11.2.2013 v den tohoto Amortova exorcismu přednesl Benedikt XVI. svoji abdikaci. V tomto exorcismu mě zaujala tato věta ve výše uvedeném textu :....musíme prísť obsadiť trón vikára Toho pribitého na kríž. .....

Zjevení jisté sestře v Bolivii Benediktem, krátce po jeho smrti, v němž popisoval násilí, které na něm bylo vykonáváno až do jeho smrti, též násilné, toto vše a mnohé další mně utvrzuje v tom, že rezignace Benedikta byla pod násilím a tedy neplatná. Už jen sama rezignace obsahuje klíčovou chybu, kterou by Benedikt, kdyby jednal svobodně, nikdy neudělal- totiž připuštění legální možnosti dvou papežů, byť jeden má být emeritním.

II. vat. koncil to, že není dogmatický (tedy rozšiřující seznam závazných věroučných pravd), má přímo ve své preambuli.

Pokud se někdo nepodřizuje jediné svrchované vládě Pána Ježíše přestává být křesťanem před Božím soudem. Svět nám bohužel v tomto rozchodu s podstatou moc nepomůže, spíše naopak, věc pomůže dovedně zastřít. Je pravda, že pokud se někdo zpronevěří svým kněžským závazkům zůstává jáhnem, knězem i biskupem stále. Papežství je ale vázáno na úřad- je zástupcem Krista na zemi a může ho nést jenom vysvěcený biskup.

Dle kánonu 332 CIC §2 : Jestliže by se stalo, že Římský Velekněz se zřekne svého úřadu, k platnosti zřeknutí se vyžaduje, aby se stalo svobodně a bylo řádně oznámeno, není zapotřebí, aby je někdo přijal. Z tohoto ustanovení jednak vyplývá, že Benediktova rezignace nebyla udělána podle tohoto kánonu správně neboť mu dovolovala užívat titul papež. Hraje to tu spíše na to vynucenou rezignaci, protože Benedikt, kdyby tuto rezignaci skutečně psal, tak by takovou možnost neuvedl (věděl přece, že dva papežové být nemohou- papežství je vázáno jen na úřad a o ten se dva nemohou dělit). Navíc vůči Bergogliovi by se tento výpovědní kánon mohl také vztáhnout, protože on tak jak si počíná se fakticky zříká správného zastupování Pána Ježíše. Pravdou ovšem je, že s tím nepůjde nic dělat jen čekat až jeho odpůrci budou jím samým exkomunikováni a pak si z takové exkomunikace nic nedělat, protože v nebi je to patrně přesně naopak.

II. vatikánský koncil lze kritizovat, protože nechtěl být dogmatický, tedy přidávat nějakou závaznou pravdu vyplývající z apoštolské nauky, proto může být i zcela odmítnut, i když dle mého názoru by bylo lepší ho spíše neškodně aplikovat, tak jak se o to marně snažili po koncilní papežové.

Vigano byl exkomunikován kvůli odmítnutí Bergoglia jako papeže a na to je mnoho relevantních důvodů, že by to tak mohlo před Božím soudem být. Tím prvním relevantním důvodem by mohla být sama volba Bergoglia. Tím druhým důvodem pak počínání Bergoglia na místě papeže. Pokud se totiž někdo evidentně nepodřizuje jediné svrchované vládě Pána Ježíše, pak ztratil mandát úřadu, ve kterém Krista fakticky zastupuje. Lze za 11 let vlády Bergoglia evidentně dokázat rozchod tohoto vykonávání úřadu zástupce Kristova s faktickým ustanovením Ježíše Krista. Oba tyto důvody zde byly bohatě diskutovány a fakticky způsobily už skryté schizma v katolické církvi. Bergogliova strana odvozuje svojí legitimitu jen na základě formálních procesů, kdežto druhá strany tyto procesy hloubkově zkoumá a srovnává s apoštolským základem což je nejen legitimní postup, ale jedině správný. Bergogliova strana vše udržuje silou pravomoci na povrchním zdání, že pod jeho vedením je vše v pořádku, naprosto odmítá diskuzi o těchto problémech. Viganovo hájení by bylo naprosto zbytečné, protože všechny jeho výhrady jsou známy a dosud byly ignorovány, podobně jako výhrady dalších kritiků Bergogliova spravování věcí Kristových.
Viganova exkomunikace je předehrou masové exkomunikace, kterou zažijeme po nepřijetí synodální transformace církve do něčeho co už Kristovou církví prostě z podstaty věci být nemůže. Aspoň tak to předpovídají irská poselství MBM (viz. Jánošík), a evidentně realita má přesně našlápnuto to splnit; pak to ovšem budou tisíce kněží a biskupů, kteří budou takto administrativně vyloučeni.

Něco jiného je formální schizma a pak to skutečné. Skutečné schizma je daleko zajímavější, protože vyjadřuje skutečné odloučení se z mystického Těla Kristova a to se stane jednoznačně popřením důležité zjevené pravdy (hříchy proti Duchu sv.) a takové popření stačí provést jen v jediné důležité pravdě víry, tak jak nám byla zjevena PJ.

Pokud se na to podíváme takto, tak nám může vyvstat hodně nepříjemná pravda, že naopak dnešní církevní vedení nás pod záštitou vnějšího formálního pořádku vede zrádně do schizmy nebo možná přesněji připravuje schizmu -onen synodální proces. Jediné správné řešení v této situaci je znovu si oživit všechny pravdy naší římskokatolické víry a nenechat si vzít ani jedinou část neměnné apoštolské nauky i za cenu, že nás svět i formální církev odmítne. Ostatně podobný scénář nám předpovídá i III. fatimské poselství, totiž že pravá Kristova církev bude muset na kříž (bude odmítnuta) jako její Pán.

Nadějí je, že pak brzy bude následovat vzkříšení - slavný příchod Pána k soudu i k nastolení jeho vlády.

Za touto hrstkou statečných by bohužel dnes šla jen málo katolíků, většina by byla pak úplně ztracena pod Bergogliánským vlivem. Zvažte jaký mají vliv třeba lefévristické skupiny nebo u nás třeba P. Dohnal. I když je v nich více katolické pravdy než ve většinové církvi většina je nenásleduje a Pánu jde o většinu. Irská poselství předpovídají lepší scénář, na který je evidentně našlápnuto a se kterým bude Boží prozřetelnost dále pracovat (patrně otevření realizace všech apokalyptických předpovědí z Bible): Bergoglio bude sám přinucen odseknout od dosavadní římskokatolické církve ty, kdo mu odporují- nástroj na toto rozdělení se již vytváří a bude jím onen říjnový synod se svými závěry, které mají být jako závazné vyhlášeny zhruba za rok.

Gatese by se dalo zbavit, kdybychom nebyli v konci časů vlády ďábla. Pokud ale jsme v tom čase, bude zlo triumfovat (první pečeť ze Zjevení Janova: dobyvatel triumfuje...), protože to Bůh dopustí, aby podstatu zrůdnosti zla odhalil (lstivý satan) a pak ho sám smetl svým slavným Druhým příchodem svého Syna. Tímto způsobem se zajistí, že většina lidstva pochopí, že jejich život je o základní volbě: buď půjdu zjevně za Stvořitelem a v jeho Duchu nebo bych šel zdánlivě sám podle sebe, ale ve skutečnosti podle vůle Satana.

Souhlas; jen oddělení pravé části církve od té nepravé bude dle irských poselství iniciován naprosto zjevně a to až církev vyhlásí nové chápání svátostí hlavně eucharistie a následně zaváže všechny její služebníky k loajalitě s "biskupem v bílém".

Tento proces se už zcela rýsuje v procesu synodality, který má být uzavřen vyhlášením jeho závěrů (asi v červnu 2025).

RKC je založena apoštoly a měla by být celá součástí mystického Kristova těla, tedy aspoň po formální stránce- učení i svátosti jsou předávány tak jak si to Kristus přeje. Pravoslaví učení Kristovo zředilo v Petrově primátu a v manželské morálce (z moci klíčů nemohu rozvést, ale jen prohlásit, že si Bůh od prvopočátku takové manželství nepřál).

Bohužel dnes fakticky velká část katolické církve díky nedodržování Kristova učení i patřičné úcty k jeho darům- svátostem se sama vylučuje z přináležitosti ke Kristu; toto odpadnutí od pravověrnosti (což má být základní atribut katolické církve) postihuje církev od nejvyšších míst (osobně se domnívám, že papežství svým fungováním fakticky zaniklo odstoupením Benedikta XVI) až po poslední laiky.

Přesto bych zůstal v rkc, právě kvůli tomu, že zatím formálně se chce krýt s mystickým Kristovým tělem i vnějšně. Až Bergoglio zaváže vnější struktury rkc k povinnému odstoupení od apoštolské tradice, pak nastane okamžik dále nesetrvávat ve společenství s nakaženou částí naší církve. Rozdělení však bude iniciovat spíše sám Bergoglio až po výsledcích svých synodálních tanečků vykročí křesťansky nepřijatelným směrem a velká část katolické církve nepřijme jeho reformy. Bude tedy nucen je vyloučit jako schizmatiky. Skutečnost však bude přesně opačná. Schizmatiky se fakticky stane Bergogliánská část církve.

Součástí jejich (Tucho a Bergoglio) taktiky je, že všude potvrzují ortodoxní (odvěkou) pravdu křesťanství, ale zároveň "pastoračně" vstřícně doprovázejí i ty, kteří vyznávají pravý opak. Z takovéhoto jejich jednání pak vyplývá, že na doktríně církví a náboženství obecně vlastně vůbec nezáleží, důležitá je jen vstřícnost, solidarita, charita, pochopení.... tedy od pravdy vyprázdněná láska- morálka soucitu, pochopení.... možná něco jako budhismus v takové té jeho zidealizované podobě.

Možná jako řešení by stačilo jenom Bergogliovi čelit demaskováním jeho bludů, které právě na něm ukazují, kolik jedu proniklo do naší církve, aniž jsme si toho všimli. Satan dlouho připravoval tento sesuv málo postřehnutelným způsobem, ale teď na Bergogliovi si myslí, že může udělat konečný zátah, aby víru v Krista převedl na víru v antikrista. Nemyslím si ale, že záležitost by se vyřešila jen převedením NOM na tradiční ritus. Sesuv totiž začal dávno před zavedením NOM.