Skvělý Papež,který skrze Ducha Svatého přivádí k sobě hodně atesistů ,nevěřících a upevňuje víru všech křesťanů,čím?Ne slovy,ale činy a gesty,ne proto aby se nutně všichni stali katolíky,ale by hledali Boha a opět všichni hledali lidskost a hodnoty,tak jak nejlépe všichni můžeme ,neboť ten kdo upřímně hledá,najde..Církev,to není kolekce svatých,ale hříšníků milujících a hledajících Boha,Kostel to není místo,kde chodíme obdivovat svaté,je jako nemocnice,kde příjmajmají pacienty s poraněnou duší..Církev to jsi ty a já.Chceš změnit církev k lepšímu.Začněme tedy od sebe..

Diky za objektivní názor...Spisovatelka Maria od té doby podala už mnoho svědectví,různé konference po celém světě.Má velký respekt ke kněžím a Svatá Mše je pro ni vším..

Dobrou noc!

Prosím pište k tématu,názory na tohle video atd..Pokud tady někdo napíše komentář typu bludy atd..tak ať napíše proč si to myslí,zkuste být aspoň trochu objektivní a věcní a neřešit,ať už sympatine nebo nesympatie s ostatními.Nebo se mi to jen opravdu zdá, a je to tady nějaký bulvár,který nemá s křesťanstvím nic společného...?

Děkuji

Video se bohuzel nepodarilo stahnout s titulkama,ktere jsem do videa uz predtim nahral.Aspon to tady vlozim jako normalni text.Svedectvi se mi hodne libi..

Preklad:

Můj život se změnil o 180 stupňů,a to 9.května v roce 1999.V té době jsem uskutečnila cestu do vesničky jménem Medžugorije (v překladu mezi horama) v Bosně a Hercegovině.Ještě před odjezdem jsme bydleli s manželem v Londýně,kvůli jeho práci.Tam jsme také poznala hodně přátel anglikánského vyznání.Tito přátelé byli mezi prvními,kteří mi vyprávěli o tomto poutním místě v Bosně.Musím přiznat,že mne to překvapilo,jelikož anglikání se nemodlí na přímluvu Panny Marie.Byla jsem tudíž na pochybách.V minulosti jsem napsala jeden román,který v téže roce 1999 měl získat prestižní cenu v soutěží el Premio Planeta.V této knížce jsem nesmírně kritozovala církev ,vysmívala se jak církvi, kněžím tak víře všeobecně.”Snad proto,že jsem se o víru a Boha zajímala jen povrchně a vlažně.
Po těžkém boji jak s přáteli tak sama se sebou jsem se nechala přesvědčit a odjela s nimi na toto místo,které už dobře znali.Můj první den v Medžugoriji byl velmi nezáživný.Něuměla jsem se modlit a modlitba růžence pro mě byla nuda.V kostele jsem se chovala neslušně,fotila zpusobem,který nebyl zrovna vhodný,bez respektu ke kněžím.Během toho času a celé Mše se mi honily myšlenky typu,co tady do háje dělám,raději jsem mněla zůstat v Londýně,jen tady ztrácím čas!Nicméně Bůh mněl se mnou jiné plány a připravoval mi velké překvapení a to hned první den mého pobytu.Když jsem vyšla z kostela po skončení mše.Nám bylo řečeno,že v prostoru za kostelem,kde se pořádaly konference,mněl jeden šesti vizonářu mít přednášku.Byl to nejmladší vizionář Jácob,který měl dát svě svědectví víry.Také se chtěl podělit o to jak vypadá Panna Maria apod. Zvědavost mi nedala pokoj a chtěla jsem si jeho přednášku poslechnout.Vzpomínám si přesně jak jsme šli v prostoru mezi venkovní stěnou a řadou zpovědnic.Byl teplý ,májový den.Svítilo krásně slunce bez jediného mráčku na obloze.Z ničeho nic,jsem pocítila potřebu podívat se s měrem k nebi.Ještě si pamatuji,jak jsme tak šli ,vtipkovali a povídali si o všem možném,jen ne o náboženství.V tom momentě jsem ztratila vědomí,nic jsem v okolí nevnímala.Jak by se čas a vesmír kolem mně zastavil asi na tři sekundy.V okamžiku asi tří vteřin se mně zmocnila obrovská Boží láska. Nemůžu to vyjádřit jinými slovy,cítila jsem , jak na mně zhora proudil potok lásky a zásahl mně velmi silně ,až do srdce.Nikdy jsem se necítila tak milovaná.I když jsem matka a žena milující své děti a manžela .Ale Boží láska,kterou jsem pocítila,bylo něco úplně nového a ohromujicího,něco co jsem nikdy předtím nezažila.Ani jsem netušila,že by taková obrovská láska mohla vůbec existovat.Věděla jsem ,že to byla láska od Boha.

Abych to mohla vyjádřit nějak lidsky,což je velmi těžké vysvětlit.V srdci mi Bůh řekl-“Tímto způsobem jak miluji tebe,miluji každého člověka co existuje na této zemi,ALE NIKDO NA MOU LÁSKU NEODPOVÍDÁ,běž a řekni o této lásce všem lidem”.Hned poté co ke mně Bůh promluvil,se vše vrátilo k normálu.Hned vzápětí potomhle nádherném prožitku,jsem pocítila obrovskou lítost,protože jsem nikdy neodpověděla na Boží lásku.I když jsem byla vychovována v katolické rodině,kde se mně snažili naučit vše co věděli o Bohu a náboženství,chodila jsem do katolických škol,přesto všechno jsem byla lhostejná,a nikdy jsem se nesnažila dozvědět víc o Boží přítomnosti a eucharistii,nikdy.Cítila jsem velký stud,nejraději bych před sebou utekla.Pociťovala jsem stav,kdy jsem chtěla křičet bolestí s touhou po pokání.Podařilo se mi dát dohromady a došli jsme na přednášku Jácoba,kde jsem na jeho koferenci propukla v pláč,přemýšlejíc nejen o tom co se mi přihodilo,ale také krásných slovech vizionáře,které na mě hodně zapůsobily.Od prvního momentu jsem z něho cítila,že všechno co říkal bylo úpřímné a procítěné.
Trvalo mi 6 měsíců,než jsem sdělila můj nezapomenutelný zážitek svému duchovnímu vůdci,kterým byl ten samý kněz,co nás provázel na pouti v Medžugoriji.
Styděla jsem se mu to říct,protože jsem měla strach,že jsem se zbláznila.Nikdy nezapomenu co mi řekl můj duchovní rádce a skvělý kněz z Irska.Řekl mi:”Nezbláznila jsi se,to co se stalo je Tvým osobním obrácením a Medžugorije je centrum mnoha obrácení na světě.To co se přihodilo Tobě,se stalo tísicům a tisícům mladých lidí .”
Od okamžiku mého obrácení ,té magické a nadpřirozeného chvíle,kdy Bůh vstoupil do mého srdce,se můj život radikálně změnil.Silně jsem si zamilovala Mši.Byla to hluboká touha,aniž bych věděla proč,protože jsem tehdy ještě plně nerozuměla Mši Svaté.Nechápala jsem jsem Svátost oltářní,přesto všechno jakoby mě přitahovala nějaká síla,proto jsem hledala katolický kostel v Londýně,kde bych se apoň na chvilku pomodlila.
Jak jsem postupně začala rozumět Mši Svaté,mé srdce zatoužilo po další Svátosti-Svátosti Smíření.To byly dva podstatné dary,kterých se mi dostalo během mé první pouťě v Medžugoriji-Svátost Oltářní a Svátost Pokání.Tyto Svatosti se propojily a staly se takovými dvěma pilíři,které mi pomohly k růstu k Bohu, během těchto deseti let.Od doby svého obrácení jsme si uvědomila,že dojít k svátosti je neobyčejně těžký úkol.Upadla jsem mnoho krát během těchto 10 letech od obrácení.Vždycky jsem vyhledávala radu a moudrost u kněží,kteří mi dali patřičné vědomosti a všemu mě naučili.Samozřejmě se teď snažím chodit na Mši každý den,kde najdu uzdravení,sílu,světlo a lásku,abych mohla i na dále růst ve víře.Cesta je svízelná a není lehká pro katolíky a všechny křesťany,ale Bůh je s námi,ať už máme jakékoliv problémy,Bůh je na naší straně,a my všichni směřujeme k němu.Teď chci povzbudit všechny mladé,kteří chtějí jet do Medžugorije-nemějte strach!Jak říkával Jan Pavel II-V Medžugoriji člověk nalezne opravdu mocnou spiritualitu .Je potřeba hledat a nalézat Boží lásku na svatých místech,k tomu abychom duchovně rostli na ceste k svatosti.

Ano clovek ma byt vzdy byt pripraven na odchod!Avsak nikdy si nehrajte na BOHA,jeste jednou,nikdy si nehrajte na BOHA.To co se odehrava mezi umirajicim a BOHEM v posledni chvilce,nikdo nevi.Je to jend mezi tim clovekem a Bohem.Tak prosim nezatracujte lidi kolem vas,protoze to co jsou posledni muzou byt nakonec prvni...

"Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici!' 29On odpověděl: 'Nechce se mi.' Ale potom toho litoval a šel. 30Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: 'Ano, pane.' Ale nešel. 31Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?" Odpověděli: "Ten první!" Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. 32Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu."

Děkuji Vám všem za odkazy,Ty místa jsou úžasné,nejraději bych už tam strávil Silvestra.Přeji vam pěkný víkend!Dobrou noc.
+

:-)

Drazí Bratři a Sestry,

neznáte nějaký klášter v české Republice,kde člověk může strávit týden nebo dva,třeba na modlitbě a najít ticho,které v tomto světě stále hledá?Nejlépe někde v přírodě,daleko od civilizace.Nemusí to být zrovna u nás,ale klidně v zahraničí,kde by člověk mohl utéct před shonem dnešní doby,kde by třeba mohl žít mnišským životem.Předem děkuji za náměty a návrhy.Ať Vám Pán žehná!

Drazí Bratři a Sestry,

neznáte nějaký klášter v české Republice,kde člověk může strávit týden nebo dva,třeba na modlitbě a najít ticho,které v tomto světě stále hledá?Nejlépe někde v přírodě,daleko od civilizace.Nemusí to být zrovna u nás,ale klidně v zahraničí,kde by člověk mohl utéct před shonem dnešní doby,kde by třeba mohl žít mnišským životem.Předem děkuji za náměty a návrhy.Ať Vám Pán žehná!