Maria Valtorta Život Pána Ježíše 18
Mezitím zemřel Alfeus, otec Ježíšových bratranců Judy a Jakuba, a v Nazarete zavládla nepřátelská nálada vůči Ježíšovi. Ježíš přesto šel
kázat do nazaretské synagogy.
Vidím velkou čtvercovou místnost. Je to nazaretská synagoga, neboť jsou v ní jen nahé zdi vymalované na žluto a
stranou je jakési vyvýšené křeslo. Je tam také vyvýšený pult a na něm svitky.
Jsou tu lidé, kteří se modlí, ale ne jak u nás; nemají ruce sepjaté, ale přibližně tak, jak je má kněz u oltáře.
Nad křeslem a pultem jsou rozmístěny lampy.
Mé vidění je na chvíli přerušeno.
Nyní čte rabín. Slyším jeho jednotvárný nosový hlas, ale nerozumím slovům, která jsou řečena v jazyce, který je mi
neznámý. V zástupu je také Ježíš se svými bratranci apoštoly a s dalšími osobami, patrně také příbuznými, ale které
neznám.
Po četbě rabín obrátí svůj pohled do zástupu jakoby v tichém pozvání. Ježíš přistoupí blíž a žádá, aby dnes směl
promluvit ke shromáždění.
Slyším, jak svým krásným hlasem čte úryvek z Izaiáše, citovaný Evangeliem: „Duch Pánův spočívá na mně..." A
slyším komentář, který o něm má. „Přináším radostnou zvěst, zákon lásky, který nahrazuje dřívější přísnost
milosrdenstvím, aby získali spásu ti, jimž Adamův hřích způsobuje onemocnění ducha i těla, protože hřích plodí
neřest a neřest nemoc, a to i tělesnou. A aby všichni ti, kteří jsou vězněni duchem Zla, byli osvobozeni. Přišel jsem,
abych zpřetrhal řetězy a opět otevřel cestu Nebes, a tak dal zaslepeným duším světlo a hluchým duším sluch. Nastal
čas Pánovy Milosti. Je mezi vámi, to Ona k vám hovoří. Patriarchové toužili spatřit tento den, o němž hlas
Nejvyššího potvrdil, že nastane, a o němž proroci předpověděli čas. A teď už vědí, že úsvit tohoto dne nastal a že
jejich vstup do Ráje je už nablízku. Svatí se z toho ve svém duchu radují a chybí jim už jen moje požehnání, aby
byli nebeskými občany. Vy úsvit tohoto dne vidíte. Přijďte ke Světlu, které se pozvedlo. Zbavte se svých vášní,
abyste měli čilost, které je zapotřebí při následování Krista. Mějte dobrou vůli věřit, stát se lepšími, chtít spásu, a
spása vám bude dána. Je v mých rukou, ale dám ji jen těm, kteří ji chtějí získat z dobré vůle, neboť by to bylo
urážkou Milosti, dávat ji tomu, kdo chce pokračovat ve službě Mamonu."
V synagoze se pozvedá reptání. Ježíš obrátí svůj pohled k přítomným. Čte v tvářích i srdcích a pokračuje:
„Rozumím vaší myšlence. Protože jsem z Nazareta, chtěli byste z toho mít výhody. Ale to je od vás sobecké a
nepochází to ze síly vaší víry. Proto vám po pravdě říkám, že žádný prorok není ve své vlasti dobře přijímán. Jiné
obce mě přijaly a přijmou s daleko větší vírou, a to dokonce i obce, jejichž jméno je pro vás pohoršením. Tam
naleznu úrodu učedníků, zatímco na této půdě nemohu učinit nic, protože je zavřena a nepřátelská. Ale připomínám
vám Eliho a Eliáše. První nalezl víru u jedné fénické ženy a druhý u Syřana. A proto pro ně mohli vykonat zázraky.
Lidé, kteří v Izraeli umírali hlady, neměli chléb a malomocní nebyli očištěni, protože ve svých srdcích neměli
dobrou vůli, vzácnou perlu, kterou prorok objevil jinde. To se přihodí i vám, kteří jste vůči Božímu Slovu
nepřátelští a nevěřící."
Zástup se rozvlní a začne vyhrožovat a proklínat. Pokoušejí se na Ježíše vztáhnout ruku, ale apoštolově - bratranci
Juda a Jakub a Šimon ho brání, zatímco zuřiví nazaretští vyhánějí Ježíše z města. Pronásledují ho hrozbami, a nejen
slovními, až na vrcholek kopce. Tam se Ježíš obrátí a pouhým svým pohledem je znehybní, projde mezi nimi bez
újmy a odejde po stezce vzhůru do kopce...
Vidím malou, velice malou osadu, pouhou skupinu domů... Je výše položena než Nazaret, který je možno
zahlédnout naproti dole několik kilometrů odtud. Malá, velmi ubohá osada.
Ježíš mluví s Marií, usazen na zídce u jedné chatrče. Snad je to přátelský dům, či aspoň pohostinný dům podle
zákonů východní pohostinnosti. Ježíš se tam uchýlil, když byl vyhnán z Nazareta, aby počkal na apoštoly, kteří se
jistě rozptýlili po okolí...
S Ježíšem jsou jen apoštolově - bratranci, kteří jsou v této chvíli v kuchyni a hovoří se svou matkou. Jistě se sem
vzdálili, aby si Ježíš mohl se svou Matkou volně promluvit.
Maria je zarmoucena. Byla uvědomena o události v synagoze a je z toho zdrcena. Ježíš ji utěšuje. Maria snažně
prosí svého Syna, aby zůstal daleko od Nazareta, kde jsou vůči němu všichni zaujati, a to i ostatní příbuzní, kteří na
něho pohlížejí jako na šílence, snažícího se vyvolávat hádky a nepokoj.
Ale Ježíš s úsměvem mávne rukou. Jako by chtěl říci: „Zde nebo někde jinde, to je jedno. Nic si z toho nedělej!"
Ale Maria naléhá. A tak jí odpovídá: „Maminko, kdyby Syn člověka měl jít výhradně tam, kde ho milují,
musel by se vzdálit z této země a vrátit na Nebesa. Všude mám nepřátele. Neboť pravda je nenáviděna, a já jsem
Pravda. Ale nepřišel jsem hledat povrchní lásku. Přišel jsem, abych konal Otcovu vůli a vykoupil člověka. Láska,to jsi ty, Maminko. Ty jsi mou láskou, která mi vynahrazuje všechno ostatní. Ty a malé stádečko, které každý den
vzrůstá o několik oveček, jež odnímám vlku lidských vášní a které přivádím do Božího ovčince. A pro ostatní... to
je prostě povinnost. Přišel jsem splnit tuto povinnost a musím ji splnit, dokud se nerozdrtím o jejich srdce z
kamene, vzdorující dobru. A beztak, tato srdce obměkčím až tehdy, až padnu a vykoupu se ve své krvi a vtisknu na
ně své Znamení, které zruší znamení Nepřítelovo. Maminko, právě pro toto jsem sestoupil s Nebes. A teď si musím
jen přát, aby to bylo dovršeno."
„Ó, Synu! Můj Synu!" Maria má zlomený hlas. Ježíš ji pohladí...
„Po nějaký čas budu nepřítomen, abych ti udělal radost. Až budu v okolí, dám ti vědět."
„Pošli Jana. Když ho vidím, připadá mi, jako bych viděla tebe. Jeho matka cítí ke mně i k tobě velkou náklonnost.
Je ovšem pravda, že pro své syny očekává výsadní místo. Je to prostě žena a maminka, Ježíši. Je třeba ji omluvit.
Bude o tom hovořit i s tebou. Ale je ti upřímně oddána. Až se osvobodí od toho lidského, které kvasí v ní i v jejích
synech, tak jako i v jiných, tak jako ve všech, můj Synu, ve své víře bude velká. Ale jak bolestné, že všichni od
tebe očekávají sobecký lidský prospěch. Je v nich hřích se svou žádostivostí. Dosud nepřišla požehnaná, a tolik,
tolik obávaná hodina, i když láska k Bohu a člověku mě vede k tomu, abych po ní toužila, kdy zrušíš Hřích. Ó, ta
hodina! Jak se před ní zachvívá srdce tvé Maminky! Co ti udělají, Synu? Synu Vykupiteli, o kterém proroci
předpovídají takové mučednictví?"
„Nemysli na to, Maminko. V tu hodinu ti pomůže Bůh. Bůh nám pomůže, mně i tobě. A potom bude jen mír.
Říkám ti to ještě jednou. Teď běž. Brzo bude noc a cesta je dlouhá. Žehnám ti."
Ježíš se pak uchýlí do Tiberiady k Janě Chúzově, tak jak je to vylíčeno v Životě Panny Marie str. 70. Pak bezprostředně navazuje epizoda o
uzdravení ochrnutého chlapce na galilejském venkově - viz str. 71.
Pak jde Ježíš pro svého betlémského pastýře Jonáše, který je zemědělským dělníkem u nemilosrdného velkostatkáře, farizeje Dorase. Jonáš u
něho upadl do otroctví, polapen různými pokutami a poplatky, které nemohl zaplatit. Ježíš ho chtěl prostřednictvím peněz, které nabídl
Šimon Zelota, vykoupit, vyjednávání se ujal Lazar; podařilo se mu Jonáše osvobodit za mnohonásobnou částku.