Boží slovo na den 24.5. A.D.2020

Panny Marie, Pomocnice křesťanů
Maria Virgo
24. května, připomínka
Dnešní mariánský svátek vznikl roku 1814 a připomíná nám těžkou dobu zkoušek na začátku XIX. století. K té době se počítá odvlečení papeže Pia VI. z Říma vojsky revoluční Francie a jeho smrt v zajetí 30.1 1800. Nebyl mu dopřán ani křesťanský pohřeb a nad jeho rakví se místo modliteb nesla slova o konci jedné éry, jejímž byl představitelem. Francie se spojenci se snažila, aby už nebyl žádný následovník. Ale pod rakouskou ochranou se sešlo konkláve v Benátkách a zvolilo dalšího Petrova nástupce, kterým byl Pius VII. Také tento papež byl zajat Napoleonem a vězněn od 6. 7. 1809 do března 1814. Pius VII. v té době svěřoval sebe i celou Církev do ochrany Panny Marie a ona ho nezklamala. Z vděčnosti za návrat do Říma k hrobům apoštolů korunoval obraz Panny Marie a zavedl svátek „Panny Marie, Pomocnice křesťanů“. Slavení svátku bylo i pro budoucnost stanoveno na den slavného návratu Pia VII. do Říma.
Svátek není v novém martyrologiu, protože při úpravě církevního kalendáře za papeže Pavla VI. došlo k omezení slavení tohoto svátku. Veřejnou liturgií se slaví jen v titulárních kaplích a chrámech zasvěcených Panně Marii, Pomocnici křesťanů. Památka se také připomíná v Mariánsky zaměřených řádech a každý si ji může připomenout soukromě.
Mariino poslání pomocnice křesťanů vyvěrá jako některé další svátky z ustanovení jejího Syna, aby nám byla Matkou. Mezi její nejvýznamnější pomoc patří pomoc v hodině smrti. Je patrná zejména u jejích ctitelů. Mnozí z nich se dopustili nevěrností a vzdálili se, ale protože ji jednou s důvěrou svěřili svou duši, ona jim před smrtí pomohla. A tam je to pro každého z nás nejdůležitější.
catholica.cz

Denní liturgie (Cyklus - A)
m.liturgie.cz/misal/05velikonoce/07_00.htm

1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Když byl Ježíš vzat do nebe, apoštolové se vrátili do Jeruzaléma z hory, která se nazývá Olivová. Je blízko Jeruzaléma, vzdálená jenom délku sobotní cesty. A když přišli (zase do města), vystoupili do hořejší místnosti, kde bydleli Petr a Jan, Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Horlivec a Juda, Jakubův (bratr). Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými.
Sk 1,12-14

Žalm:
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých!
Nebo: Aleluja.

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál?
Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?

Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím:
abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života,
abych požíval Hospodinovy něhy
a patřil na jeho chrám.

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám,
smiluj se nade mnou, vyslyš mě!
Mé srdce k tobě mluví,
má tvář tě hledá.
Zl 27(26)

2. čtení:
Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
Milovaní! Radujte se, že máte účast na utrpení Kristově, abyste také mohli radostně jásat při jeho slavném zjevení. Když musíte snášet urážky pro Kristovo jméno, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, to je Duch Boží. Ať nikdo z vás netrpí proto, že zavraždil nebo okradl, že někomu ublížil nebo jen že se míchal do záležitostí druhých lidí. (Trpí-li však,) že je křesťanem, za to se stydět nemusí; spíše ať Boha velebí, že je křesťanem.
1Pt 4,13-16

Evangelium:
Jan 17,1-11a

Církevní kalendář:
sv. Vincent Lerinský
Vincentius, monachus
24. května, připomínka
Postavení: mnich OSB
Úmrtí: asi 450
Pocházel z Galie, učil se vědám a věnoval se vojenskému životu. Brzy se pak oprostil od marností i pýchy a odešel, jak řekl, z bouří světského života do klášterní samoty na ostrově Lérins a stal se benediktinským mnichem. Po letech zbožného života začal psát jako pomocníka paměti knihu pod jménem Peregrin: "Commonitorium", v níž výstižně vysvětluje katolickou nauku a hájí ji proti bludům, které vyvrací. Nejznámější jeho poučkou je: "Držet se toho, čemu se věřilo vždy a od všech věrných."
Jako prameny víry zdůrazňoval Písmo svaté i tradici předávanou ústně. Obhajoval věrné zachovávání těchto pramenů učitelským úřadem Církve, neporušenou nauku se správným výkladem. Přičemž o případných odchylných názorech má rozhodovat koncil a vydávat jasná a srozumitelná rozhodnutí. Za bludaře označoval ty, kteří se vzpírají a odporují právoplatnému rozhodnutí Apoštolské Stolice. Uvedl také charakteristický výrok: "Kdo nenáleží k víře obecné, trpí škodu na svém spasení.
catholica.cz