Po nás je vyžadováno, abychom byli hodňoučcí. Všechno špatné trpělivě snášeli, i kdyby to byly sebehroznější věci. Když je nezvládneme a uvážeme si kravatu, je nám vyhrožováno pekelnými tresty. Ale co se děje nám? Jeden bez zásluh prolézá, je happy, neštěstí se mu vyhýbá, trpícímu nevěří a nechápe ho. Má extrovertní povahu a silnou genetickou výbavu. Myšlenka na sebevraždu by ho nikdy ani nenapadla, špatní jsou ti druzí, ale on sám nikdy. Ten druhý je citlivý melancholik. Lepí se na něj jedna hrůza za druhou. Může se modlit dnem i nocí, ale balvan podle zákonů přírody nezadržitelně padá dolů. Silný uskočí, slabý je placka. Oba přitom věří v téhož Boha. Jak to přijde, že ten druhý má skončit v pekle, protože to "zabalil"? Je ten první lepší jen proto, že dostal víc hřiven?

Juniore,
tipuji, že bych možná mohl být Tvůj dědeček. Také tipuji, že Ty sám nemáš vlastní zkušenost s utrpením, které je tak hrůzné, dlouhodobé, devastující a bezvýchodné, že opakovaně a se vší vážností nutí člověka uvažovat o "dobrovolném" odchodu. Přesto mě přimělo k zamyšlení, co píšeš. Má to hloubku - i přesto, že to nejsou řádky přímo od Boha, ale z katolické tradice. Člověk si vždy nějak potřeboval zdůvodňovat smysl tajemství utrpení, které přináší spoustu nezodpověditelných otázek.

Tuláku,
(1) k J. Palachovi - podle mého soudu je při vzpomínce na atmosféru oněch osudných dní tato smrt hrdinstvím na hony vzdáleným tomu, co standardně nazýváme sebevraždou. Odkaz jeho činu nesli v srdci a pamatovali na něj po celou dobu útlaku, normalizace a nesvobody všichni čestní a pravdiví lidé. Připomínka jeho výročí se po 20 letech stala klíčovým momentem počátku pádu hnusné diktatury, jejíž následky na morálku a myšlení lidí nás - a jak dnes vidíme, bohužel natrvalo - vyřadily z okruhu skutečně civilizovaných zemí. Palachova oběť tedy smysl měla - a velmi, velmi hluboký.
(2) k sebevraždě jako fenoménu: Na jiném místě píšeš, že všichni Tví známí, kteří odešli "dobrovolně", byli hodní, zřejmě nesmírně uvnitř trpící lidé. Když srovnáš základní článek katechismu s tím podrobněji rozvedeným (oba se tu vyskytují) - nepřijde Ti, že v základním výkladu se církev stále nijak zvlášť neposunula z nevědeckého středověkého chápání sebevraždy jako něčeho totálně zavrženíhodného, vždy smrtelně hříšného? Podrobnější výklad je mnohem realističtější a milosrdnější. Chce snad dnes někdo ještě vážně tvrdit, že Bůh nikdy na nikoho nenaloží víc, než kolik unese? Že skutečně každá situace je řešitelná? Že se dá např. po léta žít v duševní trýzni, depresích, samotě atp.? Takový člověk by si vážně koledoval o to, aby si realitu suicidanta prožil jednou sám na sobě - třeba v očistci.

***
Gábi — 1.2.2013 20:48:07:
Ano sebevražda je těžkým hříchem.Okolnosti na nich taky záleží.V knize o životě faráře arského je zmíňka o ženě...
***
Promiň, ale tohle je ukázka logiky vpravdě booleovské. V první větě něco tvrdíš, hned ve druhé to zpochybňuješ. Kdo jediný má právo soudit, co je nebo není těžký hřích?
Arský farář byl Bůh, že věděl, kdo je spasen?
Celá spása sebevraha se tedy odvíjela jedině a pouze od jedné ranní modlitbičky k P. Marii? A kdyby na ni zapomněl nebo kdyby nebyla dost od srdce, skončil by v pekle? Co kdyby to byl protestant? Pak by se P. Maria nepřimluvila?
Věřilo by se Ti lehce v Boha, který by byl takhle "milosrdný"?
Přátelé, nedělejme prosím z křesťanství tragikomickou frašku. Naše přemýšlivé upřímně a pravdivě hledající okolí to spolehlivě odradí. A méně přemýšlivá nevěřící majorita bude jen dál živit své argumenty proti církvi, které my starší dobře známe ze školních časů marxistické občanské nauky.

***
Marki — 1.2.2013 20:38:37:
I sebevrah může být spasen. Kdo říká, že ne, neuvěřil zcela Kristu.
***
Řekl bych to tvrději. Kdo říká, že ne, neumí číst. Neboť přístup k současnému katechismu má dnes snad každý. Je tam dost jasně vysvětlen současný pohled na sebevraždu, který zohledňuje poznatky moderní psychologie a medicíny.
Nechť mi dotčení prominou, ale nepřijde vám to vaše fundamentalistické licitování o spáse / nespáse sebevraha či potenciální vině Jana Palacha nadutě hloupé? Vy máte houby co posuzovat něčí vinu na základě vašich pocitů. Jste snad Bůh? Vy se máte v lásce modlit za ty, kteří si sáhli na život, pomoci jim tak ke spáse a tím současně umožnit spásu sobě.
A pokud se chcete vyjadřovat k osudu Jana Palacha v čistě lidské rovině - co si z té doby pamatujete? Byla tehdy většina z vás vůbec na světě?