Vrah je Mirku ten, kdo vrahy chrání. Přečti si knihy Bolševické peklo, Rudá mlha na Rusi a jiné, co za zvěrstva páchal tzv. jedinej utlačovanej národ. A dávno před 2. světovou válkou.
Zajímají mě pouze fakta, ne nějaké emoční výlevy. Doporučuji přečíst knihu Průmysl holocaustu od židovského autora, či Bič židovský od dvou rovněž židovských autorů, kteří konvertovali ke katolicismu. Dále paměti židovského doktora Gabriela Hoffmanna.
S poplatnou ideologií jdi k šípku.

Také přidám jedno svědectví, co dělali "vyvolenci":
rozlehlou místnost, od podlahy ke stropu plnou mrtvých těl… Ta vespod byla dosud teplá. Oběti… ...ležely různě pokrouceny, s otevřenýma očima a tvářemi rozrůzněnými hrůzou. Na stěně vlevo visela trojice ukřižovaných, jen halabala zahalených oblečením, s odříznutými mužskými orgány. Pod nimi na podlaze napůl seděla, napůl ležela těla dvou jeptišek s těmito orgány nacpanými do úst. Oběti sadistů z NKVD umíraly kulkou do úst nebo do zátylku, většina však bodnutím bajonetu do břicha. Dost z nich bylo nahých či polonahých…

Z prostor někdejší opravny aut se stala hlavní jatka místní Čeky. Vše bylo pokryto vrstvou krve – krve po kotníky, sražené díky horkému vzduchu a hrůzným způsobem smíšené s fragmenty lidských mozků, úlomky lebek, chomáčky vlasů apod. Dokonce i stěny byly potřísněny krví a stopami mozkové tkáně, provrtané tisíci kulek. Uprostřed místnosti bylo koryto asi čtvrt metru široké a hluboké, dlouhé přibližně deset metrů, vedoucí do odpadního potrubí ve vedlejším objektu, bylo ale až po okraj plné krve. V tomto děsivém doupěti se našlo 127 mrtvých těl, oběti dřívějších masakrů však byly narychlo pohřbeny v blízké zahradě. Nejnápadnější na spoustách mrtvých těl byly jejich rozdrcené lebky, nebo dokonce úplně zploštělé, jako by oběti byly zabíjeny svržením velice těžkých bloků na hlavu… Těla byla nahá… hrob na dvorku skrýval 80 těl, takřka bez výjimky nesoucích stopy nepředstavitelného mrzačení a poranění. Nalezli jsme tam těla s vyrvanými vnitřnostmi, bez končetin (jako by mrtvoly byly doslova rozsekány), s vydloubnutýma očima a hlavami, krky, obličeji i trupem posetými bodnými ranami. Objevili jsme i mrtvolu nebožáka, do jehož hrudi zarazili špičatý kůl, několika dalším chyběl jazyk.25]
Tyto hrůzné výjevy se odehrávaly v Kyjevě, kde tvořili tři čtvrtiny čekistů Židé.

Jo ahááááá, tak už jsem doma. Všechno do sebe zapadlo jak puzzle. Shalom Míro.
Věčné světlo - ner tamid
19. 7. 2008
Věčné světlo – v židovství

"Věčné světlo (nebo Věčná lampa - hebr. ner tamid") je nezbytnou součástí každé synagogy, kde je zavěšené na řetízku před svatostánkem (aron ha-kodeš). Slouží jako trvalá připomínka menory, jejíž světla neustále svítila v Chrámu, neboť synagoga je "menší svatyně" (hebr. mikdaš me´at). Původně v Chrámu obsahoval ner tamid knot hořící v olivovém oleji, který se musel dolévat. Na údržbu lampy věřící pravidelně přispívali, jak se o tom týden co týden zmiňuje zvláštní modlitba za pracovníky obce a dobrodince (hebr. Mi še-berach). V některých starších evropských a východních synagogách se dodnes udržují olejové "věčné lampy", ale ve většině částí světa je nahradila elektrická světla vhodného tvaru. Podle tradice ner tamid symbolizuje neutuchající víru Izraele a biblickou myšlenku, že "lidský duch je světlo od Hospodina" (Př 20,27)."