Jednou ctihodný Makárij, když celým srdcem se zahloubal do modlitby, uslyšel nebeský hlas: „Makáriji! Za celou tu dobu se ještě nemůžeš vyrovnat dvěma ženám, které bydlí v nedalekém městě.“ Starec vzal hůl a odešel do toho města, aby vyhledal dům, o němž slyšel. Když zaklepal na dveře, vyšla mu otevřít jedna žena a s velkou radostí ho přijala a uvedla do světnice, kde ho uvítala druhá žena.
Svatý starec jim řekl: „Jenom kvůli vám jsem vážil tuto obtížnou cestu. Přišel jsem z pouště, abych poznal vaše skutky. Neskrývejte je, prozraďte mi, jak žijete.“ „Člověče Boží,“ odpověděly obě ženy, „co se chceš dovědět od žen, které nic užitečného neudělaly. Věnujeme se stále domácím pracem a plníme povinnosti manželské.“
Svatý Makárij však trval na tom, aby mu prozradily, jak žijí. Tehdy mu skromně řekly: „Jsme dvě snachy, manželky rodných bratrů. Patnáct let žijeme společně a za tu dobu jsme jedna od druhé neslyšely nepěkného slova. Děti nemáme, ale jestli nám je Pán Bůh dá, pak první naší starostí bude prosit Boha, aby nám pomohl děti vychovat ve víře a zbožnosti. Se služebníky zacházíme laskavě. Mnohokrát jsme se spolu radily, že bychom rády vstoupily do společenství svatých pannen, ale naši manželé nám to nechtějí dovolit. Cítíme jejich lásku k nám, a tak jsme se rozhodly zůstat s nimi a pomáhat jim, aby se z nás mohly radovat. Aby náš život alespoň trochu se podobal životu svatých poustevnic, daly jsme si v srdci slib, že se budeme varovat hlučných hovorů, budeme se častěji zdržovat doma a starat se o hospodářství.“
Když to Makárij vyslechl, řekl: „Vpravdě Bůh nehledí, jestli je někdo pannou nebo manželkou, je-li kdo mnichem nebo žije ve světě, ale žádá jen, aby srdce člověka bylo ochotné k dobrým skutkům. Má-li kdo dobrou vůli tak činit, Bůh jej přijímá a chce jen na to, aby každému udělil Svatého Ducha, který působí a řídí život člověka, jenž chce být spasen.“
zdroj: Sv. Makários a dvě ženy