, radost, pokoj a další, o nichž mluví Apoštol (Gal 5, 22). A ví, že když upřednostní starost o své tělo, tak v tomto stavu nemůže zůstat. A mysl, jež opouští tento stav, upadá do hříchu a všech strašných důsledků hříchu – pokud ne hned, pak v patřičný čas, jak Boží spravedlnost rozhodne.
O myšlenkách
Nikdy neumenšuj význam svých myšlenek, neboť nikdo nemůže uniknout Boží pozornosti.
Když hřešíš, obviňuj své myšlení, nikoli skutky. Protože kdyby tvá mysl neběžela napřed, tělo by ji nenásledovalo.
Nedobrovolné myšlenky povstávají z předchozích hříchů, dobrovolné pak z naší svobodné vůle. Tudíž druhé jsou příčinou prvních.
Zlé myšlenky, které povstávají proti naší mysli, jsou doprovázeny lítostí, a proto brzo zmizí. Ale když si je svobodně vybereme, jsou doprovázeny rozkoší, a proto je těžké se jich zbavit.
Pokud nechceš, aby v tobě působily zlé myšlenky, přijmi pokoření duše a trápení těla; a to nejen při zvláštních příležitostech, ale vždycky, všude a ve všem.
Bez zkroušenosti srdce je zhola nemožné zbavit se zla. A srdce se stane zkoušeným skrze trojí sebeovládání: ve spánku, v jídle a v tělesném uvolnění. Neboť přemíra těchto tří věcí vede k nestřídmosti; a nestřídmost je protikladem modlitby a přiměřené práce a skrze ni přijímáme zlé myšlenky.
O vášních
Mysl je oslepena těmito třemi vášněmi: lakomstvím, ješitností a smyslovou rozkoší.
Tyto tři vášně po svém tlumí duchovní poznání a víru – adoptivní bratry naší přirozenosti.
Kvůli nim mají hněv, zlost, válka, vražda a všechny další zla takovou moc nad lidstvem.
Kvůli nim nám bylo dáno přikázání nemilovat „svět“ a „věci, jež jsou ve světě“ (1 J 2, 15), nikoli proto, abychom nenáviděli při svém nedostatečném rozlišování Boží stvoření, ale proto, abychom odstranili příležitosti pro tyto tři vášně.
Když slyšíš Pánův výrok o tom, že ten, kdo se všeho nevzdá, „není mne hoden“ (Mt 10, 37), vztáhni to nikoli na peníze, ale na všechny formy neřesti.
O hříchu
Ďábel umenšuje malé hříchy; jinak by nás nemohl vést k těm větším.
Bezpodmínečné přijetí tradice napomáhá laskavému člověku, neboť nebude pokoušet Boží trpělivost a neupadne často do hříchu.
Nenechávej nezahlazenou žádnou vinu, i když malou, protože tě může vést k ještě větším hříchům.
Hřích je planoucí oheň. Čím míň přikládáš, tím rychleji uhasne. Čím víc ho sytíš, tím víc hoří.
Mnozí z nás cítíme lítost nad svými hříchy, zatímco ochotně přijímáme jejich příčiny.
O praktikování duchovního života
Porozuměj slovům Písma svatého tak, že je uvedeš do praxe, a nenadýmej se pýchou při složitých rozmluvách o teoretických otázkách.
Ten, kdo spoléhá jen na teoretické vědění, není ještě věrným služebníkem. Věrným služebníkem je ten, kdo vyjadřuje svoji víru v Krista poslušností Jeho přikázáním.
I když je poznání pravdivé, stále v nás není pevně zakotveno, pokud není provázeno skutky. Neboť všechno nabývá platnosti uvedením do praxe.
Naše poznání je často zatemněné, neboť se nám nedaří uvést věci do praxe. Protože zanedbáním praktického života se postupně vytrácí i vzpomínka na danou věc.
O smyslu utrpení
Tak, jako hořkost absintu pomáhá na slabou chuť k jídlu, tak neštěstí pomáhá na špatný charakter. První prospívá tělesné kondici, druhé vede k pokání.
Ten, kdo si nevybere, že bude trpět pro pravdu, bude pokárán bolestněji právě tím utrpením, které si nevybral.
Ten, kdo zná Boží pravdu a naplňuje ji podle svých sil, uniká horšímu utrpení tím, že trpí méně.
Pokud jednou poznáš, že Boží úsudky „jsou ve všem na Zemi“ (1 Par 16, 14), pak všechno, co se ti přihodí, tě bude vyučovat v poznání Boha.
Každý přijímá to, co si zaslouží, v souladu se svým vnitřním stavem. Ale pouze Bůh rozumí mnoha různým cestám, kterými se toto děje.
Když tě lidé tupí, rozpoznej hned slávu, která ti bude Bohem dána. Potom nebudeš tou potupou zarmoucen nebo zneklidněn. A když obdržíš slávu, zůstaneš pevný a nevinný.
Semeno nevzroste bez země a vody. A člověk se nezdokonalí bez dobrovolného utrpení a Boží pomoci v něm.
Nestřídmí jsou sklíčeni kritikou a strádáním; ti, kdo milují Boha, chválou a přepychem.
Když jsi stižen nějakou zkouškou, měl by ses pokusit zjistit, nikoli proč nebo skrze koho tato zkouška přišla, ale pouze, jak v ní vytrvat s vděčností, bez úzkosti nebo zášti.
Střež svou mysl a nebudeš obtěžován pokušeními. Ale pokud v tom selžeš, přijmi trpělivě každou zkoušku, která přijde.
O modlitbě
Mnozí zápasili různými způsoby proti okolnostem; ale bez modlitby a pokání nikdo neuniknul zlu.
Ten, kdo se modlí s porozuměním, trpělivě přijímá okolnosti, které přicházejí, zatímco ten, kdo je odmítá, ještě nedosáhnul čisté modlitby.
Dokonalá modlitba nenastane, dokud mysl nezačne vzývat Boha. A když bude naše mysl bez rozptýlení hlasitě volat, Pán bude naslouchat.
Když se mysl modlí bez rozptýlení, zasahuje srdce. A „srdcem zkroušeným a potřeným, Bože, nezhrzíš.“ (Ž 51, 19).
Modlitba je nazývána ctností, ale ve skutečnosti je matkou všech ctností: neboť je rodí skrze jednotu s Kristem.
Cokoli děláme bez modlitby a naděje v Boha, ukáže se být škodlivým a porušeným.
Modli se ustavičně za všechno a potom nebudeš dělat nic bez Boží pomoci.
Nic není silnější než činná modlitba, nic není tak prospěšné pro získání Boží přízně.
Modlitba zahrnuje naprosté naplnění přikázání. Neboť nic není vyšší než láska k Bohu.
Nerozptýlená modlitba je znamením lásky k Bohu. Ale nedbalá nebo rozptýlená modlitba je znamením lásky k rozkoši.
Ten, kdo může bez námahy bdít, být trpělivý a modlit se, je zjevně účasten v Duchu svatém. Ale ten, kdo se namáhá během těchto věcí, a přesto v nich ochotně přetrvává, rychle obdrží pomoc.
Ten, kdo si přeje, aby byl ušetřen všeho neštěstí, měl by propojit Boha se vším skrze modlitbu. Ve své mysli by měl upnout naději k Bohu, a odložit, jak je jen možné, všechnu starost o smyslové věci.