No, tým, že zobral moslimov so sebou, tým si pápež očividne vylepšil svoj rating populárnosti a nebude zaostávať za konkurentmi typu Obama. Exhortáciou sa tiež vyšvihol vysoko, medzinárodná politická scéna ho bude o to viac milovať. Možno ešte prednesie pár slov aj v OSN a už sa nebude o nikom inom rozprávať len o ňom. To máme ešte len apríl. Čo nás čaká do konca roka? Ad Kokso, necháš sa falošným milosrdenstvom obalamutiť aj ty?

... ZATVÁRAM DISKUSIU od momentu, od momentu, kde o to žiadal Joseph (+ k tomu odstránenie príspevkov, urážky, atd.). Na koniec slová (hlavne pre O. Eireneia a spol.) z encykliky sv. Pia X.:
...Protože tedy zchytralost modernistů (tak jsou totiž právem nazýváni) spočívá v tom,
že své nauky nepředkládají pohromadě, ale rozptýleně, jako by ani k sobě nepatřily a
zdály se jen dvojsmyslné a neurčité, ač jsou ve skutečnosti jednoznačné a souvislé,
bude záhodno, ctihodní bratři, napřed tyto nauky shrnout, abychom pak objevili příči-
ny těchto bludů a předepsali léky na odvrácení zkázy.
Abychom však v této složité záležitosti řádně postupovali, je nutno především upo-
zornit na to, že každý modernista hraje několik úloh, které stále směšuje. Jsou to úlohy
filosofa, věřícího, teologa, historika, apologety a obnovovatele. Kdo chce správně po-
znat jejich naukovou soustavu a pochopit její předpoklady a důsledky, musí všechny
tyto úlohy přesně rozeznat. - pokračování na: www.izidor.cz/wp-content/uploads/pascendi.pdf

Michal19744, myslel som, že ste bol smutný z celého webu. Administrátora nepoznám, no asi by som sa s ním rád poznal. Útok v akom zmysle? Nemusíme s pápežom so všetkým súhlasiť: Pokud jde o papežskou neomylnost, pak opravdu neplatí to, že cokoliv papež řekne, je svaté a zavazující. Většina papežových výroků nejenže není neomylná, ale věřící ani nezavazuje k poslušnosti. Zjednodušeně řečeno, papež je sice neomylný ve věci víry a mravů, ale pouze pokud „ex katedra“ vyhlašuje dogma. Výroků sice ne neomylných, ale přesto v určitém stupni závazných, je více, ale i tak jde jen o zlomek papežových vyjádření. (Podrobnější vysvětlení laikům přístupnou formou naleznete v třídílné sérii Omylnost papežů: I., II., III.) z webu duseahvezdy.cz

Peter v prvom rade nech sú sviatostné manželstva príkladné tým, ktoré nie sú sviatostné. Keď príde pár civilne zosobášených manželov, ktorí sa obrátil na katolícku vieru, je alebo chce byť pokrstený, mal by sa prisposobiť Cirkvi a nie, že Cirkev sa prisposobí jemu. Takýto dokument ma jasne potvrdiť pravdivé učenie Cirkvi o manželstve a vyzvať tých, ktorí sa rozhodli kráčať za Kristom, aby odvážne zanechali hriech, ktorý im bráni byť jednotní s Cirkvou. Tam sa prejaví Božie milosrdenstvo a láska, nie tým, že uvedieme ľudí do omylu. Tu sa nehráme na sudcov a zákonníkov, ale predkladáme pravdu tým, ktorí ju hľadajú. Tu nejde o to koho a ako pozdravíme na ulici, to patrí medzi zásady slušného chovania....

Peter ešte si sa nepozrel poriadne na vetu za tým: . Cirkev teda „nezabúda oceňovať ,konštruktívne prvky v tých situáciách, ktoré ešte alebo užʻ nezodpovedajú jej učeniu o manželstve. Aké už alebo ešte. Čo mám na takom manželstve oceňovať, keď nezodpovedá učeniu manželstva? Je tu zreteľné, že to nie je v poriadku. Toľko budeme oceňovať konštruktívne prvky, že im napr. povolíme čo? K čomu to vedie? Tento dokument je kameňom úrazu.

Otec Eirene. Predtým ako ma obviníte z Vašich obáv a chcete ma exkomunikovať, tak Vám to zopakujem z predchádzajúceho komentáru, čo som Vám napísal v úvode: Magistérium ako nemenné neomylné učenie Cirkvi nemože zísť z cesty! No a tiež bude pre Vás lepšie ak prestanete pošpiňovať Msgr. Lefebvreho a FSSPX a porovnávať s odpadlíkmi, lebo potom si protirečíte, pretože Vatikán FSSPX vychádza v ústrety jednak v sňatí exkomunikácie tak tiež teraz vo vysluhovaní sviatosti pokánia a zároveň vo vedení dialógu. To, že jeden dopis MS Vám sposobí ujmu vtom, že ospevuje FSSPX za zachovávanie tradície katolickej Cirkvi, takej aká bola pred DVK, zároveň ale súhlasí s niektorými jeho bodmi a naštartuje Vás k odsudzovaniu a zaškatulkovávaniu nie je správne a adekvátne. Je to jeho názor a tí, čo povolili a začali naberať liberálneho ducha protestantizmu s prisposobovaním sa novotám, ktoré zneucťujú Učenie Cirkvi nech sa potom zamyslia!!!

Otec Eirene. Ešte doplním, keď ste zo všetkých strán ´´zatratil´´ FSSPX a dal na roveň s nimi E. Dohnala a protestantov ako je možné, že Vatikán im povoľuje toto:
Kněžské bratrstvo sv. Pia X. se dozvědělo z tisku o opatřeních papeže Františka u příležitosti nadcházejícího Svatého roku.
V posledním odstavci svého listu, který adresuje arcibiskupu Rinu Fisichellovi, předsedovi Papežské rady pro podporu nové evangelizace, Svatý otec píše:
„Stanovuji [...] prozatímně vlastním opatřením, že ti, kteří v průběhu Svatého roku milosrdenství přijmou svátost smíření u kněží Bratrstva sv. Pia X., obdrží rozhřešení platně a dovoleně.“
Kněžské bratrstvo vyjadřuje nejvyššímu pastýři za jeho otcovské gesto dík. Při vysluhování svátosti pokání se vždy a s naprostou jistotou opíralo o mimořádnou jurisdikci, jak ji stanoví Normae generales [všeobecná ustanovení] kanonického práva. U příležitosti tohoto Svatého roku chce papež František, aby všichni věřící, kteří by se chtěli zpovídat u kněží Bratrstva sv. Pia X., tak mohli činit bez jakýchkoliv obav.
V tomto roce obrácení leží na srdci kněžím Bratrstva sv. Pia X., aby vykonávali svůj úřad zpovědníků s novou velkodušností, přičemž následují příkladu neúnavného nasazení, který všem kněžím dal sv. farář arský. Fsspx.cz. Možem poslať aj iný zdroj.

Otec Eirene. Magistérium ako nemenné neomylné učenie Cirkvi nemože zísť z cesty. Tiež ste mi neopovedal na niektoré veci z predchádzajúceho komentára: Otec Eirene. Poviem, že sám ste povedal: Myslím, že na ruku sa nemá prijímať!!! Za to by Vás v iných krajinách možno pekne popreháňali a dajme príklad, pozve si Vás biskup na kobereček a dá Vám príkaz neodmietať podávať na ruku tým, čo chcú takto pristupovať. Čo urobíte? Dobre, dajme tomu, že poslúchnete a časom Vás bude hrýzť svedomie, že to nie je správne. Pojdete do inej krajiny, diecézy, kde sa nebude podávať na ruku? A čo iné veci, ktoré Vás vo svedomí ako kňaza budú hrýzť? Pokiaľ to necháte zájsť? A ako ďaleko to nechajú zájsť biskupi? Tiež napr. ako by ste sa zachoval v situácii, že nechcete podať sv. prijímanie rozvedenej znovusobášenej osobe, ktorá vo vzťahu nežije v čistote a dostanete nariadenie neodmietať týchto ľudí? No a toto nariadenie Vám dá biskup, ktorý bude čerpať z Amoris laetitia z kapitoly VIII. O exhortácii bližšiie o 8. kapitole: Obzvlášť znepokojivý příklad zavádějící citace najdeme v odstavci 298, který zmiňuje Familiaris consortio papeže Jana Pavla II., kde se říká, že existují situace, kdy se „muž a žena nemohou z vážných důvodů – například kvůli výchově dětí – rozejít, jak by byli povinni“. V exhortaci Amoris laetitia je však vynechána druhá část věty papeže Jana Pavla II., která konstatuje, že takové páry se „zaváží, že budou žít v úplné zdrženlivosti, totiž že se zdrží úkonů, které jsou vyhrazeny manželům“ (Familiaris consortio, 84).

V poznámce pod čarou k této zavádějící citaci navíc čteme:

„V těchto situacích mnoho lidí, ačkoli znají a akceptují možnost žít ‚jako bratr se sestrou‘, kterou jim nabízí Církev, poukazuje na to, že jestliže chybí určité vyjádření intimity, ‚často dochází k ohrožení věrnosti a trpí dobro dětí‘ (Druhý vatikánský koncil, Gaudium et spes, 51).“

Dokument uvádí tento mylný názor, aniž by vysvětlil, proč se jedná o falešný přístup, konkrétně, že:

každý sexuální akt mimo platné manželství je vnitřně špatný a vnitřně špatný akt nelze nikdy ospravedlnit, a to ani dobrým účelem;

„věrnost je ohrožena“ akty sexuální intimity mimo manželství, avšak věrnost je žita, když se dva lidé v neplatném svazku zdrží sexuální intimity z věrnosti původnímu manželství, které zůstává platné;

z citace vyplývá, že děti trpí, protože jejich rodiče s pomocí Boží milosti žijí čistě. Takoví rodiče však svým dětem naopak dávají příklad věrnosti, čistoty a důvěry v Boží milost. Nemyslíte si, že je tu snaha o zmenu nemenného učenia Cirkvi? O exhortácia zo stránky: TeDeum.cz

Otec Eirene, možete poslať zdroj ohľadom kňaza poslaného JPII za Msgr. Lefebvrom. To som ešte nepočul. Posielam ďalšie informácie ohľadom exkomunikácie: Jsou biskupové Kněžského bratrstva sv. Pia X. exkomunikovaní?
Pro mnoho lidí, kteří sympatizují s katolickou tradicí, je těžké překonat určitou nedůvěru ke Kněžskému bratrstvu sv. Pia X., a to v domnění, že se toto bratrstvo nalézá v exkomunikaci. Kdo má troš-ku větší znalost církevního práva, ví, že exkomunikované nemůže být žádné bratrstvo ani jiná společnost, ale jen jednotlivé osoby. Čteme-li dokumenty Svatého stolce z doby po r. 1988, skutečně se zde mluví ve vztahu k FSSPX o exkomunikaci, nikoliv však pro všechny členy tohoto bratrstva, nýbrž pouze pro jeho čtyři biskupy, Mons. Ber-narda Fellaye, Bernarda Tissera de Mallerais, Richarda Williamsona a Alfonsa de Galarettu, a také pro zakladatele bratrstva arcibiskupa Mons. Marcela Lefebvrea, R. I. P. (nebo spíše Ora pro nobis?). Jak to tedy s exkomunikací těchto osob je? Dne 2. července 1988 vydal papež Jan Pavel II. apoštolský list Ecclesia Dei, ve kte-rém se zabývá kanonickými následky svěcení čtyř biskupů, jež přes zákaz Svatého stolce provedl Mons. Lefebvre. Svatý otec zde neudě-luje trest exkomunikace, ani žádný jiný, ale konstatuje zde, že mu Mons. Lefebvre a ti, které vysvětil, způsobili velikou bolest svým činem, „kterým si přivodili těžký trest exkomunikace, jak to ukládá církevní právo". Co měl papež konkrétně na mysli, nám prozrazuje, která odkazuje na kánon 1382 CIC. Ten zní takto: Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadá do exkomunikace nastupující bez rozhodnutí představeného, vyhrazené Apoštolskému stolci.(tento kánon je novum kodexu z r. 1983, ve starém kodexu z r. 19717 nebyl)
Papež tedy pouze konstatuje, že činem nedovoleného svěcení došlo k exkomunikaci latea sententiae, tedy k samočinné exkomunikaci světitele i svěcených. Všechno vypadá logicky. Věc však je jiná než se zdá. Svatý otec snad zapomněl na liberální povahu nového Kodexu kanonického práva, který schválil. Aby totiž někdo mohl být podle nového kodexu exkomunikovaný, ba dokonce aby mohl podléhat vůbec nějakému kanonickému trestu, musí splňovat kánon 1323: Žádnému trestu nepodléhá ten, kdo v době, kdy porušil zákon nebo příkaz: ... 4° porušil zákon nebo příkaz donucen vážným strachem, i když pouze relativně vážným nebo z nutnosti nebo závažné nesnáze, pokud však skutek nebyl vnitřně špatný nebo nesměroval ke škodě duše;
Svátost svěcení není skutek vnitřně špatný ani nesměřuje ke škodě duše. A Mons. Lefebvre nepopiratelně jednal donucen vážným strachem. Zda byl tento strach oprávněný nebo ne, zda byl založený na pravdivé obavě nebo na fikci, bychom se mohli donekonečna přít, avšak o tom se kánon vůbec nezmiňuje. Vůbec zde nezáleží na objektivní realitě, jen na tom zda byl strach alespoň relativně vážný, a to tedy v případě Mons. Lefebrea a jeho svěcenců byl, a asi ne jenom relativně! Dotyčné osoby tedy nepodléhají za tento skutek žádnému trestu. O realitu se dohadovat a soudit lze, ale nový kodex dává přednost subjektivnímu vnímání strachu, který Mons. Lefebvre a jeho svěcenci nepopiratelné' prožívali — strach o dobro Církve, o zachování tradičního římského ritu a kněžství, jak sami deklarovali. Byli tedy samotným kodexem chráněni před jakýmkoliv kanonickým trestem, natož ex-komunikací. Je zřejmé, že současné právo činí užití exkomunikace latae sententiae v případech konsekrace biskupů bez mandátu prak-ticky nemožnou a navíc ještě exkomunikace ohlášená s odvoláním se na Kodex kanonického práva 1983 (zvláště kánony 1323 a 1324) musí být považována za zcela neplatnou a nenesoucí s sebou žádné následky. A tak tedy ti, kteří argumentují neexistujícím stavem nouze či zlým úmyslem arcibiskupa Lefebvra, nemohou na něho vztáhnout trest, o němž hovoří kánon 1382. Toto směšné podsouvání intencí jasně indikuje na zlou vůli obviňovatelů. Přišli s tvrzením zlé vůle arcibiskupa, aby mohli zpochybnit použití kánonu 1323 a ospravedl-nit bezdůvodně oznámenou exkomunikaci. Jak tedy mohl Apoštolský stolec způsobit takový zmatek ve věci Mons. Lefebvra? Nařkl ho, že jednal ve zlé víře. Tím byla porušena zásada, že Církev nikdy ne-soudí, co se děje v duši člověka a byl vynesen verdikt ve věci intence arcibiskupa Lefebvra. Zapomnělo se, že to může učinit jedině Bůh.
Znalci církevního práva i teologové shodně potvrzují podmín-ky nutné ke vzniku schizmatu ve formálním smyslu: výslovné po-pření papežského primátu, odmítnutí komunikace společenství se členy Církve a udělení jurisdikce. Samotný akt neposlušnosti (jako např. konsekrace biskupů bez mandátu papeže) nepředstavuje sám o sobě schizma. Akt konsekrace biskupů byl zcela adekvátní situaci v Církvi, což dnes vnímá každý soudný člověk. Právně je pak obhajitelný i bez kánonu 1323.(ten odmítl i Mons. Lefebvre).Viac na michaelsa.cz/archiv/lefe.pdf

Otec Eirene. Poviem, že sám ste povedal: Myslím, že na ruku sa nemá prijímať!!! Za to by Vás v iných krajinách možno pekne popreháňali a dajme príklad, pozve si Vás biskup na kobereček a dá Vám príkaz neodmietať podávať na ruku tým, čo chcú takto pristupovať. Čo urobíte? Dobre, dajme tomu, že poslúchnete a časom Vás bude hrýzť svedomie, že to nie je správne. Pojdete do inej krajiny, diecézy, kde sa nebude podávať na ruku? A čo iné veci, ktoré Vás vo svedomí ako kňaza budú hrýzť? Pokiaľ to necháte zájsť? A ako ďaleko to nechajú zájsť biskupi? Jedna vec je aký má čelný kormidelník status a druhá ako túto funkciu vykonáva. Nemožete povedať, že sa nedopúšťajú chýb. Nebudem tu konkretizovať prípady. Msgr. Lefebvreho už asi mali v hľadáčiku na exkomunikáciu, lebo nesúhlasil s niektorými bodmi DVK. Otázka je prečo sa ho nezastali v plnej miere biskupi, ktorí ho podporovali. E. Dohnal je myslím iná kategória. Neviem o tom, že by FSSPX exkomunikovalo pápeža. Postoj FSSPX k pápežovi: Nikto nemože popierať tuto zásadu, kt. je vyjadrením dogmatu o primáte, a zostat napriek tomu katolíkom. Papež je najvyššou autoritou v Cirkvi a všetci sú mu povinní dávať úctu a poslušnosť. Pápež nemá iba všeobecnú pravomoc nad celou Cirkvou, ale aj bezprostrednú pravomoc nad každým pokrsteným čo se viery, mravov a cirkevnej disciplíny týka. Papež nevykonává tento úrad podla vlastnej vole, úrad papeže je vymezený Kristom, ktorý úrad pápeža ustanovil. Tato skutočnost je jasne vyjadrena pri definovaní papežskej neomylnosti I. vatikánským koncilem: "Duch Svatý nie je daný nástupcom Petrovým, aby s jeho pomocou vytvárali nové učenie, ale aby s jeho pomocou svato zachovali a verne vyložili tradíciu uchovanú zjavení daného apoštolom alebo depositum fidei. Ak je aj najvyššia papežská autorita viazána tradičným učením, o čo viac je takto viazané vykonávanie ostatných papežských pravomocí. Msgr. Marcel Lefebvre k tomu povedal: "Pravda viery nepatrí pápežovi. jedná se o poklad viery, ktorá bola učena 2000 rokov. Pápež musí tento poklad nezfalšovaný verne dávať tým, ku ktorým má povinnosť hovoriť, aby jim sprostredkoval pravdu Evanjelia. Papež nie je slobodný." Takže krátko zhrnuté: Každý pokrstený je povinný poslušnosti pápežovi, ktorý z moci zvereného úradu rozhoduje vo veciach viery, mravov a cirkevných disciplín. Úrad pápeža nie je slobodný, ale je vymezený Kristovým učením, daným Písmom svatým a Tradícií. Viac na stránkach FSSPX. Nepríde mi to protestanské alebo dohnalovské. Podľa dopisu List bezradným katolíkom, ktorý napísal, jednania s Rímom zlyhávali. Potom prišlo vysvatenie biskupov...

Doplním ceskoslo: Cokoliv si člověk může myslet o „Lefèbvrově případu“, tj. zda se měl nebo neměl podřídit požadavkům činěným vůči němu Římem, existují dvě věci, které se nesmí ztratit ze zřetele:1) Požádal Řím, jak na to bylo v tomto sloupku mnohokrát poukázáno, o formální slyšení nebo proces, ale vystoupení před /církevním - pozn. překl./ soudem mu bylo okamžitě odmítnuto. Byl to případ a ve skutečnosti mu odmítli dokonce tak základní právo jako je spravedlivý proces, na který má právo i nejhorší zločinec. 2) Jak na to správně poukazuje jeden náš korespondent: „Zatímco Msgr. Lefèbvre byl suspendován a bylo mu zakázáno dokonce sloužit mši sv. pod hrozbou exkomunikace, žádné takové disciplinární opatření nebylo přijato vůči zednáři Bugninimu.“ Ten nebyl ani veřejně napomenut.

Navíc, přestože podléhal automatické exkomunikaci kvůli předpokládanému členství v zednářstvu, pokračuje arcibiskup Bugnini ve výkonu diplomatické funkce jménem Vatikánu (Bugnini zemřel v roce 1982 - pozn. překl.) – a to i přes skutečnost, jak ukazuje stejný korespondent, že autor nové mše „byl vyhozen v červenci 1975, když Svatému stolci byl předložen nezpochybnitelný důkaz o tom, že je zednář“. vendeecz.blogspot.cz/…/zednarstvi-lefe…

Filofej:

Sv. Atanáš, sloup pravověrnosti, byl patriarchou Alexandrie v době největší moci ariánů, kteří odmítali u Krista, že je Bůh. Většina biskupů a císař v době sv. Atanáše smýšlela ariánsky a ti na koncilu v Tyru roku 335 sesadili sv. Atanáše. Atanáše se zastal papež Július I. Za papeže Libéria byl Atanáš odsouzen na sněmu v Arles, což pod nátlakem uznali i papežští legáti. Na koncilu v Miláně v roce 355 odsouzení Atanáše Libérius nepřijal a šel proto do vyhnanství, kde pak s odsouzením souhlasil, a tak sv. Atanáše exkomunikoval.
tradice.net/202-vyznani-viry-sv-atanase